Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.10.2009, sp. zn. 25 Cdo 3207/2007 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.3207.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.3207.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 3207/2007 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. H., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Z., d. u. v., zastoupenému advokátkou, o 953.904,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 C 66/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. března 2007, č. j. 51 Co 72/2006 - 210, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 6. 2006, č. j. 22 C 66/2003-169, zamítl žalobu ohledně částky 953.904,- Kč s 1,5% úrokem z prodlení od 1. 9. 2005 do zaplacení a řízení zastavil ohledně 4% úroku z prodlení z částky 422.034,20 Kč od 15. 4. 2003 do 31. 5. 2004 a z částky 877.986,- Kč od 1.6.2004 do 31.8.2005 a ohledně 2,5% úroku z prodlení z částky 877.986,- Kč od 1.9.2005 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 3. 2007, č. j. 51 Co 72/2006-210, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že nárok žalobce na náhradu ušlého zisku není důvodný, neboť nebyly splněny základní předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaného za škodu, a to zejména příčinná souvislost mezi jeho jednáním a nemožností žalobce podnikat v nebytových prostorách žalovaného. Ačkoli účastníci uzavřeli neplatnou smlouvu o budoucí nájemní smlouvě, žalovaný předložil žalobci návrh nájemní smlouvy a důvod, pro který nájemní smlouva na nebytové prostory nakonec uzavřena nebyla, spočíval výlučně na straně žalobce, který ji odmítl uzavřít proto, že nájemné, uvedené ve shodné výši jako ve smlouvě o smlouvě budoucí, je značně vysoké. Na uzavření neplatné smlouvy o smlouvě budoucí se podílel žalobce minimálně stejnou měrou jako žalovaný, když bez výhrad akceptoval jím připravený návrh smlouvy, a žalobce mohl buď přijetím návrhu nebo předložením vlastního návrhu odvrátit škodu, jejíž náhrady se domáhá. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Uvádí, že se neztotožňuje se zjištěným skutkovým stavem a s hodnocením důkazů, namítá, že soudy rozhodly na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neprovedly jím navrhované důkazy a nedostatečně je hodnotily v jejich vzájemné souvislosti, zejména výpovědi svědků ohledně uzavření smlouvy považuje za nevěrohodné a účelové, soud prvního stupně dostatečně nezohlednil pravomocná soudní rozhodnutí související s danou věcí. Trvá na tom, že mu nebyly předloženy návrhy na uzavření nájemní smlouvy, jak bylo zjištěno soudem, a v tomto směru namítá nesprávnost skutkových zjištění. Za zásadní nedostatek považuje nedostatečné objasnění okolností ohledně možnosti snížení nájemného, a uvádí, že výpovědi svědků ohledně této okolnosti byly účelové. Má za to, že byly naplněny předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu, neboť je dána příčinná souvislost mezi neplatnou smlouvou o budoucí nájemní smlouvě a ztrátou zisku na jeho straně. Podle dovolatele je neuzavření nájemní smlouvy pouze podmínkou škody, nikoliv její hlavní příčinou, a dále uvádí okolnosti, které ho vedly k odmítnutí návrhu nájemní smlouvy předloženého žalovaným. Poukazuje na to, že při uzavírání smlouvy o smlouvě budoucí se nedopustil žádného protiprávního úkonu a splnil vše, co na něm mohlo být spravedlivě požadováno, naopak to byl žalovaný, kdo porušil právní povinnost tím, že mu předložil neplatnou smlouvu. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 9. 3. 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.). Podle ust. §243c odst. 2 o. s. ř. obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné. Přestože dovolatel uvádí dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., namítá především nesprávnost skutkových zjištění a nesprávné hodnocení důkazů, nejedná se tedy o posouzení věci po právní stránce, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu a z něj vyvozených skutkových závěrů, tedy o skutečnosti, které nezakládají přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Tyto námitky nejsou námitkami proti právnímu posouzení, tím méně pak mohou zakládat právní otázku zásadního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., tedy že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci, ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec. Žádné z otázek, které byly dovolatelem vymezeny, totiž nelze přikládat po právní stránce zásadní význam a dovolatel v podstatě opakuje a rozvádí námitky proti skutkovým zjištěním. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávná skutková zjištění představují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jenž je možno uplatnit pouze v případě, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., tedy nikoliv v této věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. dubna 2002, sp. zn. 20 Cdo 1986/2001, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1164, ročník 2002). Protože tvrzené vady řízení nesplňují podmínku existence právní otázky zásadního významu a dovolání v této věci není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, nelze k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (neprovedení všech důkazů) v dovolacím řízení přihlížet. Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud České republiky je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243 odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 22. října 2009 JUDr. Marta Škárová, v. r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/22/2009
Spisová značka:25 Cdo 3207/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.3207.2007.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-08