ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.393.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 393/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. P. Ch., proti žalovaným: 1) R., spol. s r. o. a 2) C., spol. s r. o., o 2.100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 295/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2006, č. j. 39 Co 161/2006-84, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 8.12.2005, č.j. 14 C 295/2004-76, vyloučil podle §112 odst. 2 o. s. ř. návrh žalobce směřující proti druhé žalované k samostatnému projednání a rozhodnutí.
Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29.5.2006, č. j. 39 Co 161/2006-84, odmítnuto jako nepřípustné (§218 písm. c) o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c), §237 odst. 3, §238a odst. 1 písm. c) „s výhr. dalších“, neboť „odvolací soud věc a záležitost zcela nesprávně a nekvalifikovaně posoudil a právně nevyhodnotil, řádně a správně se nevypořádal s odvolacími důvody §205/2 (b) až (g) OSŘ a ve věci ani nepostupoval správně a dle zákona a upřel resp. upírá žalobci řádná a rovná práva při uplatňování práv dle zákona, zásad řízení a nezadatelných práv žalobce.“
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v §241 o. s. ř., postupuje se obdobně podle §104 odst. 2 o. s. ř; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Dovolatel sice pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu není zastoupen advokátem (srov. §241 o. s. ř.), avšak vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, není tento nedostatek podmínky dovolacího řízení důvodem k zastavení řízení podle §104 odst. 2 o. s. ř.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. a), b) a c), §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, protože je nelze zahrnout pod žádný z tam vyjmenovaných případů.
Dle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a).
Ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. se vztahuje na případy, kdy bylo podáno dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu na zahájení řízení (žaloby). Nevztahuje se však na případy, kdy usnesením odvolacího soudu byl odmítnut návrh na zahájení odvolacího řízení (odvolání). Dovolatel tak napadá dovoláním rozhodnutí, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. l a §146 odst. 3 o. s. ř. , neboť žalovaným náklady v dovolacím řízení nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. února 2007
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu