ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.3293.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 3293/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce E. N., zast. advokátkou, proti žalovanému D. B., za účasti Č. k. p., jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o 128.799,- Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 19 C 259/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. června 2006, č. j. 44 Co 168/2003-75, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. června 2006, č. j. 44 Co 168/2003-75, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 5. května 2003, č.j. 19 C 259/99-62, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. května 2003, č.j. 19 C 259/99-62, zamítl žalobu na zaplacení částky 128.799,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o nároku na náhradu za ztrátu na výdělku, požadovanou za období od 1. 1. 1994 do 31. 12. 1999 v důsledku škody na zdraví, která žalobci vznikla při dopravní nehodě zaviněné žalovaným. Vyšel ze zjištění, že žalobce utrpěl dne 5. 6. 1989 jako zaměstnanec státního podniku E. B. pracovní úraz při dopravní nehodě zaviněné žalovaným, přičemž nároků z tohoto pracovního úrazu se po zaměstnavateli domáhal ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 C 28/91, který rozsudkem ze dne 14. 4. 1993, sp. zn. 46 C 28/91, rozhodl o základu žalobního nároku žalobce. Poté došlo mezi žalobcem a jeho zaměstnavatelem k uzavření dohody o odškodnění pracovního úrazu, podle níž byla žalobci vyplacena částka 107.688,- Kč, jako celkové odškodnění pracovního úrazu od jeho vzniku do 31. 12. 1993. V důsledku zániku zaměstnavatele žalobce nebyl jeho nárok na náhradu za ztrátu na výdělku od 1. 1. 1994 do 31. 12. 1999 uspokojen, a proto se ho domáhá v tomto řízení. Vedlejší účastník vznesl námitku promlčení nároku. Soud prvního stupně věc posoudil podle §100 odst. 1 a §106 odst. 1 a 2 obč. zák. a dospěl k závěru, že uplatněné právo nelze v důsledku promlčení žalobci přiznat, neboť ke dni podání žaloby uběhla objektivní tříletá promlčecí doba (počítána od dopravní nehody ze dne 5. 6. 1989), a pokud subjektivní dvouletá promlčecí doba počala běžet od dubna 1997, kdy se žalobce dozvěděl jméno a adresu viníka dopravní nehody, stalo se tak až po uplynutí objektivní promlčecí doby.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne ze dne 19. června 2006, č. j. 44 Co 168/2003-75, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzovaném případě je žalobcem uplatněný nárok na náhradu ztráty na výdělku (§447 obč. zák.) za období od 1. 1. 1994 do 31. 12. 1999 promlčen v objektivní promlčecí době (tříleté), která vzhledem k nároku na odškodnění materiální újmy (ztráty na výdělku) žalobce není vyloučena (ustanovením §106 odst. 2, větou za středníkem, obč. zák.); vyloučena je toliko při odškodnění imateriální újmy na zdraví.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci). Dovolatel nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že ustanovení §106 odst. 2, věty za středníkem, obč. zák. (hovořící o škodě na zdraví) se týká pouze imateriální újmy na zdraví, považuje tento výklad za zužující a jako takový nemající oporu v zákoně. Namítá, že náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je jedním z nároků z odpovědnosti za škodu způsobenou na zdraví a §106 odst. 2, větu za středníkem, obč. zák. je třeba vykládat v souvislosti s celkovou úpravou odpovědnosti za škodu na zdraví v občanském zákoníku, a proto dovozuje, že pro žalobou uplatněný nárok je běh objektivní promlčecí doby vyloučen. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou - účastníkem řízení, zastoupeným advokátem, napadené rozhodnutí přezkoumal podle ust. §242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., je i důvodné.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Nesprávné právní posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle §100 odst. 1 obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.
Podle §106 odst. 1, 2 obč. zák. se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (subjektivní lhůta). Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.
Při škodě na zdraví (pokud újma nezpůsobila smrt) se odškodňuje bolest, ztížení společenského uplatnění, ztráta na výdělku a náklady léčení. Jsou to jednotlivé složky práva na náhradu škody, kterými je vymezen obsah náhrady škody na zdraví.
Odvolací soud správně vycházel z toho, že otázka promlčení náhrady za ztrátu na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví (§447 obč. zák.), se posuzuje podle §106 obč. zák. ve spojení s §100 odst. 1 obč. zák., avšak již se nelze ztotožnit s jeho závěrem, že k promlčení tohoto práva dochází v důsledku uplynutí tříleté objektivní promlčecí doby (§106 odst. 2, věta před středníkem, obč. zák.). Náhrada za ztrátu na výdělku je totiž jednou ze složek (shora citovaných) práva na náhradu škody, které vzniká poškozenému při škodě na zdraví, u níž je podle §106 odst. 2, věta za středníkem, obč. zák., objektivní promlčecí doba vyloučena; v posuzovaném případě poškozenému – žalobci následkem úrazu při dopravní nehodě (ze dne 5. 6. 1989) zaviněné žalovaným vznikla právě škoda na zdraví.
Je tedy zřejmé, že otázka promlčení náhrady za ztrátu na výdělku (§447 obč. zák.) je v rozsudku odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) řešena v rozporu s hmotným právem, a dovolací soud proto dospěl k závěru, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, proti němuž je dovolání přípustné ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; ze stejných důvodů je pak i důvodné (podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Odvolací soud se pro nesprávné posouzení otázky promlčení náhrady za ztrátu na výdělku (§445 obč. zák.) v objektivní promlčecí době podle §106 odst. 2, věta před středníkem, obč. zák. již nezabýval otázkou promlčení nároku v subjektivní promlčecí době (§106 odst. 1, obč. zák.), což bude úkolem soudu v dalším řízení (zejména určit její přesný počátek).
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na tomto nesprávném právním názoru, dovolací soud je zrušil (§243b odst. 2, věta za středníkem, o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvod, pro který byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. července 2007
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu