ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.359.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 359/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobců a) V. S., b) S. S., c) R. S., a d) R. S., zastoupených advokátkou, proti žalované Ka. P., zastoupené advokátkou, o zaplacení částky 292.514,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 54/2001, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. května 2004, č. j. 17 Co 190/2002 – 135, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Prostějově rozhodl mezitimním rozsudkem ze dne 16.1.2002 č.j. 7C 54/2001 – 118, že základ žalobního nároku uplatněného žalobci je dán. Došel k závěru, že škoda na nemovitosti žalobců vznikla následkem nesprávně provedené kanalizace, kterou žalovaná jako nájemce užívala ke své provozní činnosti v nemovitosti žalobců. Odpovědnost žalované posoudil podle ustanovení §420a obč. zák., žádné liberační důvody neshledal a námitku promlčení měl za nedůvodnou, neboť o tom, že žalovaná odpovídá za škodu způsobenou havárií v měsíci srpnu 1998, se žalobci dozvěděli až ze znaleckého posudku ze dne 8. dubna 1999. Žalobu podali 6.4.2001, tedy před uplynutím dvouleté promlčecí lhůty (§106 odst. 1 obč. zák.).
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalované citovaným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, shledav důvodnou námitku promlčení. Žalovaní totiž již v dopisu ze dne 20.10.1998, jímž byl proveden důkaz v řízení před soudem prvního stupně, vyzývali žalobkyni k odstranění škod způsobených vadnou kanalizací a je zřejmé, jak uzavřel odvolací soud, že si byli vědomi přičiny havárie v jejich nemovitosti, totiž „zatékání z kanalizace od provozovny žalované do sklepních prostor domu“. Žalobci přitom v dopise výslovně odkazovali na znalecký posudek znalce ing. B. a na to že žalovaná byla investorem vybudování kanalizace. Jestliže tedy nejpozději k 20.10.1998 měli k dispozici údaje, které jim umožňovaly uplatnit nárok na náhradu škody proti žalované, pak dvouletá promlčecí lhůta marně uplynula 20.10.2000.
Proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podali žalobci z důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. dovolání. Odvolací soud podle dovolání nesprávně aplikoval právo na správně zjištěný skutkový stav. O tom, kdo odpovídá za vzniklou škodu, se totiž žalobci mohli skutečně dozvědět až ze znaleckého posudku znalce ing. P., neboť ten jako jediný ze znalců se příčinou zborcení klenby zabýval a prokázal, že neodborně provedená kanalizace, resp. změna vlhkostního režimu v důsledku činnosti žalované, byly příčinami narušení klenbového zdiva. Řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, neboť – jak se uvádí v dovolání – předvolání k odvolacímu jednání bylo doručeno pouze zástupci ovšem s upozorněním, že zastupovaný účastník je předvolán samostatně. To se nestalo a tak se jednání před odvolacím soudem účastnili pouze ing. V. S. a S. S. a dalším žalobcům byla postupem odvolacího soudu znemožněna účast na soudním jednání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., bylo podáno včas a účastníky řízení, řádně zastoupenými advokátem, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta prvá o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněno.
Žalobci v dovolání neuplatňují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., výslovně zdůrazňujíce, že odvolací soud správně zjistil skutkový stav; dovolací soud je proto povinen ze skutkových zjištění a skutkových závěrů odvolacího soudu vycházet.
Odvolací soud zjistil, že žalobci již v dopisu ze dne 20.10.1998 vyzývali žalovanou k odstranění škod, odvolávajíce se na posudek znalce ing. M. B., podle něhož bylo jednoznačnou příčinou havárie v jejich nemovitosti zatékání kanalizace od provozovny žalované do sklepních prostor domu; v návaznosti na to žalovanou vyzvali jako investora vybudování kanalizace k případné reklamaci a odstranění škod na nemovitosti vlastním nákladem. Toto zjištění, z něhož je dovolací soud povinen vycházet, neumožňuje mimo jakoukoliv pochybnost přijmout jiný právní závěr než ten, že nejpozději ke dni 20.10. 1998 žalobci věděli o tom, kdo za škodu odpovídá.
Subjektivní vědomost poškozeného o osobě odpovědné za škodu, s níž zákon v ustanovení §106 odst. 1 obč. zák. spojuje počátek běhu promlčecí lhůty, ostatně nepředpokládá nezpochybnitelnou jistotu v určení osoby odpovědné za vznik škody. Najisto lze odpovědnost určité osoby postavit až na základě dokazování v soudním řízení, které je teprve podáním žaloby, tedy uplatněním nároku u soudu, zahájeno. Zákon proto vychází z předpokladu, že po osobě, která ví o vzniku škody, lze požadovat, aby nárok u soudu uplatnila, jakmile má k dispozici takové informace o okolnostech vzniku škody, v jejichž světle se jeví odpovědnost určité konkrétní osoby dostatečně pravděpodobnou. Takové informace podle zjištění odvolacího soudu žalobci měli. Řešili pouze otázku zda škodu ponesou ve svých poměrech anebo uplatní nárok vůči žalované. Právní posouzení věci odvolacím soudem, že uplatněný nárok je promlčen, je proto správné a žalobci užitý dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. není dán.
Neobstojí ani dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., neboť dovolateli vytýkaná vada řízení nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jak vyplývá z pokynu odvolacího soudu, byli k odvolacímu jednáni předvoláni zástupci účastníků s využitím vzoru 036 OSŘ (viz č.l. 129), kterým soud zástupci účastníka sděluje, že účastníci budou předvoláni samostatně; účastníci sami však předvoláni nebyli. Stalo se tak zjevně omylem, správně měl být užit vzor 037 OSŘ, neboť odvolací soud neměl důvodů žádat od účastníků úkon, který mohli vykonat jen osobně (§49 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném v době jednání odvolacího soudu). Odvolací soud tedy omylem užil jiného vzoru k uvědomění právních zástupců účastníků o odvolacím jednání; tato vada však neměla a ani nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť odvolací soud založil svůj měnící rozsudek jedině na jiném – a správném – posouzení námitky promlčení.
Protože napadený rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný, Nejvyšší soud dovolání zamítl podle §243b odst. 2 o.s.ř.
Úspěšné žalované ve stadiu dovolacího řízení náklady nevznikly; platí tedy, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§142 odst.1, §224 odst. 1 a §243c odst.1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2006
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu