ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.3636.2012.1
sp. zn. 25 Cdo 3636/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. J. S. , zastoupeného JUDr. Františkem Steidlem, advokátem se sídlem v Klatovech 1, Randova 204, proti žalované Silnice Klatovy, a. s., se sídlem v Klatovech, Vídeňská 190, IČO 45357307, zastoupené JUDr. Miroslavem Zwiefelhoferem, advokátem se sídlem v Klatovech, Plánická 171, o 136.913,- Kč, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 4 C 303/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. července 2012, č. j. 61 Co 235/2012-272, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni dne 4. 7. 2012, č. j. 61 Co 235/2012-272, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 22. 2. 2012, č. j. 4 C 303/2007-243, kterým Okresní soud v Klatovech zamítl žalobu na zaplacení 136.913,- Kč, a jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovolatel s poukazem na dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci) vytýká odvolacímu soudu nesprávnost závěru o tom, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi stavební činností žalované a škodou na nemovitostech žalobce. Za notorietu, kterou není třeba prokazovat, označuje okolnost, že ke škodě došlo právě v době provádění prací.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 4. 7. 2012, bylo o dovolání rozhodnuto podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o. s. ř.“). Podle §243c odst. 2 o. s. ř. odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů.
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř.]; dovolání tak může být podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Námitky dovolatele směřující ke zpochybnění skutkového stavu, který byl základem pro závěr o nedostatku příčinné souvislosti mezi stavební činností žalované a škodou žalobce, nepředstavují řešení otázek právních (tím méně otázek zásadního právního významu), nýbrž jsou (posuzováno podle jejich obsahu) uplatněním dovolacího důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž ovšem přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze; tento důvod je uplatnitelný pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. Notorietou je jistě obecná způsobilost stavebních prací vyvolat škodlivé účinky na přilehlých nemovitostech, nikoliv však již konkrétní příčiny vzniku škod, které musí být vždy spolehlivě prokázány, aby byly splněny podmínky odpovědnosti za škodu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 1025). Kromě toho odvolací soud shledal důvod pro zamítnutí žaloby ohledně částky 110.049,- Kč v promlčení této části nároku; proti tomuto závěru odvolacího soudu dovolatel námitky nevznáší (srov. u snesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, publikované pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na jejich náhradu právo, a žalované v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. ledna 2013
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu