ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.4059.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 4059/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně MUDr. K. G. proti žalovanému Fyziologickému ústavu AV ČR, v.v.i. , se sídlem Vídeňská 1083, Praha 4 - Krč, IČO: 679 85 823, o 13.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 55 C 4/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. března 2014, č. j. 20 Co 112/2014-91, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2013, č. j. 20 Co 296/2013-61, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. ledna 2013, č. j. 55 C 4/2012-32, o zamítnutí žaloby co do částky 11.500,- Kč, podala žalobkyně dovolání a požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, což zdůvodnila tím, že nemá prostředky, z nichž by zastoupení advokátem mohla uhradit. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 18. prosince 2013, č. j. 55 C 4/2012-84, žalobkyni nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl její návrh na ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně směřuje do výroku, jímž bylo rozhodnuto o plnění ve výši 11.500,- Kč, soud shledal, že se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, když dovolání není dle §238 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. března 2014, č. j. 20 Co 112/2014-91, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že na osvobození od soudních poplatků není právní nárok a dovolatelka své majetkové a sociální poměry konkrétně netvrdila, kromě toho, že je nezaměstnaná, neuvedla nic o svých dalších poměrech majetkových a rodinných, ani o svých dalších činnostech, které mohly být zdrojem jejích příjmů, a závěry odvolacího soudu o bezúspěšném uplatňování práva shledal zcela správnými.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž namítá, že napadeným rozhodnutím jí bylo upřeno právo domoci se svých práv u soudu, a to z důvodu, že dovolání k Nejvyššímu soudu může být podáno pouze prostřednictvím advokáta, na jehož odměnu nemá finanční prostředky. Je přesvědčena, že soudy se dostatečně nezabývaly jejími majetkovými poměry, a pokud její tvrzení shledaly nedostatečnými, měla být vyzvána k doplnění. Poukazuje na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle nichž nesmí být účastníku pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu. Nesouhlasí se závěrem soudů o zřejmě bezúspěšném uplatňování práva s poukazem na to, že splnění podmínek pro podání dovolání může zkoumat výhradně Nejvyšší soud. Navrhla, aby napadené usnesení bylo změněno tak, že se jí přiznává osvobození od soudních poplatků a ustanovuje zástupce pro dovolací řízení.
Podle §237 o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2014 není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Námitka dovolatelky, že se soudy dostatečně nezabývaly její majetkovou situací a osvobození od soudních poplatků jí nepřiznaly s odůvodněním, že se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, není důvodná, neboť §138 odst. 1 věta první o. s. ř. vyžaduje pro osvobození od soudních poplatků kumulativní splnění v něm uvedených podmínek, tedy tvrzené a prokázané nepříznivé poměry účastníka a současně se nemůže jednat o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde především tehdy, je-li již ze samotných údajů z obsahu spisu bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže je objektivně nepřípustný nebo je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013). Za stavu, že nebyly naplněny veškeré podmínky pro osvobození od soudních poplatků, postupoval odvolací soud plně v souladu s procesními předpisy a s dosavadní rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
Ačkoliv §239 o. s. ř. stanoví, že přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud, neznamená to, že si ji pro účely posouzení předpokladů pro osvobození od soudních poplatků nemůže předběžně posoudit soud prvního či druhého stupně.
Ostatní námitky v dovolání nesměřují vůči dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu.
Protože dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. března 2014, č. j. 20 Co 112/2014-91, není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. října 2014
JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu