ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.374.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 374/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně B. T. , zastoupené JUDr. Janou Zejdovou, advokátkou se sídlem Česká Lípa, Železničářská 2695, proti žalovanému J. P. , zastoupenému JUDr. Jindřichem Budilem, advokátem se sídlem Votice, Pražská 146, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 11 C 304/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2012, č.j. 25 Co 480/2012-97, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala omluvy žalovaného za jeho nekvalitní a neprofesionální práci, uznání viny za uvedení nepravd ve znaleckém posudku č. 2992/131A/2001 ze dne 8. 12. 2001, které měly význam pro rozhodnutí, pro křivou výpověď a předložení nepravdivého znaleckého posudku č. 08-48 ze dne 20. 6. 2008, za poškození, které bylo způsobeno žalobkyni souzené pro pomluvu dne 27. 4. 2006 u Okresního soudu v České Lípě a za ošizení státu na daních. Žádala prohlášení znaleckého posudku č.j. 2992/131a/2001 ze dne 8. 12. 2001 za neplatný a požadovala své odškodnění a odškodnění svých sourozenců.
Okresní soud v Benešově vyzval usnesením ze dne 21. 2. 2012, č.j. 11 C 304/2011-31, žalobkyni, aby své podání ve lhůtě do 15 dnů od jeho doručení doplnila a upravila své podání podle §43 odst. 1 o. s. ř. s poučením, že žalobní návrh (petit) je neurčitý a neúplný, nejsou vylíčeny rozhodné skutečnosti a chybí označení důkazů. Žalobkyně byla podrobně poučena, jak má doplnění žaloby provést. Rovněž byla poučena, že pokud nebude podání ve stanovené lhůtě řádně opraveno a doplněno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání odmítne. Usnesení s výzvou k odstranění vad bylo žalobkyni doručeno dne 29. 2. 2012. Dne 13. 3. 2012 bylo soudu prvního stupně doručeno doplnění žaloby ze dne 5. 12. 2011, ve kterém žalobkyně požadovala na žalovaném písemnou omluvu podle §11 a násl. občanského zákoníku, odškodnění za újmu na občanské cti, lidské důstojnosti veřejné a soukromé. Řízení o nároku uvedeném v doplnění žaloby bylo usnesením ze dne 1. 6. 2012 vyloučeno k samostatnému řízení. Žalobkyně dále požadovala na žalovaném náhradu škody – nákladů spojených s dlouhodobým dokazováním, kterou chtěla vyčíslit v závěrečném návrhu před vyhlášením rozsudku a požadovala vyřešení daní z ceny pozemků k 1. 9. 2002. Soud uzavřel, že i přes výzvu předsedy senátu žalobkyně své podání ze dne 5. 12. 2011 řádně nedoplnila, a proto nebylo možné v řízení pro tento nedostatek pokračovat. Proto usnesením ze dne 1. 6. 2012, č.j. 11 C 304/2011-55, odmítl podání žalobkyně ze dne 5. 12. 2011 kromě žalobkyní uplatněného nároku na písemnou omluvu podle §11 a násl. občanského zákoníku, odškodnění za újmu na občanské cti a lidské důstojnosti veřejné i soukromé.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 9. 2012, č.j. 25 Co 480/2012-97, potvrdil usnesení soudu prvního stupně s doplněním, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně ani po výzvě soudu ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř. neopravila a nedoplnila své podání, tak, aby žaloba byla projednatelná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že soud prvního stupně ji nedostatečně poučil o postupu k doplnění podání. Měla za to, že vyčíslení škody jí bude umožněno do konce prvního soudního jednání v rámci zásady koncentrace soudního řízení. Domnívá se, že postupem soudů obou stupňů byla poškozena na svých ústavně zaručených právech na spravedlivý proces, a že v jejím případě nebylo ustanovení §5 o. s. ř. zcela naplněno. Soud též nezohlednil, že žalobkyně podání činila sama ve věku 67-68 let a neměla finanční možnosti s ohledem na nízký starobní důchod na komplexní odbornou právní pomoc. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný považuje dovolání žalobkyně za nepřípustné. Zpochybňuje způsobilost žalobkyně být účastníkem soudního řízení s odkazem na spor vedený před Okresním soudem v Benešově pod sp. zn. 14 C 239/2012. Navrhuje, aby dovolání žalobkyně bylo odmítnuto.
Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu bylo vydáno dne 27. 9. 2012, postupoval Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); avšak obdobně platí ustanovení §237 odst. l a 3 o. s. ř., tzn., že nejde-li o otevřeně či skrytě diformní rozhodnutí odvolacího soudu [§237 odst. 1 písm. a) nebo b) o. s. ř.], je předpokladem přípustnosti dovolání zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Základní náležitosti žaloby, jež jsou stanoveny v §79 odst. 1, věty první a druhé, o. s. ř., citoval ve svém rozhodnutí odvolací soud. Vylíčení rozhodujících skutečností předpokládá, že žalobce vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Musí tedy uvést alespoň takové rozhodující skutečnosti významné podle hmotného práva, kterými je předmět řízení vymezen po skutkové stránce. Neobsahuje-li žaloba rozhodující skutečnosti nebo jejich vylíčení je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, jde o nedostatek náležitostí žaloby, jež brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod č. 209, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. 25 Cdo 973/2002, publikované v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2003, pod č. 135).
V žalobním petitu musí být vymezení práv a jim odpovídajících povinností provedeno přesně a srozumitelně, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být jasně a přesně udána peněžitá částka, kterou požaduje, a pokud navrhuje, aby bylo rozhodnuto o více peněžních nárocích se samostatným skutkovým základem, musí v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový děj), a rovněž musí uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Neučiní-li tak, nemůže soud jednat o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1310/2003, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 27, pod C 2261).
Podle ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle §43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.
S odvolacím soudem je třeba souhlasit v tom, že podání žalobkyně ani po jeho doplnění nesplňuje náležitosti žaloby na plnění, zejména pokud jde o vylíčení rozhodujících skutkových okolností, jimiž má být vymezen předmět řízení, a pro nedostatečnou specifikaci požadovaných částek; pro tyto nedostatky nelze v řízení pokračovat. Z tvrzení žalobkyně nevyplývá, z jakých skutkových podkladů své jednotlivé nároky dovozuje. Žalobkyně ani přes řádně doručenou výzvu, jejíž obsah je srozumitelný i pro osobu, která nemá právnické vzdělání, nedoplnila žalobu v požadovaných směrech, a ačkoliv k odstranění nedostatků žaloby a k doplnění skutkových tvrzení může dojít i v podaném odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby, neučinila tak, aby její podání bylo srozumitelné a specifikované částky souvisely s tvrzenými skutečnostmi. Od požadavku projednatelnosti žaloby nelze upustit ani se zřetelem na věk či sociální situaci žalobkyně.
Postup soudu prvního stupně, který žalobu odmítl, i postup odvolacího soudu, jenž jeho rozhodnutí potvrdil, byl zcela standardní a z pohledu námitek vznesených v dovolání nelze mít rozhodnutí odvolacího soudu za zásadně právně významné ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl podle §243b odst. 5 věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první, §142 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo; žalobci rovněž náhradu nákladů řízení dovolací soud nepřiznal, neboť s ohledem na obecnou povahu a stručnost vyjádření k dovolání ze dne 16. 1. 2013 (č. l. 114), nelze náklady spojené s tímto vyjádřením považovat za účelné uplatňování nebo bránění práva (§142 odst. 1 o. s. ř.), protože svým obsahem k výsledku dovolacího řízení nevedlo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. dubna 2013
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu