ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.347.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 347/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Olgy Puškinové v právní věci žalobkyně J. H., zastoupené advokátem, proti žalovanému T. H., zastoupenému advokátkou, o náhradu škody ve výši 65.456,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 5 C 323/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. října 1999, č. j. 26 Co 149/99-65, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha – západ rozsudkem ze dne 8. 7. 1998, č. j. 5 C 323/97-41, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 55.856,- Kč s příslušenstvím, ohledně částky 9.600,- Kč s příslušenstvím řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla dne 5. 7. 1996 účastnicí dopravní nehody, při níž bylo její vozidlo Nissan Sunny poškozeno vozidlem Škoda 105 L, jehož provozovatelem je žalovaný. Nehodu zavinil řidič Škody 105 L M. H., který byl trestním příkazem Okresního soudu Praha – západ ze dne 20. 2. 1997, č. j. 13 T 34/97-119, odsouzen k trestu odnětí svobody v délce tří měsíců s podmíněným odkladem na 12 měsíců a k trestu zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201d tr. zák.; zároveň mu bylo uloženo, aby nahradil žalobkyni škodu ve výši 73.600,- Kč. Výše škody byla v trestním řízení stanovena podle znaleckého posudku V. V., znalce v oboru ekonomika, odvětví cen a odhadů motorových vozidel a všeobecného strojírenství, který s přihlédnutím k časové hodnotě vozidla před poškozením (174.000,- Kč) určil skutečnou škodu částkou 68.217,50 Kč (bez nákladů na taxi a odtah vozu ve výši 5.386,- Kč) tak, že podle rozsahu poškození vozu specifikoval cenu náhradních dílů nutných k opravě vozidla, kterou snížil o amortizaci 67,50% odpovídající stáří a stavu vozidla, a přičetl náklady na opravářské práce. Soud prvního stupně dovodil odpovědnost žalovaného (vlastníka vozidla) za škodu způsobenou řidičem jeho vozu podle §427 obč. zák., když žalovaný neprokázal, že by škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Po výslechu znalce V. V. jako svědka vyšel soud z vyčíslení časové hodnoty vozidla před poškozením podle znaleckého posudku z trestního řízení (174.000,- Kč) a vzhledem k tomu, že žalobkyně poškozený vůz nenechala opravit, nýbrž jej prodala za 50.000,- Kč, odečetl od rozdílu obou těchto částek ještě částku 73.600,- Kč, jejíž zaplacení bylo uloženo M. H.; po připočtení prokázaných nákladů na odtah vozidla ve výši 5.456,- Kč dospěl k závěru o výši skutečné škody v částce 55.856,- Kč.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. října 1999, č. j. 26 Co 149/99-65, připustil zpětvzetí žaloby ohledně částky 5.456,- Kč s příslušenstvím, ve výroku, jímž byla žalobkyni tato částka přiznána, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, ve výroku, jímž byla žalobkyni přiznána částka 50.400,- Kč s příslušenstvím, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně o odpovědnosti žalovaného za škodu podle §427 a §428 obč. zák., vytkl mu však postup, jímž určil výši škody. Svědeckou výpověď znalce, který nebyl ustanoven podle §127 o.s.ř., označil za procesně nepoužitelnou s tím, že k určení výše škody postačují listinné důkazy provedené soudem prvního stupně, zejména znalecký posudek z trestního řízení, v němž znalec vzal za základ stav vozidla před havárií, rozsah jeho poškození způsobený havárií, hodnotu náhradních součástek nutných k opravě (včetně amortizace) a hodnotu práce s přihlédnutím k průměrnému platu profesních pracovníků v servisech a jako náklad potřebný k uvedení vozidla v předešlý stav (a současně jako výši škody) pak stanovil částku 68.217,50 Kč. Podle odvolacího soudu jde o skutečnou škodu, jíž se rozumí újma na majetku poškozeného, vyjádřená náklady na uvedení věci do stavu před poškozením (R 55/71). Jestliže žalobkyni již byla tato škoda přiznána v trestním řízení, nemá na další náhradu právo, a její požadavek, aby výše škody byla určena odečtením zůstatkové hodnoty vozu po nehodě od časové ceny před poškozením, nemá zákonný podklad.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, v němž namítá, že v dané věci nelze aplikovat závěr plynoucí z R 55/71, podle nějž se újmou na majetku poškozeného rozumí náklady nutné na uvedení věci do stavu před poškozením, protože po novele občanského zákoníku má náhrada v penězích přednost před naturální restitucí. Podle dovolatelky je proto ve smyslu §443 obč. zák. pro určení výše škody na věci rozhodující její cena v době poškození. Žalobkyně doložila, že skutečná cena poškozeného vozu v době dopravní nehody (časová hodnota určená pracovníkem pojišťovny) byla 183.600,- Kč, že vrak vozidla prodala za 50.000,- Kč a že od řidiče v adhezním řízení získala 73.600,- Kč; celkem jí tedy bylo uhrazeno pouze 123.600,- Kč, čímž se její majetek snížil o rozdíl mezi časovou hodnotou vozidla a získanými prostředky. Tuto částku by dovolatelka získala od Č. p., a. s. a k žádné škodě na její straně by nedošlo, pokud by žalovaný uhradil zákonné pojištění odpovědnosti za provoz motorových vozidel. Odvolací soud se však touto okolností vůbec nezabýval. Podle dovolatelky není správný ani závěr odvolacího soudu o nepoužitelnosti svědecké výpovědi znalce před soudem prvního stupně, neboť podle §125 o.s.ř. mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci. Dovolatelka navrhuje zrušit napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Vzhledem k ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů, (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „o.s.ř.“). Po zjištění, že dovolání, které je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř., bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), dovolací soud vázán rozsahem dovolání (§242 odst. 1 o.s.ř.) přezkoumal napadený rozsudek v dovoláním dotčeném výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se zamítá žaloba na zaplacení částky 50.400,- Kč s příslušenstvím, a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Podle §442 odst. 1 obč. zák. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Podle odstavce 2 tohoto ustanovení škoda se hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu.
Za škodu se v právní teorii i praxi považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Skutečnou škodou na věci je nutno rozumět takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit k uvedení věci do předešlého stavu. Bez ohledu na to, že občanský zákoník ve znění účinném od 1. 1. 1992 (po novele provedené zákonem č. 509/1991 Sb.) upřednostňuje náhradu v penězích před tzv. naturální restitucí (uvedením v předešlý stav), jsou i nadále uplatnitelné závěry, které k definici škody formuluje stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR Cpj 87/70, publikované pod č. 55 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1971, neboť vyjadřuje-li se škoda srovnáním majetkového stavu poškozeného před a po poškození, pak i rozsah náhrady v penězích musí zohledňovat výši prostředků (vyjádřenou v penězích) nutnou k obnovení původního majetkového stavu. U škody vzniklé na věci použité a částečně opotřebované pak musí být přihlédnuto k obecné ceně věci v době poškození a k rozsahu poškození, přičemž od částky vyjadřující náklady na opravu věci musí být odečtena částka odpovídající zhodnocení vozidla jeho opravou oproti původnímu stavu (v opačném případě by poškozenému vznikalo bezdůvodné obohacení zhodnocením věci, pokud by opotřebené součásti byly nahrazeny součástmi novými). Zároveň však není podstatné, zda poškozený věc skutečně opravil či nikoliv, neboť výši škody nelze činit závislou na tom, jak poškozený s věcí naloží, tedy např. zda ji někomu daruje, prodá nebo vymění a za jakou cenu (protihodnotu), neboť tyto okolnosti jsou nahodilé a bez souvislosti s příčinou vzniku škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 1988, sp. zn. 1 Cz 82/88 publikovaný pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1990).
Nelze proto přisvědčit námitce dovolatelky, že újma na majetku vlastníka poškozeného motorového vozidla představuje rozdíl mezi obecnou cenou vozu v době poškození a částkou, za kterou bylo poškozené vozidlo prodáno. Jestliže v posuzovaném případě odvolací soud výši náhrady škody vzniklé poškozením ojetého vozidla žalobkyně určil podle nákladů potřebných k jeho uvedení do stavu před poškozením, tedy s přihlédnutím k hodnotě vozidla podle jeho stavu před havárií stanovil rozsah poškození a za výši škody pak vedle hodnoty práce na opravě považoval hodnotu náhradních součástek nutných k opravě sníženou o tzv. amortizaci korespondující s rozsahem opotřebení vozu, vyložil otázku rozsahu náhrady škody v souladu s ustanovením §442 obč. zák. a jeho závěry nespočívají v nesprávném právním posouzení věci; dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. tedy není naplněn.
Dovolatelce nelze přisvědčit ani v tom, že obsah svědecké výpovědi znalce, který vypracoval znalecký posudek v jiném řízení, je použitelný k prokazování skutečností, k jejichž posouzení je třeba odborných znalostí.
Podle §127 odst. 1 o.s.ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví soud po slyšení účastníků znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit písemným posudkem znalce.
Důkaz znaleckým posudkem má místo tam, kde je k posouzení skutečností významných pro zjištění skutkového stavu věci zapotřebí odborných znalostí a vědomostí. Písemné znalecké posudky zpracované mimo řízení v konkrétní věci (např. v jiném řízení) mají povahu důkazu listinou (§129 o. s. ř.), nikoli důkazu podle §127 o. s. ř., a záměna svědecké výpovědi za znalecký důkaz (výslech znalce), převezme-li soud odborné závěry svědka, představuje vadu řízení, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 3 Cdon 385/96, publikovaný pod č. 49 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000).
V posuzovaném případě není pochyb o tom, že ke zjištění rozsahu škody vzniklé na havarovaném motorovém vozidle bylo zapotřebí odborných znalostí z oboru ekonomika, odvětví odhady a oceňování movitých věcí, neboť vymezení rozsahu poškození vozu i ceny nákladů potřebných k uvedení do předešlého stavu je otázkou odbornou, k jejímuž zodpovězení je zásadně povolán znalec. Znalec V. V. byl však v řízení před soudem prvního stupně vyslechnut jako svědek, aniž byl ustanoven znalcem a aniž by před soudem vypovídal po patřičném poučení a po složení znaleckého slibu. Odvolací soud tedy důvodně takový postup označil za nesprávný. Soud prvního stupně ovšem ve skutečnosti z obsahu svědecké výpovědi znalce při zjišťování skutkového stavu věci nevycházel a výši škody stanovil odečtením částky, za kterou žalobkyně poškozené vozidlo prodala, od časové ceny vozu před poškozením, přičemž samozřejmě přihlédl i k částce přisouzené žalobkyni na náhradě škody vůči řidiči M. H. v trestním řízení. Z odborných závěrů znalce tedy použil pouze údaj o časové ceně vozu před poškozením (174.000,- Kč), jak byla uvedena v písemném znaleckém posudku. Hodnota vozu před poškozením ostatně nebyla mezi účastníky sporná, když sama žalobkyně svoje původní východisko - částku 183.600,- Kč stanovenou pracovníkem pojišťovny - korigovala již v řízení před soudem prvního stupně tím, že vzala ohledně částky 9.600,- Kč žalobu zpět.
Odvolací soud v dané věci při stanovení výše škody vycházel z nákladů nutných k uvedení vozidla do předešlého stavu, jejichž výši zjistil ze znaleckého posudku vypracovaného v trestním řízení, jemuž správně pro účely tohoto řízení přiznal povahu pouze listinného důkazu. I listina totiž může sloužit jako důkaz (§125 o.s.ř.) k otázkám, jejichž posouzení vyžaduje odborných znalostí, navíc za situace, kdy závěry z ní vyplývající nejsou mezi účastníky sporné. Žalobkyně ani žalovaný v průběhu řízení nevznášeli námitky ke způsobu, jímž se z tohoto listinného důkazu podává výpočet rozsahu poškození; neměli výhrady k výčtu poškozených součástí vozu, k jejich ocenění ani ke snížení jejich hodnoty vzhledem k rozsahu opotřebení vozidla a tedy ani k určení výše nákladů potřebných k uvedení vozu do předešlého stavu. Jestliže údaje vyplývající ze zmíněného listinného důkazu účastníci nezpochybnili ani nenavrhli provedení dalšího dokazování k uvedeným skutečnostem, opřel odvolací soud správně své skutkové zjištění ohledně výše škody o dosud provedené důkazy (§120 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Řízení tedy vadou, která by měla vliv na správnost rozhodnutí [§241 odst. 3 písm. b) o.s.ř.], netrpí.
Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný; Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2001
JUDr. Petr Vojtek, v.r.
předseda senátu