ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.3324.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 3324/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobců a) M. K., b) V. K., a c) M. K., všech zastoupených JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem, se sídlem Praha, Sokolovská 49, proti žalované České podnikatelské pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 639 98 530, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/23, o 373.402,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 29 C 301/2011, o dovolání všech žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2013, č. j. 39 Co 88/2013-101, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2013, č. j. 39 Co 88/2013-101, pokud jím byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 11. 2012, č.j. 29 C 301/2011-59 tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 187.994,60 Kč, a pokud jím byla žalobcům uložena povinnost k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 8.213,40 Kč, není podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné.
Ačkoliv odvolací soud jedním výrokem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba ohledně 187.994,60 Kč zamítá, rozhodoval o několika samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem, a to o nároku žalobce a) na jednorázové odškodnění za škodu usmrcením ve výši 48.000,- Kč, nároku žalobkyně b) na jednorázové odškodnění za škodu usmrcením ve výši 48.000,- Kč, nároku žalobce c) na jednorázové odškodnění za škodu usmrcením ve výši 35.000,- Kč, dále o nárocích žalobce a) a žalobkyně b) na náhradu za zničené oblečení ve výši 1.040,- Kč a na úhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem ve výši 48.412,- Kč. Byť se tyto dílčí nároky odvíjejí od téže události (usmrcení P. K. při dopravní nehodě), mají odlišnou povahu, a jde tak o samostatné nároky; přípustnost dovolání je proto třeba zkoumat ve vztahu ke každému z nich samostatně bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Jestliže tedy napadeným měnícím výrokem rozsudku odvolacího soudu byla zamítnuta žaloba na jednotlivá plnění nepřevyšující 50.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že součet výše plnění ze všech samostatných nároků částku 50.000,- Kč přesahuje.
Uvedené platí rovněž pro dovoláním napadený výrok, jímž byla žalobcům uložena povinnost k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, jejichž výše ani v součtu nepřesahuje zákonem stanovený limit 50.000,- Kč.
Z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku vyplývá, že jej není oprávněn podat kterýkoli účastník, nýbrž jen ten, jemuž byla napadeným rozhodnutím způsobena újma odstranitelná zrušením takového rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura, ročník 1998, sešit č. 3, pod č. 28, nebo rozsudek ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 154). Žalobci proto nejsou oprávněni podat dovolání proti té části napadeného výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen vyhovující rozsudek soudu prvního stupně ohledně zaplacení 22.625,40 Kč; dovolání v této části je tzv. subjektivně nepřípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s §243c odst. 3 o. s. ř. a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. dubna 2014
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu