ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.368.99.1
sp. zn. 25 Cdo 368/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Z. I., společnost s ručením omezeným, zastoupeného advokátem, proti žalovanému V. U., zastoupenému advokátkou, o 23.609,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Šumperku pod sp. zn. 10 C 9/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 13. srpna 1998 č. j. 40 Co 849/97 - 109, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 13. 8. 1998 č. j. 40 Co 849/97 - 109 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 16. 7. 1997 č. j. 10 C 9/96 - 89 zamítl žalobu o zaplacení kupní ceny ve výši 23.609,- Kč se 17 % úrokem z prodlení od 16. 11. 1994 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku oproti dodání jednoho kusu sady nádobí Z. D 110-Standard do 28 dnů od zaplacení žalované částky a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 26. 11. 1992 kupní smlouvu ohledně specifikované sady nádobí, přičemž žalovaný jako kupující se zavázal zaplatit kupní cenu ve výši 1.299,- DEM ve 24 měsíčních splátkách, které byly sjednány od 15. 12. 1992 do 15. 11. 1994 v určené výši v DEM přepočtem na Kč prodejním kurzem banky (SBČS) v den platby. Tiskopis kupní smlouvy č. 244069 datované dnem 26. 11. 1992, na němž byl uveden předmět koupě, kupní cena, ujednání o tom, že v případě storna kupní smlouvy je kupující povinen zaplatit smluvní pokutu podle §544 obč. zák. ve výši 25 % smluvní ceny zboží a další ujednání, podepsal žalovaný na párty konané v jeho bytě za přítomnosti Ing. P. H., který smlouvu vyplnil. Dokazováním bylo dále zjištěno, že žalovaný po podpisu smlouvy její kopii neobdržel (jedno vyhotovení smlouvy mu bylo ve fotokopii zasláno teprve na jeho žádost dne 29. 6. 1993), že reprezentantka firmy žalobce A. H. (manželka jmenovaného Ing. H.), která je na smlouvě podepsána, se párty konané dne 26. 11. 1992 nezúčastnila a smlouvu podepsala až dodatečně. Okresní soud dospěl s odkazem na ust. §43 písm.a/ a c/ obč. zák. k závěru, že formulář smlouvy podepsaný žalovaným je třeba považovat za návrh smlouvy, jež byl adresován žalobci; protože však v řízení nebylo prokázáno, že smlouva v době podpisu žalovaného byla opatřena razítkem žalobce, byť i jeho složky v O., ani že by ze strany žalobce došlo k přijetí tohoto návrhu smlouvy v době přiměřené (před 29. 6. 1993), lze souhlas žalobce s uzavřením smlouvy dovodit až z upomínky zaslané žalovanému ze dne 20. 5. 1993. Tento úkon žalobce však nelze považovat za včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, tedy za včasné přijetí návrhu. Proto podle názoru okresního soudu k uzavření kupní smlouvy mezi účastníky nedošlo a požadavek žalobce na zaplacení kupní ceny zboží není tudíž důvodný.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci poté, co připustil změnu žaloby, změnil rozsudkem ze dne 13. 8. 1998 č. j. 40 Co 849/97 - 109 rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 23.623,- Kč se 17 % úrokem od 16. 11. 1994 do zaplacení, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud převzal skutková zjištění okresního soudu (vyjma zjištění o tom, že žalovaný byl na párty informován Ing. H. tak, že podepisuje nezávaznou objednávku žalobce, jak krajský soud výslovně uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí) a dále provedl důkaz obsahem korespondence vedené mezi účastníky a přečtením protokolu o jednání u okresního soudu ze dne 16. 7. 1997, při němž byl jako svědek vyslechnut Ing. P. H. Při právním posouzení věci pak vycházel z toho, že návrh kupní smlouvy předložil žalovanému jako reprezentant firmy žalobce Ing. H., který byl oprávněn podle vnitřních organizačních předpisů žalobce projednávat kupní smlouvy na prodej zboží, jež je v předmětu činnosti žalobce. Na základě toho krajský soud dovodil, že návrh kupní smlouvy obsahující její podstatné náležitosti dle ust. §588 obč. zák. (předmět koupě, kupní cenu i její splatnost) se stal vůči žalovanému perfektním v okamžiku, kdy žalovaný svým podpisem vyjádřil souhlas s obsahem smlouvy, a tím také byla smlouva uzavřena. Nedostatek podpisu reprezentanta, tedy Ing. H., nečiní tento úkon neplatným, neboť návrh kupní smlouvy byl za stranu prodávající opatřen razítkem a podpisem ředitele pobočky žalobce v O. I když v okamžiku přijetí návrhu kupujícím postrádala smlouva podpis reprezentantky H., bylo zjištěno, že ta jej udělila dodatečně, neboť Ing. H. uzavření smlouvy pouze zprostředkovával, takže smlouva byla uzavřena formou nabídky a její akceptace mezi žalobcem a žalovaným. Avšak i za předpokladu, že by Ing. H. jednal za žalobce bez plné moci, byl právní úkon jím učiněný schválen bez zbytečného odkladu jak A. H., tak i razítkem pobočky O. a podpisem jejího oprávněného pracovníka (§33 odst. 2 o.s.ř. - správně obč. zák.). Podle názoru odvolacího soudu ani skutečnost, že žalovanému nebyl předán stejnopis písemného vyhotovení kupní smlouvy nečiní tento právní úkon neplatným, neboť zákonné náležitosti smlouvy uzavřené v písemné formě byly z hlediska ust. §40 obč. zák. dodrženy (písemné vyhotovení smlouvy a podpisy jednajících osob). Námitky žalovaného o neplatnosti smlouvy z důvodu nesprávného označení žalobce a z důvodu neurčitosti předmětu koupě a způsobu určení výše kupní ceny (§37 odst. 1 obč. zák.) nepovažoval krajský soud za opodstatněné a uzavřel, že nesplnil-li žalovaný svoji povinnost z této smlouvy vyplývající, je nárok žalobce na zaplacení kupní ceny důvodný.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodů uvedených v ust. §241 odst. 3 písm.b/, c/ a d/ o.s.ř. Namítá, že krajský soud tím, že pominul část výpovědi žalovaného a jeho manželky (kteří uvedli, že Ing. H. na ně naléhal s tvrzením, že jde jen o objednávku, která musí být ještě další osobou podepsána, protože on sám není reprezentantem žalobce) nepřesně a neúplně interpretuje podstatná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně. Nesprávný je pak i jeho skutkový závěr, že jmenovaný byl reprezentantem firmy žalobce od roku 1991(stejně jako jeho manželka), neboť tato okolnost v řízení zjištěna nebyla, a stejně tak neobjasněna zůstala i otázka, zda tiskopis smlouvy byl razítkem a podpisem ředitele pobočky žalobce v O. opatřen již před podpisem žalovaného, či až později, a rovněž nebylo najisto postaveno, který subjekt vystupoval na straně prodávajícího, a zda osoba za žalobce jeho jménem jednající byla k tomu oprávněna. Protože odvolací soud vycházel z jiného skutkového základu, než soud prvního stupně, aniž postupoval podle ust. §213 odst. 2 o.s.ř., když si neopatřil pro své odlišné závěry dostatek skutkových zjištění, trpí řízení před odvolacím soudem vadou, jež měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z těchto pochybení odvolacího soudu pak vyplývá i jeho nesprávný právní závěr, neboť nebyl-li Ing. H. oprávněn kupní smlouvu se žalovaným uzavřít, nelze jeho konání přičítat účinky právního úkonu. Manželka jmenovaného A. H. sice smlouvu podepsala dodatečně, avšak ona sama obsah kupní smlouvy se žalovaným nesjednávala, a kdy a kde ji podepsal ředitel pobočky žalobce v O. nebylo zjištěno; proto je smlouva neplatná nejen podle §40 odst. 3 obč. zák. z tohoto důvodu, že nebyla podepsána jednající osobou, ale též podle ust. §37 odst. 1 obč. zák., neboť označil-li se Ing. H. před žalovaným výslovně za osobu nezpůsobilou k uzavření kupní smlouvy, pak jeho konání nelze přičítat účinky právního úkonu z důvodu nedostatku vážnosti. Dovodil-li dále odvolací soud, že kupní smlouva je platná i za předpokladu, že jmenovaný jednal za žalobce bez plné moci, pak dovolatel poukazuje na to, že v řízení nebylo zjištěno dodatečné bezodkladné schválení jeho úkonu žalobcem (§33 odst. 2 obč. zák.), a stejně tak nesprávný je i závěr odvolacího soudu o perfektnosti případného návrhu kupní smlouvy, když takový návrh postrádal základní náležitost projevu vůle, tj. určitost. Z hlediska ust. §43a až 44 obč. zák. pak nemůže obstát ani závěr krajského soudu, že Ing. H. jako reprezentant žalobce nejprve se žalovaným projednal podstatné náležitosti kupní smlouvy, a poté zprostředkoval její uzavření mezi účastníky; z této nesprávné úvahy však není zřejmé, vůči které osobě jednající za žalobce měl žalovaný vyjádřit souhlas s obsahem tvrzeného návrhu žalobce. Ze všech těchto důvodů se dovolatel ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě k platnému uzavření kupní smlouvy nedošlo a ani dojít nemohlo. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) vzhledem k ustanovení bodu 17. Hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen o.s.ř.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě podle §240 odst. 1 o.s.ř., osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.) a že podle §238 odst. 1 písm.a/ o.s.ř. je dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn, přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Ve smyslu ustanovení §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. posuzuje dovolací soud z úřední povinnosti vady vyjmenované v §237 odst. 1 o.s.ř. a jiné vady řízení, pokud měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm.b/ o.s.ř.); jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je po obsahové stránce dovolatel vymezil. Vady řízení uvedené v §237 odst. 1 o.s.ř. (které v dovolání nebyly namítány) se z obsahu spisu nepodávají.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř. může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.
Dle §46 odst. 2 obč. zák. platí, že (nejde-li o smlouvu o převodu nemovitostí) pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí.
Podle ustanovení §34 obč. zák. právní úkon je projev vůle směřující ke vzniku změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy a takovým projevem spojují.
Podle §40 odst. 3 obč. zák. písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou; činí-li právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téže listině, ledaže právní předpis stanoví jinak. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky v případech, kdy je to obvyklé.
Písemná forma právního úkonu tedy předpokládá existenci dvou náležitostí: písemnosti a podpisu, přičemž písemný projev je platný až od podpisu jednající osoby, který na rozdíl od textu písemnosti musí být zásadně vlastnoruční. Možnost nahrazení podpisu mechanickými prostředky (např. razítkem, faksimile, reprodukcí podpisu na tiskopise) přichází v úvahu pouze tam, kde je to v občanskoprávním styku - posuzováno objektivně - obvyklé.
Podle ust. §43a odst. 1 obč. zák. projev vůle směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy, jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí. Podle odst. 2 tohoto ustanovení návrh působí od doby, kdy dojde osobě, které je určen. Včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu (§43c odst. 1 obč. zák.). Včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli (§43c odst. 2 obč. zák.). Podle §43b odst. 1 písm.a/ obč. zák. návrh, i když je neodvolatelný, zaniká uplynutím lhůty, která v něm byla určena pro přijetí, a podle písm.b/ tohoto ustanovení uplynutím přiměřené doby s přihlédnutím k povaze navrhované smlouvy a k rychlosti prostředků, které navrhovatel použil pro zaslání návrhu.
Podle §588 obč. zák. z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.
Ke vzniku kupní smlouvy je tedy třeba, aby se její účastníci dohodli na předmětu koupě a na kupní ceně. Vedle těchto tzv. podstatných náležitostí (essentialia negotii) může kupní smlouva obsahovat další ujednání, tzv. vedlejší náležitosti - accidentalia negotii.
Při uzavírání kupních smluv o prodeji výrobků zn. Z. jedná za žalobce, jak z obsahu spisu vyplývá, zmocněnec (reprezentant) na základě plné moci, která rozsah jeho oprávnění vymezuje. V daném případě vycházel odvolací soud ze skutkového zjištění učiněného již před soudem prvního stupně, že uzavření kupní smlouvy se žalovaným projednal dne 26. 11. 1992 Ing. P. H., který také tiskopis předmětné písemné smlouvy ohledně jejích podstatných náležitostí (předmětu koupě a kupní ceny) vyplnil, avšak neopatřil jej svým podpisem (tiskopis podepsal jen žalovaný). Teprve dodatečně podepsala tento tiskopis manželka jmenovaného A. H., reprezentantka firmy žalobce, a žalovanému byl zaslán teprve na jeho žádost dne 29. 6. 1993.
Jestliže tedy Ing. H. - i ať již byl reprezentantem firmy žalobce, či nikoliv - se žalovaným dne 26. 11.1992 uzavření kupní smlouvy projednal a tiskopis písemné smlouvy ohledně jejích podstatných náležitostí uvedeného dne vyplnil (sepsal), aniž by tento tiskopis podepsal, je třeba takto vyhotovenou listinu považovat za návrh (ofertu) na uzavření kupní smlouvy ve smyslu ust. §43a odst. 1 obč. zák., jež učinil žalovaný, neboť pouze on tento návrh jako jednající osoba (§40 odst. 3 obč. zák.) podepsal. K tomu, aby mezi účastníky došlo k uzavření kupní smlouvy jako dvoustranného právního úkonu, však ve smyslu ust. §43c odst. 1 obč. zák. bylo zapotřebí nejen prohlášení (v daném případě písemného) žalobce, jemuž byl návrh určen, nebo jiného jeho včasného jednání (písemného), z něhož bylo možno dovodit jeho souhlas (přijetí návrhu), ale dále bylo ještě třeba, aby toto přijetí návrhu jako vyjádření souhlasu s jeho obsahem došlo žalovanému (§43c odst. 2 obč. zák.) jako oferentovi a aby akceptace návrhu byla učiněna včas. Dostala-li se však v daném případě akceptace smlouvy (přijetí návrhu) do sféry žalovaného až dne 29.6.1993 (tedy po uplynutí 7 měsíců), kdy mu kupní smlouva podepsaná reprezentantkou firmy žalobce A. H. byla zaslána (jak vyplynulo již ze skutkových zjištění soudu prvního stupně), nelze tento úkon žalobce považovat za včasné jednání učiněné osobou, jíž byl návrh určen, tedy za včasné přijetí návrhu na uzavření smlouvy, a oferta žalovaného proto zanikla uplynutím přiměřené doby (§43b odst. 1 písm.b/ obč. zák.), když lhůta pro přijetí návrhu v něm nebyla určena. Z důvodu zániku návrhu ve smyslu cit. ustanovení proto k uzavření kupní smlouvy mezi účastníky nedošlo.
Ke stejnému závěru je však třeba dospět i v případě, že formulářový návrh kupní smlouvy byl - aniž by obsahoval ujednání o podstatných náležitostech kupní smlouvy - předem opatřen podpisem ředitele pobočky žalobce, protože takovýto návrh neobsahoval projev vůle prodávajícího o podstatných náležitostech kupní smlouvy (předmětu koupě a kupní ceně), a ředitel pobočky žalobce nebyl v okamžiku uzavírání smlouvy osobou jednající za žalobce ve smyslu ust. §40 odst. 3 obč. zák.
Nevznikl-li tedy ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným žádný závazkový právní vztah (kupní smlouva nebyla uzavřena), není požadavek žalobce na zaplacení kupní ceny důvodný.
Z uvedeného je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu není z hlediska ust. §241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř. správný. Nejvyšší soud jej proto - aniž by bylo třeba zabývat se dalšími námitkami dovolatele z hlediska ust. §241 odst. 3 písm. b/, c/ a d/ o.s.ř. - podle §243b odst. 1 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta první o.s.ř.).
Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí rozhodne soud znovu o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího ( §243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. února 2001
JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová