ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.3423.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 3423/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně B. K. , zemřelé 25. 1. 2009, proti žalovanému M. K. , o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 7 C 30/2006, o dovolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, Územní pracoviště Hradec Králové, se sídlem v Hradci Králové, Horova 180, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. května 2009, č. j. 25 Co 10/2009-237, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. května 2009, č. j. 25 Co 10/2009-237, se zrušuje , a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 22. 10. 2008, č. j. 7 C 30/2006-208, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 76.290,- Kč na náhradě škody, zamítl žalobu ohledně 921.485,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu a o náhradě nákladů ustanovené zástupkyně. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba účastníci řízení odvolání.
V průběhu odvolacího řízení žalobkyně dne 25. 1. 2009 zemřela. Poté, co ze sdělení notářky JUDr. Lenky Šubrtové jako soudní komisařky zjistil, že žalobkyně nezanechala žádné dědice ze zákona ani platnou závěť, a že proto její majetek připadne z titulu odúmrti státu, Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. 5. 2009, č. j. 25 Co 10/2009-237, rozhodl, že v řízení bude na straně žalobkyně pokračováno s Českou republikou – Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územním pracovištěm Hradec Králové (dále též jen „ČR – ÚZSVM“). Dospěl k závěru, že žalobkyně ztratila po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení, že povaha věci umožňuje pokračování v řízení a že právním nástupcem žalobkyně, která nezanechala žádné dědice ze zákona ani ze závěti, je z titulu tzv. odúmrti stát (§462 obč. zák.), za který před soudem vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.
Proti usnesení odvolacího soudu podala ČR – ÚZSVM dovolání, které odůvodňuje dovolacími důvody uvedenými v §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že není-li zákonných ani závětních dědiců, připadne vždy dědictví státu z titulu odúmrti a stát jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových by se tak měl stát procesním nástupcem žalobkyně. Dědické řízení po žalobkyni nebylo v době podání dovolání v takové fázi, aby bylo možné bez pochybností jednoznačně učinit závěr, že dědictví připadne státu. Pokud by totiž byla nařízena likvidace dědictví, což v žádném případě nelze s ohledem na současnou fázi dědického řízení vyloučit, nebyl by stát právním nástupcem žalobkyně a tedy ani jejím procesním nástupcem v tomto řízení. V případě likvidace dědictví by stát byl pouhým účastníkem dědického řízení a nezískal by nikdy postavení dědice nebo v případě odúmrti postavení obdobné dědici, který by podle výsledku dědického řízení převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. Není tedy dosud postaveno najisto, že dědictví po původní žalobkyni připadne z titulu odúmrti státu a že by ČR – ÚZSVM měla být jejím procesním nástupcem v tomto řízení. Závěr odvolacího soudu vyjádřený v napadeném rozhodnutí je proto předčasný. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno včas, oprávněnou osobou, za kterou jedná pověřený zaměstnanec s právnickým vzděláním [§241 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.) vzhledem k tomu, že dovoláním napadené usnesení bylo vydáno dne 18. 5. 2009. Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud v průběhu odvolacího řízení rozhodl o tom, kdo je procesním nástupcem žalobkyně, je přípustné podle §239 odst. 1 písm. b) o.s.ř., a je také důvodné.
Podle ustanovení §107 odst. 1 o.s.ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Podle ustanovení §107 odst. 2 o.s.ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.
Povahou věci se z hlediska §107 odst. 1 věty první o.s.ř. rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení a spočívá v posouzení, zda práva a povinnosti, o něž v řízení jde, přešla (mohla přejít) podle hmotného práva ze zaniklého účastníka na někoho jiného. Umožňuje-li povaha věci pokračování v řízení, soud dále posoudí, zda v řízení je možné pokračovat ihned nebo zda řízení musí být přerušeno. Okolnost, zda je možné v řízení ihned pokračovat, se odvíjí od povahy předmětu řízení a od osoby, která ztratila způsobilost být účastníkem řízení, popřípadě též od stavu řízení, v němž jsou zjišťováni její právní nástupci.
V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně, která ztratila způsobilost být účastníkem řízení tím, že zemřela v průběhu odvolacího řízení, neměla zákonné dědice a že zanechala dvě neplatné závěti. V rámci dědického řízení k odvolání Ing. Václava Kameníka Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 28. 5. 2010, č. j. 17 Co 79/2010-161, potvrdil usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 5. 6. 2009, sp. zn. 24 D 113/2009, Nd 46/2009, o tom, že dědictví po zůstavitelce připadne jako odúmrť státu, ve znění, že s Ing. Václavem Kameníkem jako s účastníkem dědického řízení již jednáno nebude. Rozhodl tak podle §175k odst. 1 o.s.ř. o tom, že závěti zůstavitelky předložené Ing. Václavem Kameníkem jsou z důvodu omezené způsobilosti zůstavitelky k právním úkonům neplatné.
Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu (§462 obč. zák.); také ve vztahu k dědictví připadnuvšímu státu platí, že se nabývá smrtí zůstavitele (§460 obč. zák.). Ze skutečnosti, že zůstavitel nezanechal žádné dědice, že zůstavitelovi dědici jsou nezpůsobilí dědit nebo že z jiných důvodů dědictví nenabude (nemůže nabýt) žádný dědic, však nelze dovozovat, že by soud v usnesení o dědictví musel vždy potvrdit připadnutí dědictví státu. Dovolatelka správně upozorňuje, že dědické řízení může být skončeno také schválením dohody o přenechání dědictví zůstavitelovým věřitelům k úhradě dluhů, je-li dědictví předluženo, nebo že soud může nařídit likvidaci dědictví, je-li dědictví předluženo nebo navrhne-li to stát, kterému má dědictví připadnout podle ustanovení §462 obč. zák., jestliže není možné uhradit peněžitý dluh zůstavitele zcela nebo zčásti penězi z dědictví a věřitel odmítl přijmout na úhradu své pohledávky věc z dědictví, i když dědictví není předluženo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. 21 Cdo 441/2007, uveřejněné pod číslem 15/2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z uvedeného je zřejmé, že v projednávané věci stav řízení o dědictví po žalobkyni neumožňoval, aby v řízení bylo možné ihned pokračovat. Odvolací soud se měl blíže seznámit s průběhem a dosavadními výsledky dědického řízení (vedeného u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 24 D 113/2009) a stát (Českou republiku) mohl určit za procesního nástupce žalobkyně jen tehdy, jestliže bylo nepochybné, že nedojde ani k dohodě o přenechání předluženého dědictví věřitelům, ani k likvidaci dědictví, tedy jestliže již bylo pravomocným usnesením o dědictví potvrzeno, že dědictví připadlo státu. Za této situace nemohlo být ihned pokračováno v projednávané věci a řízení mělo být přerušeno až do právní moci usnesení o dědictví, kterým by bylo potvrzeno připadnutí dědictví státu nebo kterým by byla schválena dohoda o přenechání předluženého dědictví věřitelům k úhradě dluhů.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. října 2011
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu