ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.371.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 371/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce P. Ch., zastoupeného Mgr. Radslavem Janečkem, advokátem se sídlem Brno, Bubeníčkova 44, proti žalovanému CK sport v.o.s., IČO 60726938, se sídlem Brno, Foerstrova 4, zastoupenému Mgr. Michalem Dobešem, advokátem se sídlem Brno, Křenová 71, o 117.491,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 250 C 212/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2014, č.j. 44 Co 393/2013-132, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2014, č.j. 44 Co 393/2013-132, není podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Odvolací soud napadeným rozhodnutím zrušil rozsudek soudu prvního stupně pro uznání a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem pro zrušení byl skutkový závěr, že žalovaný podal své vyjádření v reakci na výzvu soudu podle §114b o. s. ř. řádně a včas, když došlo k jeho odevzdání orgánu, který má povinnost je doručit, 10 dnů před uplynutím stanovené lhůty. Fikce uznání nároku tedy nemohla nastat. Odvolací soud taktéž dovodil nesplnění věcných předpokladů k vydání rozsudku pro uznání, resp. uzavřel, že právo uplatňované žalobcem nevyplývá z žalobou tvrzených skutečností.
Dovolatel namítá nesoulad napadeného rozhodnutí s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu stran předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání. Dále namítá zjevný rozpor mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy v otázce dodržení lhůty k podání vyjádření ke kvalifikované výzvě soudu.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V daném případě spočívá rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení dvou otázek, když každá z nich sama o sobě postačuje ke zrušení rozsudku pro uznání. Posouzení otázky dodržení lhůty pro podání vyjádření žalovaného ke kvalifikované výzvě soudu nelze dovoláním zpochybňovat, jelikož se jedná o otázku skutkovou, nikoliv právní, a tudíž nezpůsobilou založit přípustný dovolací důvod – nesprávné právní posouzení (§241a odst. 1 o. s. ř.). V tomto rozsahu dovolatel zpochybňuje správnost zjištěného skutkového stavu a hodnocení důkazů odvolacím soudem, na nichž je založen závěr o včasnosti vyjádření žalovaného. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) však nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Za situace, kdy nelze podrobit přezkumu jeden z důvodů, na kterém odvolací soud založil své rozhodnutí, nemohou žádné další dovolací důvody (námitky rozporu posouzení předpokladů vydání rozsudku pro uznání s ustálenou judikaturou) naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech dovolatele nijak pozitivně projevit, což činí jeho dovolání v tomto rozsahu nepřípustným (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ve světle výše uvedeného nepředstavuje žádná z dovolatelem uplatněných námitek důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné právní posouzení věci, na kterém rozhodnutí odvolacího soudu spočívá (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů případně vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. dubna 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu