ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.431.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 431/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně I. K., zastoupené JUDr. Tomášem Schönfeldem, advokátem se sídlem v Praze 1, Žitná 25, proti žalovanému B. Č. - IBBRABUSS, IČ 43852793, bytem Stará Dobev čp. 58, Dobev, o 34.343,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 8 C 75/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 5. 2007, č. j. 6 Co 321/2007-145, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 30. 8. 2006, č. j. 8 C 75/2005-102, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 27. 11. 2006, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 34.343,- Kč s 6 % úrokem z prodlení z 22.343,- Kč od 17. 6. 2005 do zaplacení a s 1,7% úrokem z prodlení z 12.000,- Kč od 17. 6. 2005 do zaplacení, žalobu ohledně dalšího úroku z prodlení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně utrpěla škodu na zdraví během autobusového zájezdu do Itálie dne 5. 5. 2005, když sundávala zavazadlo z úložného prostoru nad sedadly a při jízdě autobusu do zatáčky upadla do prostoru schodišťové šachty dveří, do nichž narazila, a po zastavení vozidla a otevření dveří vypadla na chodník. Utrpěla škodu na zdraví, jejíž náhradu požaduje na přepravci. Soud dovodil, že škoda byla vyvolána zvláštní povahou provozu ve smyslu §427 obč. zák., nikoliv však okolnostmi majícími původ v provozu podle §428 obč. zák., avšak žalovaný se nemůže zprostit se své odpovědnosti tím, že řidič na začátku horského úseku cesty některého z cestujících upozornil, aby se posadil a byl opatrný. Spoluzavinění žalobkyně (§441 obč. zák.) soud neshledal, neboť žalobkyně, která seděla naproti schodišťové šachty, nebyla zvlášť poučena o riziku s tím spojeném, a její účast na škodném ději byla proto zanedbatelná. Okolnost, zda za jízdy se žalobkyně při hledání zavazadla držela či nikoliv, považoval soud za nerozhodnou, neboť k pádu došlo i proto, že nebyla řádně poučena.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 24. 5. 2007, č. j. 6 Co 321/2007-145, rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku změnil tak, že žalobu na zaplacení 34.343,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Po doplnění dokazování vzal odvolací soud za prokázané, že žalobkyně během cesty hledala něco v zavazadlech umístěných v horním úložném prostoru, jenž byl zakryt, a nedržela se, přesto, že řidič jiného cestujícího napomínal, aby se „nepřehraboval“ v zavazadlech. Cestující byli průvodkyní poučeni a upozorněni na to, jakým způsobem se mají v autobusu chovat, žádného speciálního poučení ohledně sedadla žalobkyně nebylo zapotřebí, neboť se nejedná o rizikové sedadlo. Žalobkyně je dospělou osobou, musela si uvědomit, že by mohlo s ohledem na její počínání dojít k nehodě, a škoda byla způsobena její vlastní neopatrností.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že skutková zjištění odvolacího soudu se odchylují od závěrů soudu prvního stupně v otázce, zda se žalobkyně držela při snímání zavazadla či nikoliv a zda průvodkyně před počátkem jízdy upozornila cestující, aby za jízdy nevstávali. Odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně vyložil ust. §428 obč. zák., když uvedl, že se provozovatel může zprostit odpovědnosti, pokud si škodu "zavinil" sám poškozený, což je podle dovolatelky v rozporu se zněním obč. zák. Dovozuje, že se v tomto případě jedná o škodu způsobenou okolnostmi majícími původ v provozu dle §428 obč. zák. Dojde-li totiž ke změně směru pohybu vozidla, která způsobí ztrátu rovnováhy poškozeného, jde jednoznačně o škodu způsobenou zvláštní povahou provozu. V daném případě nelze aplikovat ust. §441 obč. zák., neboť nebýt změny směru a způsobu jízdy, nedošlo by ani k pádu a tím ke škodě. Navrhla, aby dovolací soud zaujal závazný právní názor k otázce výkladu §428 obč. zák., zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.) vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 24. 5. 2007. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení, zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Námitky proti skutkovým zjištěním jsou dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, se považuje výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly najevo, nebo protože v hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že některému svědkovi měl či neměl soud uvěřit, že k některému důkazu neměl soud přihlížet apod. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.
V tomto směru nelze odvolacímu soudu vytknout pochybení. Odvolací soud po doplnění řízení dalším dokazováním v souladu s §213 odst. 1, 2 o. s. ř. si pro hodnocení důkazů opatřil podklady rovnocenné s těmi, z nichž vycházel soud prvního stupně, a měl tak podmínky k tomu, aby provedené důkazy mohl sám zhodnotit podle §132 o. s. ř. a odchýlit se od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Při svém rozhodnutí odvolací soud přihlížel pouze ke zjištěním, čerpaným z důkazů, které byly v řízení před soudy obou stupňů provedeny, takže vzal v úvahu pouze ty okolnosti, jež vyšly najevo v průběhu řízení a jež mají oporu v obsahu spisu. Nejde tedy o případ, že by soud neměl pro svůj skutkový závěr podklad v provedených důkazech, nebo že by pominul nějaké rozhodné skutečnosti, které byly prokázány. V dané věci nelze tedy dovodit, že by rozhodnutí odvolacího soudu vycházelo ze skutkových zjištění, která v základních sporných otázkách nemají oporu v provedeném dokazování.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §427 odst. 1 obč. zák. fyzické a právnické osoby provozující dopravu odpovídají za škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Podle §428 obč. zák. se nemůže provozovatel zprostit své odpovědnosti, byla-li škoda způsobena okolnostmi majícími svůj původ v provozu.
Soudy obou stupňů správně dovodily, že v tomto případě jde o odpovědnost za škodu vyvolanou zvláštní povahou provozu. Jízda autobusu a změna směru jeho jízdy v zatáčce je typická pro provoz silničních vozidel a je charakteristickou vlastností silničního provozu, tedy právě jeho zvláštní povahou (§427 obč. zák.).
Za okolnosti mající původ v provozu ve smyslu §428 obč. zák. lze považovat např. selhání nebo nedostatek činnosti osob použitých v provozu (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 3/1984), dále nedostatky nebo vady materiálu, a to i skryté (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 9/1972), nebo technický stav dopravního prostředku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 80/1970) apod. V tomto směru nelze vytýkat odvolacímu soudu, že by nesprávně vyložil §427 a 428 obč. zák. Žádná taková okolnost, jakou má na mysli §428 obč. zák., jež by byla příčinou poškození zdraví žalobkyně, z výsledků řízení nevyplývá.
Spoluzavinění poškozeného (§441 obč. zák.) znamená, že jeho jednání bylo buď hlavní a bezprostřední příčinou vzniku jeho škody nebo bylo jednou z příčin jejího vzniku. V rozsahu, v jakém se podílelo jednání poškozeného na vzniku škody, je vyloučena odpovědnost škůdce, a to platí jak pro odpovědnost spočívající na zásadě presumovaného zavinění, tak i v případě objektivní odpovědnosti, jakou je i §427 obč. zák. Byla-li škoda způsobena výlučně jednáním poškozeného, je zcela vyloučena odpovědnost provozovatele, a to nikoliv z důvodu zproštění jeho odpovědnosti z tzv. liberačního důvodu podle §428 věty druhé, nýbrž z důvodu chybějící příčinné souvislosti mezi okolností, za níž žalovaný objektivně odpovídá, a vznikem újmy na straně poškozeného.
Příčinou vzniku škody bylo chování žalobkyně v jedoucím autobusu, nikoliv chybějící upozornění na to, že se naproti jejímu sedadlu v autobusu nachází schodišťová šachta nebo že vstoje za jízdy při hledání v zavazadlech může dojít k jejímu úrazu. Ostatně takové poučení vůči dospělému cestujícímu nelze mít za nezbytné.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska námitek v dovolání správné, proto Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. května 2010
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu