ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.3981.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 3981/2018-517
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobce: O. N. , nar. XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Petrem Miketou, advokátem, se sídlem Jaklovecká 1249/18, Ostrava, proti žalované: Městská nemocnice Ostrava, příspěvková organizace , IČO 00635162, se sídlem Nemocniční 898/20a, Ostrava, zastoupená Mgr. MUDr. Karlem Adamusem, advokátem se sídlem Kirovova 1430, Karviná-Mizerov, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 64 C 53/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2018, č. j. 71 Co 325/2017-451, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. 2. 2018, č. j. 71 Co 325/2017-451, rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 8. 2017, č. j. 64 C 53/2011-401, potvrdil ve výroku I, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 3.000.000 Kč, změnil ve výroku II a III tak, že Česká republika nemá vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení a žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 165.245 Kč, a rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 50.716 Kč.
Proti výrokům o náhradě nákladů řízení podal žalobce dovolání, o němž Nejvyšší soud vzhledem k datu vydání rozhodnutí odvolacího soudu rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
S ohledem na jednoznačnou dikci citovaného ustanovení, které s účinností od 30. 9. 2017 vylučuje přípustnost dovolání proti takovémuto rozhodnutí, je dovolání žalobce nepřípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nelze uvažovat, je-li zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy Nejvyšší soud bezprostředně po podání návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti dovolání odmítl, nerozhodoval již samostatně o tomto návrhu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.), přesto dovolací soud poznamenává, že náklady spojené s podáním vyjádření žalované k dovolání, jehož argumentace je ve vztahu k výsledku řízení bez významu, nelze pokládat za účelné.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2019
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu