ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.4168.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 4168/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobců 1) E. F. , 2) V. K. , obou zastoupených JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem se sídlem Příbram, Zahradnická 140, 3) K. F. , podnikající pod obchodním jménem K. F. – FOSPOL PRAHA, s místem podnikání Praha 5, Lumiérů 454/15, proti žalovanému JUDr. Bedřichu Tichému, advokátu se sídlem Prachatice, Zlatá stezka 145, zastoupenému JUDr. Zbyňkem Kajerem, advokátem se sídlem Prachatice, Pivovarská 197, o 1.301.732 Kč, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 6 C 343/2006, o dovolání žalobců 1) a 2) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 5. 2008, č.j. 5 Co 914/2008-250, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360 Kč k rukám JUDr. Zbyňka Kajera, advokáta se sídlem Prachatice, Pivovarská 197, do tří dnů od právní moci usnesení.
Odůvodnění:
Žalobci požadovali po žalovaném zaplacení celkem 1.301.732 Kč jako náhrady škody, která jim měla vzniknout pochybením žalovaného při poskytování právních služeb v souvislosti s převodem obchodních podílů ve společnosti s ručením omezeným, jejímiž byli žalobci 1) a 2) společníky. Podle žalobců žalovaný ve smlouvách o převodu podílů bez jejich vědomí změnil způsob plnění z hotovostního na plnění prostřednictvím clearingových účtů, z nichž nebyla úhrada ceny v penězích možná, dále pak v rozporu s vůlí žalobců 1) a 2) podal návrh na zápis změn v obchodním rejstříku, aniž by žalobkyni 3) bylo plněno z dohody o převzetí dluhu nabyvatelem obchodních podílů, ačkoli uhrazení této pohledávky bylo podmínkou účinnosti smluv o převodu obchodních podílů, přičemž v návrhu uvedl, že všichni účastníci s návrhem souhlasí, přestože si byl vědom, že toto tvrzení není pravdivé. Škoda měla spočívat v tom, že žalobcům 1) a 2) nebyla vyplacena ve lhůtě splatnosti cena za převod obchodních podílů, a ušel jim tak úrok z prodlení každému ve výši 116.783 Kč, žalobkyni 3) nebyl uhrazen dluh dle smlouvy o převzetí dluhu nabyvatelem podílů, takže jí rovněž ušel úrok z prodlení ve výši 457.166 Kč, a žalobci 1) a 2) dále museli vynaložit náklady na právní zastoupení v řízení o odvolání proti usnesení o zápisu převodu obchodních podílů do obchodního rejstříku, vymáhání pohledávek za nabyvatelem podílů a v souvisejících trestních a občanskoprávních řízeních ve výši 611.000 Kč
Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 5. 12. 2007, č.j. 6 C 343/2006-221, zamítl žalobu, podle níž by žalovaný byl povinen uhradit žalobci 1) 116.783 Kč, žalobci 2) 116.783 Kč, žalobkyni 3) 457.166 Kč a všem žalobcům společně a nerozdílně 611.000 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobci 1) a 2) byli spolu s dalšími dvěma osobami společníky společnosti PRACH-STAV s. r. o., valná hromada této společnosti dala souhlas s tím, aby všichni společníci prodali své obchodní podíly společnosti RICHE spol. s r. o., žalovaný byl společností PRACH-STAV s. r. o. zmocněn k vypracování smluv o převodu obchodních podílů a souvisejících dokumentů, včetně dohody o převzetí dluhu společnosti vůči žalobkyni 3) nabyvatelem, žalovaný se řídil pokyny svého klienta (společnosti PRACH-STAV s. r. o. jednající prostřednictvím jednatelů a prokuristy, jimiž žalobci nebyli, a neměli tedy oprávnění za společnost jednat), žalobci si byli vědomi, že k platbě dojde prostřednictvím clearingového účtu, žalovaný nebyl zmocněn k zastupování žalobců. Okresní soud uzavřel, že žalovaný neporušil žádnou právní povinnost, proto nemůže odpovídat za škodu podle §420 obč. zák., ani podle §24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.
Krajský soud rozsudkem ze dne 23. 5. 2008, č.j. 5 Co 914/2008-250, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Jelikož nebylo prokázáno zastupování prvních dvou žalobců žalovaným, žalovaný nemůže odpovídat za škodu podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Skutečnost, že žalovaný podal návrh na zápis změn v obchodním rejstříku, který byl zamítnut, protože nebyl důvodný, nemůže být hodnocena jako porušení povinnosti ve vztahu k žalobcům, protože žalobce v řízení před rejstříkovým soudem žalované nezastupoval a nedošlo ke změně v právním postavení žalobců 1) a 2), kteří jsou nadále společníky společnosti, když návrh na provedení změn v obchodním rejstříku byl zamítnut, takže jim nevznikla v souvislosti s jednáním žalovaného žádná škoda. Otázka hodnoty obchodního podílu je nerozhodná, neboť ji žalovaný svým postupem nemohl ovlivnit. Náklady žalobců vynaložené na advokátní zastoupení v rejstříkovém řízení, ač nebyly rozhodnutím soudu žalobcům přiznány, rovněž nelze považovat za škodu žalobců, kterou by jim svým jednáním způsobil žalovaný. O úrocích z prodlení lze uvažovat jedině při prodlení s plněním peněžního dluhu, avšak dohody o převodu obchodních podílů žalobců neobsahovaly ujednání o peněžitém plnění, ale ujednání o plnění na clearingový účet. Způsob úhrady ceny obchodních podílů byl ujednán mezi žalobci, které žalovaný nezastupoval, a nabývající společností, takže žalovaný nemůže nést odpovědnost za obsah těchto smluv a jejich naplnění.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci 1) a 2) dovolání, jehož přípustnost dovozují z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a v němž odvolacímu soudu vytýkají, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to zejména otázky vzniku škody v souvislosti s výkonem advokacie a právním zastoupením společnosti PRACH-STAV s. r. o., jejímiž společníky jsou. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalovaný jednal v souladu s pokyny svého klienta. Namítají, že sám žalovaný připustil, že byl žalobci informován o jejich nesouhlasu s provedením změn v obchodním rejstříku, a s ohledem na to, že jeden ze žalobců byl jednatelem společnosti, kterou žalovaný zastupoval, musel si být vědom, že jedná v rozporu s vůlí společnosti, tudíž nemohl jednat v souladu s pokyny svého klienta. Podle dovolatelů nelze souhlasit s tím, že jednání žalovaného žádnou majetkovou újmu žalobcům nezpůsobilo a že v daném případě není možné požadovat úroky z prodlení, jichž se žalobci domáhají za dobu, od které měli mít k dispozici finanční prostředky. Zdůrazňují, že právě v důsledku jednání žalovaného k výplatě nedošlo. Navrhují, aby dovolací soud rozsudky soudu obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolací soud společné dovolání žalobců 1) a 2) odmítl jako nepřípustné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 12 zák. č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že bylo podáno včas, účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení §243c odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zák. č. 7/2009 Sb.) pak odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro který je dovolání nepřípustné.
Přípustnost dovolání proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený v §237 odst. 1 o. s. ř. pod písmenem b) v daném případě nejde a Nejvyšší soud neshledal přípustnost dovolání ani podle písmene c), které vyžaduje, aby napadené rozhodnutí bylo rozhodnutím zásadního právního významu.
V dovolání žádná otázka zásadního právního významu (jejíž řešení by bylo významné nejen pro rozhodnutí v této věci, ale i pro rozhodování věcí obdobných) formulována není. Dovolatelé nezpochybňují právní posouzení věci, nýbrž skutková zjištění soudů, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce (tj. především neprokázání existence vztahu zastoupení mezi žalobci a žalovaným a vzniku škody žalobcům). Též otázka existence vztahu příčinné souvislosti mezi jednáním nebo opomenutím žalovaného a vznikem škody na straně žalobců je otázkou skutkovou nikoli právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 14, pod C 1025, nebo rozsudek ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006).
Je tedy zřejmé, že dovolatelé ve skutečnosti uplatňují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nelze, neboť jej lze uplatnit pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. a dovolání proti němu podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalobcům vznikla povinnost hradit žalovanému jeho náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle ustanovení §3 odst. 1, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. v částce 10.000 Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty celkem činí 12.360 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2010
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu