ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.3164.2011.1
sp. zn. 25 Cdo 3164/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Č. N., zastoupeného JUDr. Miroslavem Rouskem, advokátem se sídlem Teplice, Štúrova 657/11, proti žalovanému městu Krupka , se sídlem úřadu Krupka, Mariánské náměstí 22, IČO 00266418, o odstranění škody na nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 17 C 465/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. dubna 2011, č. j. 9 Co 137/2011-74, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. dubna 2011, č. j. 9 Co 137/2011-74, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 20. září 2010, č. j. 17 C 465/2008-50, uložil žalovanému povinnost odstranit na vlastní náklady skládku nacházející se na parc. č. v k. ú. Krupka, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému na vlastní náklady zajistit opravu zdiva a omítek na garáži č. e. na stavební parcele č. v k. ú. Krupka, řízení ohledně částky 23.209,- Kč zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem garáže bezprostředně sousedící s pozemkem žalovaného, na němž se nachází skládka navršené zeminy a odpadního materiálu prorostlá dřevinami, převyšující zhruba o 1 metr úroveň garáže a přímo, bez jakékoliv izolace, se dotýká stěny garáže. Na boční zdi garáže jsou jasně viditelné praskliny, opadlá omítka, podlaha v garáži je nerovná a rovněž popraskaná, tlakem a kořenovým systémem stromu dochází k porušení podlahy garáže. Ze statického posouzení Ing. K. vzal soud za prokázané, že vlivem pronikání vlhkosti ze zeminy dochází se změnami počasí k deformaci zadní nosné zdi směrem dovnitř garáže, k potrhání omítky a tlak a kořenový systému stromu jsou příčinou porušení betonové podlahy. Statika garáže není v současné době narušena natolik, že by nebylo možno garáž užívat, avšak při dlouhodobém působení zeminy, vody, kořenů a mrazu, je zde nebezpečí ztráty stability nosné zdi. Soud uzavřel, že v dalším dlouhodobém působení uvedených faktorů spatřuje reálné a vážné ohrožení majetku žalobce, a podle §417 odst. 2 obč. zák. vyhověl žalobě na odstranění skládky nacházející se na pozemku žalovaného, což považuje za vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící škody, na rozdíl od dalšího požadavku žalobce na opravu zdiva a omítek na jeho garáži.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 26. dubna 2011, č. j. 9 Co 137/2011-74, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o uložení povinnosti na vlastní náklady odstranit skládku změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, neztotožnil se však s jeho právním posouzením podle §417 odst. 2 obč. zák. Zdůraznil, že uvedené ustanovení má pouze preventivní charakter a jeho použití je namístě pouze tehdy, pokud vznik škody teprve hrozí. Jestliže však k neoprávněnému zásahu již došlo, prostředkem ochrany je uložení povinnosti zdržet se přesně vymezeného rušení. Vzhledem k tomu, že již došlo ke škodě na garáži, což žalobce prokazoval, v žalobě též škodu vyčíslil a požadoval opravu garáže, nelze na jeho nárok aplikovat §417 odst. 2 obč. zák. Soud by proto v daném případě mohl pouze uložit žalovanému povinnost zdržet se určitého jednání na základě negatorní žaloby podle §127 odst. 1 obč. zák., žalobce však koncipoval svůj žalobní návrh způsobem nemajícím oporu v hmotném právu.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodů podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Popisuje dosavadní průběh řízení a nesouhlasí s právním posouzením věci odvolacím soudem. S poukazem na skutková zjištění soudu prvního stupně dovozuje, že existuje vážné ohrožení majetku žalobce, a jak vyplývá ze statického posouzení, dlouhodobé působení uvedených faktorů reálně ohrožuje majetek žalobce. Podle §417 obč. zák. nelze ukládat jiné povinnosti než ty, které směřují k odstranění možných neoprávněných zásahů do práv ohroženého, a to tehdy, když vznik závažné škody hrozí. S přihlédnutím k době, kdy byl závadný stav žalobcem zjištěn, k době mimosoudního řešení sporu, k datu podání návrhu a podání dovolání a především ke skutečnosti, že hrozící škoda stále trvá, nelze dojít k jinému závěru, než že soud prvního stupně při svém rozhodnutí nepochybil. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s právním posouzením věci odvolacím soudem, že věc bylo třeba posoudit podle ust. §127 odst. 1 obč. zák., neboť žalovanému nelze uložit povinnost něco konat. Žalobní petit měl být formulován tak, že strana žalovaná je povinna zdržet se v žalobě uvedeného jednání. Aplikace ust. §417 odst. 2 obč. zák. byla chybná, neboť pro jeho použití je zapotřebí naplnit znaky tohoto ustanovení, kterými jsou vážné ohrožení a odvracení hrozící škody. Preventivní charakter umožňuje jeho aplikaci pouze v případě, že vznik škody teprve hrozí, což však není případ žalobce, neboť dle jeho tvrzení již škoda nastala. Ze statického posouzení Ing. K. plyne, že statika garáže není narušena, proto není splněna ani podmínka vážného ohrožení. Navrhl odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je i důvodné. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 26. dubna 2011, postupoval Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Podle §417 odst. 1 obč. zák. komu škoda hrozí, je povinen k jejímu odvrácení zakročit způsobem přiměřeným okolnostem ohrožení. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení jde-li o vážné ohrožení, má ohrožený právo se domáhat, aby soud uložil provést vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící škody.
Problematika vztahu žaloby na ochranu vlastnického práva a žaloby podle §417 odst. 2 obč. zák., na jejímž základě lze uložit povinnost k aktivnímu jednání (nikoliv jen povinnost zdržet se určitého jednání), byla opakovaně řešena v publikované judikatuře (srov. např. Zprávu o zhodnocení rozhodování soudů ve věcech sousedských práv z 23. 6. 1987, Cpj 203/86, uveřejněnou pod číslem 3/1988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozhodnutí uveřejněná pod číslem 3/1971 a R 65/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) se závěrem, že domáhá-li se žalobce, aby soud žalovanému uložil povinnost provést určité opatření (nikoliv zdržet se určitého rušení), neboť žalobci hrozí závažná škoda, jde o žalobu podle §417 odst. 2 obč. zák., nikoliv o vlastnickou žalobu podle §126 odst. 1 obč. zák., a podmínkou pro aplikaci §417 odst. 2 obč. zák. je vážné ohrožení žalobce nebo jeho majetku; není nutné, aby hrozilo nebezpečí bezprostředního vzniku škody, postačí, že v důsledku vážného ohrožení vznikne škoda v budoucnosti.
V dané věci odvolací soud po právní stránce dovodil, že nebyly splněny předpoklady pro aplikaci §417 odst. 2 obč. zák., neboť ke škodě na nemovitosti žalobce již došlo, jak sám tvrdil, a původně též požadoval škodu nahradit. Odvolací soud se však při přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně a posouzení důvodnosti uplatněného nároku zabýval spíše žalobními nároky původně v žalobě uplatněnými, přestože již nebyly ani předmětem odvolacího řízení, namísto posouzení, zda konkrétní skutková zjištění, z nichž shodně se soudem prvního stupně vycházel, lze podřadit pod uvedené ustanovení. Přehlédl, že požadavek na odstranění navážky na pozemku přilehlém k nemovitosti žalobce nemá sloužit k provedení opravy již poškozeného zdiva a omítky garáže, nýbrž že úkony, které má žalovaný na svém pozemku provést, mají směřovat k tomu, aby nadále nedocházelo k pronikání vlhkosti do stěny garáže a k deformaci její zadní nosné zdi tlakem zeminy, a toto opatření má zamezit hrozící ztrátě stability nosné zdi při dlouhodobém působení uvedených faktorů. Je zřejmé, že ztráta stability nosné zdi představuje vážné ohrožení stavby a odůvodňuje uložení povinnosti provést konkrétní opatření podle ustanovení §417 odst. 2 obč. zák., nikoliv podle §126 odst. 1, resp. §127 odst. 1 obč. zák. Úkolem soudu je pak posoudit, zda provedení požadovaného konkrétního opatření je vhodný a přiměřený způsob k odvrácení té škody, jež v budoucnu hrozí. Okolnost, že na zdi garáže, na omítce a na podlaze již určité poškození vzniklo, nebrání tomu, aby za účelem odvrácení jiné hrozící škody (ohrožení stability stavby) bylo žalovanému uloženo opatření, jež má tomu zabránit.
Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení nároku odvolacím soudem není správné a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je naplněn. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci samé rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci samé.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2013
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu