ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.3296.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 3296/2020-484
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: P. J. , narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Monikou Zatloukalovou, advokátkou se sídlem Veleslavínova 133/7, Olomouc, proti žalovanému: O. S. , narozený XY, bytem XY, za účasti: Slavia pojišťovna a. s. , se sídlem, Revoluční 1/655, Praha 1, IČO 60197501, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 145/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2020, č. j. 51 Co 136/2020-447, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal náhrady škody v celkové výši 222.704 Kč, sestávající z nároku na náhradu spoluúčasti za opravu vozidla žalobce, náhrady nákladů za „zapůjčení“ náhradního vozidla po dobu opravy, kompenzace za znehodnocení nabouraného vozidla opravou a náhrady morální a psychické újmy žalobce utrpěné v souvislosti s dopravní nehodou ze dne 13. 4. 2013. Při této nehodě se střetla vozidla žalobce a žalovaného pojištěného pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku u vedlejší účastnice.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 17. 5. 2016, č. j. 18 C 145/2015-66, zamítl žalobu na zaplacení částek 142.704 Kč, 50.000 Kč a 30.000 Kč s příslušenstvím, uložil žalobci povinnost uhradit náklady řízení vedlejší účastnici na straně žalovaného a ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným rozhodl, že žádný účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení. Spornou byla mezi účastníky především otázka zavinění dopravní nehody. Po skutkové stránce soud z žalobcem předložených důkazů dovodil, že jediným viníkem dopravní nehody byl žalobce, neboť žalovaný neporušil povinnost dát přednost v jízdě vozidlům jedoucím po hlavní komunikaci a bylo to vozidlo žalobce, které bezdůvodně vybočilo ze svého jízdního pruhu na tramvajový pás a narazilo do vozidla žalovaného dávajícího přednost vozidlům jedoucím v jízdním pruhu určeném pro vozidla vedle tramvajového pásu. Obvodní soud žalobu zamítl, neboť žalobce neprokázal žádnou z podmínek odpovědnosti za škodu, tedy protiprávní jednání žalovaného, rozsah a výši škody ani příčinnou souvislost mezi vznikem škody a jednáním žalovaného, ačkoli byl soudem poučen, a tedy neunesl důkazní břemeno ani povinnost tvrzení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 9. 2016, č. j. 51 Co 320/2016-94, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle odvolacího soudu závěr, že jediným viníkem dopravní nehody byl žalobce, učinil obvodní soud bez jakýchkoli relevantních důkazů a aniž provedl další navrhované důkazy.
K dovolání žalovaného usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 564/2017, napadené usnesení odvolacího soudu v části, jíž byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 5. 2016, č. j. 18 C 145/2015-66, ve výroku I co do částky 106.480 Kč s příslušenstvím zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení; ve zbylém rozsahu dovolání odmítl pro nepřípustnost. Dovolací soud konstatoval, že odvolací soud ohledně svých závěrů o neprovedení některých důkazů soudem prvního stupně, pokynů k provedení dalších důkazů a vázanosti soudu výsledky přestupkového řízení rozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo z hlediska požadavků vymezených dovolací judikaturou možno považovat za nepřezkoumatelné.
Následně odvolací soud usnesením ze dne 27. 3. 2018, č. j. 51 Co 320/2016-197, zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části zrušené Nejvyšším soudem s tím, že provedl k důkazu listiny založené ve spise a na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že skutkový stav věci tak, jak jej učinil soud prvního stupně, prozatím nemůže obstát, neboť soud prvního stupně sice ve smyslu názoru Nejvyššího soudu přezkoumatelným způsobem učinil skutkový závěr o skutkovém ději, avšak z dosud provedených důkazů takovýto skutkový stav nelze logicky uzavřít.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 16. 1. 2020, č. j. 18 C 145/2015-394, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 10. 2. 2019, č. j. 18 C 145/2015-397, výrokem I zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 142 704 Kč s příslušenstvím, sestávající z nároku žalobce na zaplacení spoluúčasti ve výši 36 224 Kč a z nároku žalobce na zaplacení „půjčovného“ za náhradní vozidlo v částce 106 480 Kč. Výrokem II řízení co do částky 50 000 Kč s příslušenstvím jakož i co do částky 30 000 Kč s příslušenstvím zastavil (z důvodu zpětvzetí žaloby žalobcem). Výroky III až V rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi všemi účastníky řízení. Obvodní soud doplnil dokazování o navržený znalecký posudek z oboru dopravy, který uzavřel, že rychlost vozidla žalobce v době před střetem vozidel není s ohledem na absenci brzdných stop možné znalecky určit. Naopak lze uzavřít, že žalovaný zastavil před hranicí křižovatky, dal přednost vozidlům jedoucím po hlavní silnici vlevo, poté se žalovaný opět rozjel a v křižovatce na tramvajovém pásu zastavil, aby dal přednost vozidlům jedoucím vpravo, aniž by vjel do jízdního pruhu žalobce, který jej mohl objet vpravo ve svém jízdním pruhu. Z uvedených zjištění pak obvodní soud uzavřel, že má dostatečný podklad pro skutkový závěr, podle něhož vozidlo žalobce jedoucí po hlavní silnici v důsledku úhybného manévru vlevo narazilo do vozidla žalovaného stojícího po najetí z vedlejší ulice v křižovatce tak, že poskytlo dostatek místa žalobci k bezpečnému průjezdu jeho vozidla. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno porušení právní povinnosti žalovaným, nemohla být žaloba na náhradu škody úspěšná.
K odvolání žalobce a vedlejší účastnice Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 6. 2020, č. j. 51 Co 136,146/2020-447, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, III a V, ve výroku IV jej změnil pouze co do výše přiznané náhrady nákladů řízení vedlejší účastnice a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry o průběhu dopravní nehody dne 13. 4. 2013 i s právním závěrem, že žalovaný dal přednost v jízdě žalobci, neporušil žádnou právní povinnost a tím prokázal, že dopravní nehodu nezavinil. Jelikož nebylo prokázáno zaviněné jednání žalovaného, nemůže být ani dána příčinná souvislost mezi tímto jednáním a vznikem škody na straně žalobce.
Proti meritornímu výroku posledně uvedeného rozsudku podal žalobce dovolání, neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel považuje za nesprávné právní posouzení otázky určení viníka dopravní nehody a z toho plynoucího posouzení nároku na náhradu škody ze strany odvolacího soudu. Rozsudek odvolacího soudu označil za překvapivý a nenachází přesvědčivé vypořádání se se svým odvoláním. Dovolatel akcentuje závěry přestupkového řízení, které dospělo k opačnému závěru ohledně viníka dopravní nehody, proto trvá na tom, že po provedeném dokazování včetně znaleckého posudku byl prokázán nedohodový děj, z něhož je zřejmé, že právě žalovaný porušil právní povinnost a zavinil dopravní nehodu. Z uvedených důvodů navrhl dovolatel, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil, případně jej změnil a vyhověl odvolání žalobce. Současně dovolatel požádal o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky jejího advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není přípustné podle §237 o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno především na skutkovém závěru, že žalovaný respektoval dopravní značku „Dej přednost v jízdě“, a to před vjetím do samotné křižovatky (pro vozidla jedoucí zleva), a poté, jelikož mu parkující vozidla bránila ve výhledu na vozidla jedoucí zprava, žalovaný vjel do křižovatky a následně zastavením na tramvajovém pásu dal přednost vozidlům jedoucím zprava, z čehož vyplývá právní závěr, že žalovaný žádnou právní povinnost neporušil, respektoval ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích, a proto prokázal, že dopravní nehodu nezavinil.
Ačkoli dovolatel uvedl, že napadá právní závěry odvolacího soudu, ve skutečnosti zpochybňuje skutková zjištění a závěry znaleckého posudku. Obsahem dovolání je pouze polemika se skutkovými závěry, procesem hodnocení důkazů a rekapitulace některých výroků znalce bez jakéhokoli přesahu do judikatury dovolacího soudu. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů a domáhá se jiného hodnocení důkazů, které by vedlo k odlišnému skutkovému závěru o průběhu nehodového děje a jejím viníku. S právním posouzením věci nesouhlasí nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že soud po právní stránce posoudil skutkový stav, s nímž on nesouhlasí. Námitky směřující proti zjištěnému skutkovému stavu a proti hodnocení důkazů včetně znaleckých posudků nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání. Ke vztahu nepravomocného rozhodnutí ve správním řízení se již dovolací soud vyjádřil v předchozím rozhodnutí tak, že nebylo-li vydáno ve správním řízení pravomocné rozhodnutí, jímž byl účastník dopravní nehody uznán vinným z přestupku, neuplatní se vázanost rozhodnutím správního orgánu a soud v občanskoprávním řízení je oprávněn učinit vlastní závěr o viníkovi dopravní nehody, respektive o osobě povinné k náhradě škody nehodou způsobené (§135 o. s. ř.).
Jelikož dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř.
O návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť návrh na odklad vykonatelnosti či právní moci je závislé povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), což mimo jiné znamená, že rozhodl-li dovolací soud (bez zbytečného odkladu) o podaném dovolání, stává se návrh na odklad vykonatelnosti bezpředmětný (obsoletní). K tomu obdobně například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 1. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu