ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.4049.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 4049/2019-167
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: M. T. , narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Miroslavou Potočnou, advokátkou se sídlem Na Zlíchově 233, Praha 5, proti žalované: Generali Česká pojišťovna a.s. , se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, IČO 45272956, o zaplacení 127.127 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 116/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2019,
č. j. 15 Co 518/2018-132, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před dovolacím soudem.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2019, č. j. 15 Co 518/2018-132, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.
Odvolací soud potvrdil jako věcně správný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 5. 2018, č. j. 13 C 116/2013-106, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení 127.127 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Rozhodl tak o nároku žalobkyně na náhradu škody na zdraví způsobené při dopravní nehodě dne 1. 1. 2006. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla dne 1. 1. 2006 sražena osobním automobilem pojištěným pro případ nehody u žalované, přičemž utrpěla zranění pravé nohy, pohmoždění hrudníku, zhmoždění krční páteře a povrchové poranění obličeje. O náhradě části škody byla mezi účastnicemi uzavřena mimosoudní dohoda, o náhradě bolestného a ztížení společenského uplatnění v roce 2008 soudní smír. Žalobkyně nyní nově požaduje 90.000 Kč jako náhradu za ztížení společenského uplatnění v důsledku závratí, bolestí hlavy a hučení v uších, 31.553 Kč jako náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 26. 4. 2011 do 24. 6. 2011, 1.374 Kč jako náhradu nákladů léčení a 4.200 Kč jako náhradu nákladů na znalecký posudek. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně v tomto řízení neprokázala, že po ustálení jejího zdravotního stavu, na základě něhož jí bylo poskytnuto žalovanou odškodnění, došlo v příčinné souvislosti s původní škodní událostí k rozvoji zdravotních obtíží, které nebylo možné v době uzavření soudního smíru předvídat. Naopak, odvolací soud vzal za prokázané (zejména revizním znaleckým posudkem Fakultní nemocnice Olomouc), že žalobkyní tvrzené zdravotní obtíže (závratě, tinitus, bolesti hlavy) nemohou být vyvolány dopravní nehodou z ledna 2006, ale jde o projevy obecného onemocnění krční páteře.
Dovolatelka přípustnost dovolání dovozovala tím, že otázky hmotného i procesního práva, na kterých rozhodnutí závisí, byly odvolacím soudem vyřešeny nesprávně. Nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že nebyla prokázána změna jejího zdravotního stavu oproti době, kdy uzavřela soudní smír. Své tvrzení o příčinné souvislosti tinnitu, závratí a bolestí hlavy coby následku dopravní nehody hodlala prokázat revizním znaleckým posudkem. Oba nalézací soudy však podle ní nesprávně vyšly ze závěrů posudku znaleckého ústavu Fakultní nemocnice v Olomouci, který byl zpracován nekvalitně, bez vyšetření dovolatelky a bez přihlédnutí k relevantní zdravotní dokumentací, kterou dovolatelka soudu nabízela. Vyšel-li odvolací soud z takového posudku, aniž by jej hodnotil v kontextu ostatních důkazů, porušil zásady, plynoucí z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2715/2002 a sp. zn. 29 Cdo 1763/2011. Dovolatelka se domáhala zrušení rozsudků obou stupňů a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, a to jinému samosoudci.
Proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou bylo rozhodnuto o částkách 31.553 Kč s příslušenstvím, 1.374 Kč s příslušenstvím a 4.200 Kč s příslušenstvím není dovolání přípustné podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť jí bylo rozhodnuto o třech různých nárocích s odlišným skutkovým základem na peněžité plnění, nepřesahující 50.000 Kč (u žádného z nároků) a mezi účastníky nejde o vztah pracovněprávní ani o vztah ze spotřebitelské smlouvy.
I když dovolatelka uvedla, že uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení, z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že nesouhlasí s tím, jak soudy obou stupňů na základě provedených důkazů zjistily skutkový stav. Těžiště dovolacích námitek žalobkyně spočívá v kritice skutkového závěru odvolacího soudu o neprokázání vzniku nových zásadních zdravotních obtíží v příčinné souvislosti s poškozením zdraví, které již v roce 2008 bylo odškodněno na základě soudního smíru. Nesouhlas se skutkovými závěry odvolacího soudu, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce, však nepředstavuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. a proto jím nelze založit přípustnost dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku podle §237 o. s. ř. Otázka prokázání příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“ – pod C 1025), protože v řízení se zjišťuje, zda škodní událost a vznik škody jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, Soubor C 5514). K posuzování nových nároků na náhradu škody na zdraví vzniklých v příčinné souvislosti s původní škodní událostí po ustálení zdravotního stavu lze odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1983, sp. zn. 1 Cz 23/83, uveřejněný pod číslem 9/1986 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, občanskoprávní část (dále jen „Sbírka“), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1379/96, uveřejněný v časopisu Soudní judikatura pod č. 159/1998, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 991/2006, uveřejněné pod číslem 79/2007 Sbírky, či na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2429/2018. Podle ní lze přiznat poškozenému náhradu škodlivých následků na zdraví, které se projevily po ustálení jeho zdravotního stavu jen tehdy, jde-li o následky nové, nepředvídatelné, které nemohly být vzaty v úvahu při prvotním hodnocení následků škodní události k datu ustálení zdravotního stavu poškozeného. Také v těchto případech je hodnocení příčinné souvislosti mezi původní škodní událostí a nově se projevivšími obtížemi otázkou skutkovou, vyžadující odborné posouzení. V daném případě znalecký ústav příčinnou souvislost mezi dopravní nehodou a obtížemi popisovanými žalobkyní po roce 2011 vyloučil a jejich původ shledal v obecném onemocnění. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2715/2000, hodnocení důkazu znaleckým posudkem (§132 o. s. ř.) spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Důkaz znaleckým posudkem tedy soud hodnotí jako každý jiný důkaz, nemůže však přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů. Odvolací soud takto postupoval, přičemž se nespokojil jen s písemným posudkem, ale vyslechl k jeho obsahu i jednoho ze zpracovatelů, jenž závěry znaleckého ústavu obhájil a vypořádal se i s dovolatelkou vznesenými námitkami, včetně námitky, že žalobkyně nebyla pro účely zpracování posudku vyšetřena, neboť její vyšetření by pro znalecké závěry v daném případě nemělo význam.
Vzhledem k tomu, že v dovolání nebyl uplatněn jediný způsobilý dovolací důvod, tj. nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), není dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 9. 2020
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu