ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.3714.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 3714/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce MVDr. F. M. , zastoupeného Mgr. Lukášem Fiedlerem, advokátem, se sídlem Hradec Králové, Československé armády 556/27, proti žalované JUDr. D. V. , se sídlem Pardubice, Sladkovského 767, správkyně konkurzní podstaty SALMA Hradec Králové s.r.o., IČO 45534705, se sídlem Hradec Králové, Milady Horákové 271, o nejasné podání, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. Nc 10125/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 2. 2016, č. j. 21 Co 77/2016-35, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 2. 2016, č. j. 21 Co 77/2016-35, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 1. 2016, č. j. Nc 10125/2015-22, o odmítnutí podání žalobce ze dne 16. 11. 2015, neboť nebyly odstraněny vady podání bránící pokračování v řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v řešení otázky dovolacím soudem dosud neřešené, spočívající v nedostatečné a obecné poučovací povinnosti soudu. Dále rekapituluje průběh řízení a svá skutková tvrzení. Nesprávné právní posouzení podle žalobce spočívá v nesprávné aplikaci §43 o. s. ř., neboť žalobce je laikem a poučení bylo příliš obecné a nedostatečné, odmítnutím podání žalobce došlo k zásahu do práva na spravedlivý proces.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné podle §237 o. s. ř.
Ačkoli dovolatel uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena nebyla, jedná se o rozhodnutí v souladu s ustálenou rozhodovací praxí. Otázkou náležitostí výzvy k odstranění vad podání se dovolací soud již mnohokrát zabýval s ustáleným závěrem, že výzva k odstranění vad podání musí obsahovat údaje o tom, v čem je podání nesprávné nebo neúplné, poučení, jak je třeba opravu nebo doplnění provést, a poučení o tom, že řízení bude zastaveno (nyní podání odmítnuto), jestliže podání nebude včas opraveno nebo doplněno; výzvu činí soud formou usnesení. Výzva soudu k odstranění vad podání musí obsahovat i určení přiměřené lhůty, ve které má účastník nesprávné nebo neúplné podání opravit nebo doplnit. Postrádá-li výzva k odstranění vad podání tuto lhůtu, nemůže soud řízení zastavit (nyní podání odmítnout) podle ustanovení §43 odst. 2, věty první, o. s. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněné pod číslem 36/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002 sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné pod č. 209 v časopise Soudní judikatura, ročník 2002).
V souladu s tímto rozhodnutím obsahovalo usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. 11. 2015, č. j. Nc 10125/2015-10, výzvu mimo jiné k doplnění podání údajem, zda se má jednat o žalobu na uložení konkrétní povinnosti, či zda se jedná o návrh na výkon rozhodnutí případně jakého, vylíčení rozhodujících skutečností a údaj o tom, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobního petitu), jenž musí být přesný, určitý a srozumitelný, aby po jeho převzetí do výroku rozhodnutí bylo rozhodnutí vykonatelné. Usnesení obsahovalo též poučení, že nebudou-li tyto vady odstraněny ve stanovené lhůtě 14 dnů od doručení usnesení, soud podání odmítne.
Ve svém podání ze dne 14. 11. 2015 dovolatel uvádí nepřehledný celek skutečností, rozhodnutí soudů vydaných v různých řízeních a odkazů na různá ustanovení právních předpisů (zákoníku práce, občanského zákoníku a trestního zákoníku), aniž by bylo zřejmé, jak všechna tato tvrzení souvisejí, jaký mají vztah k nyní probíhajícímu řízení a co konkrétně jimi žalobce sleduje. Žalobce nadále protismyslně uvádí, že žalované byla uložena rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2013 č.j. 1 Cmo 58//2013 povinnost k náhradě nákladů řízení 66.438 Kč, zároveň však požaduje vydání rozsudku, v němž by bylo uloženo „okamžitě provést úhradu částky 66.438 Kč s příslušenstvím 8 % bodu od data rozhodnutí na bankovní účet žalobce“ a dále opět neurčitě a nesrozumitelně uvádí, že „škoda vzniklá prodejem pohledávky ve výši 125.069 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 12. 12. 2005 do zaplacení, následná škody vzniklé dalším prodejem a exekucí majetku a důchodu žalobce současný odhad je ve výši 50.000 Kč a další náklady (škody) budou vyčísleny v čase době jednání nebo požadavku soudu.“ Podání žalobce ze dne 16. 11. 2015 tedy zůstalo i po jeho doplnění podáním ze dne 14. 11. 2015 neurčité a nesrozumitelné, a závěr odvolacího soudu, že byly splněny zákonné podmínky pro jeho odmítnutí, se neodchyluje od ustálené judikatury dovolacího soudu.
Dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2016
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu