ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.3399.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 3399/2019-324
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: V. H. , narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Karolinou Zelenkovou, advokátkou se sídlem Panská 895/6, Praha 1, proti žalované: O. L. , IČO XY, se sídlem XY, zastoupená Mgr. Michalem Pokorným, advokátem se sídlem Lublaňská 507/8, Praha 2, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Generali Česká pojišťovna a. s. , IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, o 217 740 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 206/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2018, č. j. 17 Co 315/2018-252, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici na straně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 11. 2018, č. j. 17 Co 315/2018-252, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 5. 2018, č. j. 43 C 206/2016, ve výroku I, jímž tento soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí 217 740 Kč s příslušenstvím, a ve výroku III o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí na straně žalované, změnil jej ve výroku II jen ohledně částky náhrady nákladů řízení před tímto soudem a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně se po žalované domáhala náhrady škody ve výši shora uvedené částky, která měla žalobkyni vzniknout v důsledku zaplacení soudního poplatku za odvolání v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 191/2001 na základě informací poskytnutých žalobkyni žalovanou, která žalobkyni v předmětném řízení zastupovala jako advokátka. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně zplnomocnila žalovanou, aby ji jako advokátka zastupovala v řízení před soudem, ve kterém uplatňovala svůj peněžitý nárok vůči M. F. (řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 191/2001). V souvislosti s podáním odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, který její žalobu v uvedeném řízení zamítl, vznikla žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek z odvolání ve výši 217 740 Kč. Soud prvního stupně ani soud odvolací nevyhověly žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a nevyhověly ani její žádosti zaplatit soudní poplatek ve splátkách, resp. žádosti o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku. Žalobkyně podala proti rozhodnutí odvolacího soudu o potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků dovolání, kterému bylo vyhověno. Žalobkyně však poplatek za odvolání uhradila ještě před zrušením napadeného usnesení Nejvyšším soudem, a to na pokyn žalované, která uvedla, že soudní poplatek je třeba uhradit do konce roku 2013, a žalobkyni neupozornila, že poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se nevracejí. Odvolací soud po právní stránce uzavřel, že za zmíněné procesní situace žalovaná zcela adekvátně informovala žalobkyni o nutnosti zaplatit soudní poplatek z odvolání s tím, že jinak hrozí zastavení odvolacího řízení a pro žalobkyni nepříznivý rozsudek soudu prvního stupně nabude právní moci. Neporušila tak povinnost advokáta ve smyslu §16 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění k datu škodné události (dále jen „zákon o advokacii“). Žalobkyně navíc zaplatila soudní poplatek na základě zákona a skutečnosti, že podala odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Skutečnost, že jí zaplacený soudní poplatek nemohl být i přes následné osvobození od soudních poplatků vrácen nemá svůj původ ve shora uvedeném jednání žalované, nýbrž v konkrétní procesní situaci. I kdyby bylo možné dovodit porušení zákonných povinností advokáta (v nedostatečném informování žalobkyně při poskytování právních služeb žalovanou), nebyla splněna podmínka existence příčinné souvislosti mezi takovým porušením povinností advokáta a žalobkyní tvrzenou škodou. Nebyly tak naplněny podmínky vzniku odpovědnosti žalované za škodu podle §24 odst. 1 zákona o advokacii.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním s tím, že se neztotožňuje s právním závěrem odvolacího soudu o neporušení právní povinnosti žalované jako advokátky a nedostatku příčinné souvislosti mezi tímto porušením povinnosti a tvrzenou škodou. V takovém závěru odvolacího soudu shledává nesprávné právní posouzení věci, kterým se tento soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozsudků sp. zn. 25 Cdo 347/2016, 25 Cdo 5819/2017, 25 Cdo 1315/2013, 25 Cdo 2016/2009 a 25 Cdo 2992/2007). Má za to, že ji žalovaná ve výše zmíněném řízení nedostatečně poučila o veškerých potencionálních rizicích spojených se zaplacením soudního poplatku z odvolání, aby se mohla kvalifikovaně rozhodnout, zda tento postup zvolí. Namítá, že pokud by byla žalovanou řádně poučena, poplatek by nezaplatila, následně by byla od soudních poplatků osvobozena, čímž by jí nevznikla v majetkové sféře škoda ve výši již zaplaceného soudního poplatku z odvolání, a to ani za situace, kdy by ve věci samé byla neúspěšná, což zakládá příčinnou souvislost mezi jednáním žalované a vznikem škody. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vedlejší účastnice na straně žalované ve vyjádření k dovolaní uvedla, že žalovaná neporušila žádnou povinnost při výkonu advokacie, žalované nevznikla v tvrzené výši škoda v její majetkové sféře (poplatek za ni uhradila dcera), neexistuje ani příčinná souvislost mezi domnělým pochybením žalované a tvrzeným vznikem škody a odvolací soud se tak nijak neodchýlil od konstantní rozhodovací praxe dovolacího soudu. Navrhla proto, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobkyně není přípustné.
Dovolatelka zpochybňuje, mimo jiné, správnost závěru odvolacího soudu o absenci vztahu příčinné souvislosti mezi pochybením žalované při výkonu advokacie, jehož důsledkem jí nebyl vrácen zaplacený soudní poplatek za odvolací řízení poté, co Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození žalobkyně od soudního poplatku za podané odvolání. Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS, C. H. Beck – dále jen „Soubor“), neboť v řízení se zjišťuje, zda škodná událost a vznik škody jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, Soubor C 5514).
Odvolací soud při zkoumání příčinného vztahu mezi pochybením žalované, jež jí údajně nedostatečně poučila o veškerých potencionálních rizicích spojených se zaplacením soudního poplatku z odvolání, a žalobkyní vymezenou škodou, představující nevrácený zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 217 740 Kč, neoznačil za skutečnost, jež tvoří bezprostřední příčinu takové majetkové újmy, jednání dovolatelky. Příčinu naopak spatřuje v tom, že soudní poplatek za odvolání jí byl soudem vyměřen na základě zákona v důsledku toho, že podala odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Skutečnost, že jí zaplacený soudní poplatek nemohl být i přes následné osvobození od soudních poplatků vrácen, respektive nemohl jí být ani nahrazen protistranou v rámci náhrady nákladů řízení, nemá svůj původ ve shora uvedeném jednání žalované, nýbrž v konkrétní procesní situaci při rozhodování o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a v tom, že v řízení byla žalobkyně neúspěšná a nárok na náhradu nákladů řízení jí nevznikl. Tento závěr odpovídá ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, reprezentované zejména rozsudkem ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, Soubor C 5514.
Rozsudek odvolacího soudu není v rozporu s dovolatelkou odkazovanými rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 25 Cdo 347/2016, ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5819/2017, ze dne 20. 5.2015, sp. zn. 25 Cdo 1315/2013, ze dne 1. 9. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2016/2009, potažmo usnesením téhož soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2992/2007, neboť se týkají skutkově odlišných případů, přičemž byla-li v nich k problematice příčinné souvislosti vyslovena určitá obecná východiska, citovaná v podaném dovolání, nelze dovodit, že by s nimi bylo napadené rozhodnutí v rozporu.
Vzhledem k tomu, že již z tohoto důvodu musí být dovolání odmítnuto, bylo nadbytečné zabývat se dalšími námitkami dovolatelky, směřujícími především k posouzení otázky porušení právní povinnosti žalovanou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, publikované pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro úplnost však lze dodat, že závěr odvolacího soudu ani v této otázce nelze považovat za rozporný s ustálenou judikaturou. Jak odvolací soud uvádí ve svém odůvodnění, za zmíněné procesní situace žalovaná zcela adekvátně informovala žalobkyni o nutnosti zaplatit soudní poplatek z odvolání s tím, že jinak hrozí zastavení odvolacího řízení a pro ni nepříznivý rozsudek soudu prvního stupně nabude právní moci. Uvedené platí i při vědomí toho, že žalobkyně podala do rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, dovolání, které nemá odkladný účinek ve vztahu k jím napadenému rozhodnutí. Pokud žalobkyně nyní spatřuje pochybení žalované v tom, že ji neinformovala o všech možných variantách vývoje celé právní situace pro případ uhrazení či neuhrazení soudního poplatku a dovozuje, že pokud by takové informace obdržela, zvolila by jinou alternativu, pak se jedná o spekulativní úvahy vycházející z dnešní znalosti pozdějšího procesního vývoje v uvedeném řízení. Pokud žalobkyně trvala na podaném odvolání a v důsledku nezaplacení soudního poplatku reálně hrozilo zastavení odvolacího řízení, bylo by spíše porušením povinnosti žalované chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy žalobkyně, jestliže by jako advokátka navrhovala nezaplatit soudní poplatek a vyčkat výsledku dovolacího řízení, respektive na případná nová rozhodnutí o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků. Cílem žalobkyně v zmíněném řízení jistě bylo uspět se svým nárokem na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 6 800 000 Kč. Z téhož důvodu bylo podáno i zmíněné odvolání.
Dovolání v části směřující proti rozhodnutí o nákladech řízení není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou bylo rozhodnuto dle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí na straně žalované bylo rozhodnuto podle týchž ustanovení procesního předpisu a dále podle §93 odst. 3, §151 odst. 3 o. s. ř. a §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Vedlejší účastnice má právo na paušální náhradu nákladů za vyjádření k dovolání ve výši 300 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 9. 2021
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu