ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.4506.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 4506/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně TRENDCAR, spol. s r.o., se sídlem v Šenově u Nového Jičína, Dukelská 91, IČ 49611062, zastoupené Mgr. Jakubem Vyroubalem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Škroupova 1114/4, proti žalovanému K. K. , zastoupenému JUDr. Alenou Porostlou, advokátkou v Ostravě – Mariánských Horách, Prostorná 4, o 693.850,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 12 C 179/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. května 2008, č. j. 11 Co 460/2007-155, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. května 2008, č. j. 11 Co 460/2007-155, se s výjimkou výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 52.700,- Kč s příslušenstvím, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 8. 3. 2007, č. j. 12 C 179/2004-96, uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil částku 693.850,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že žalující společnost byla vlastnicí osobního motorového vozidla Toyota RAV 4 MC 2.0 TD-5D, které bylo dne 22. 11. 2003 předmětem reklamní akce dovozce terénních vozidel, při níž bylo zákazníkům umožněno absolvovat s vozem krátkou předváděcí jízdu. Žalovanému a M. H. bylo vozidlo předvedeno zaměstnancem žalobkyně P. K., který následně nechal oba zákazníky řídit. Žalovaný na jeho pokyn sjel na neupravenou blátivou účelovou komunikaci vedoucí ke statku v katastru obce Kobeřice, kde při průjezdu zatáčkou způsobil dopravní nehodu, při níž došlo ke škodě na automobilu, jejíž výše byla vyčíslena na částku 693.850,- Kč jako rozdíl pořizovací ceny vozu a ceny, za kterou byl prodán jeho vrak. Podle soudu prvního stupně žalobkyně prokázala všechny předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu ve smyslu §420 obč. zák., tj. že nepřizpůsobením rychlosti jízdy povaze a stavu vozovky zavinil dopravní nehodu, při níž bylo předváděné vozidlo žalobkyně poškozeno. Protiprávní jednání žalovaného a majetková újma způsobená žalobkyni jsou ve vztahu příčiny a následku. Žalovaný se z odpovědnosti nevyvinil, jeho argumentaci, že se nechal prodejcem žalobkyně ovlivnit k rychlé jízdě, shledal soud irelevantní.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. 5. 2008, č. j. 11 Co 460/2007-155, rozsudek soudu prvního stupně v částce 52.700,- Kč s příslušenstvím potvrdil, v částce 641.150,- Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Po provedení důkazu znaleckým posudkem ke skutečné škodě na vozidle dospěl odvolací soud k částce 527.000,- Kč. Shodně se soudem prvního stupně aplikoval ustanovení §420 obč. zák. o obecné odpovědnosti žalovaného za škodu, aniž by šlo o odpovědnost podle §420a a §427 obč. zák., považoval však za významné, že žalovaný byl ze strany zaměstnance žalobkyně před zahájením předváděcí jízdy ujištěn, že vozidlo je pojištěno (ve skutečnosti bylo vozidlo pojištěno pouze za škodu způsobenou provozem vozidla, nikoli havarijně). V okolnosti, že vozidlo havarijně pojištěno nebylo, neshledal soud spoluzavinění žalobkyně (mezi vznikem škody na vozidle a jednáním poškozené není příčinná souvislost), označil ji však za jeden z důvodů pro použití moderačního práva soudu podle §450 obč. zák. Odvolací soud dále považoval za zásadní, že se jednalo o škodu způsobenou při předváděcí jízdě za situace, kdy žalovaný mohl důvodně předpokládat, že vozidlo bude havarijně pojištěno, neboť zaměstnanec žalobkyně jej o pojištění vozidla informoval (aniž by zmínil druh pojištění). Předváděcí jízdy žalobkyně, která se zabývá prodejem motorových vozidel, jsou formou reklamy, a je proto v jejím zájmu umožnit předváděcí jízdu co nejširšímu okruhu zákazníků, přičemž ne všichni zákazníci musí nutně předváděné vozidlo zvládnout. Zákazník, který takovouto nabídku přijme, si musí být vědom, že ponese následky případného poškození vozidla, pokud by toto vozidlo nebylo havarijně pojištěno. V případě upozornění na to, že vozidlo pojištěno není, záleží pouze na zákazníkovi, zda nabídku předváděcí jízdy přijme či nikoli. Prodejce automobilu pak v zájmu prezentace jízdních schopností vozidla musel nepochybně ovlivňovat i styl jízdy žalovaného, přičemž nelze odhlédnout ani od délky předváděcí jízdy, která činila 1 - 2 kilometry. Uvedené okolnosti spolu s věkem žalovaného považoval odvolací soud za důvody zvláštního zřetele hodné, pro které snížil náhradu škody na deset procent.
Proti měnícímu výroku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., a to z důvodů podle §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o.s.ř. Zásadně nesouhlasí s využitím moderačního práva ze strany odvolacího soudu, neboť ten podle jejího názoru neprovedl kvalifikované zkoumání důvodů zvláštního zřetele hodných, coby zásadní podmínky pro uplatnění tohoto institutu. Odvolací soud dále učinil nesprávná skutková zjištění a jeho postup lze bez dalšího označit za libovůli jak po stránce skutkové, tak právní. Dovolatelka podrobně rozebrala jednotlivé zákonné předpoklady pro aplikaci ustanovené §450 obč. zák.; při hodnocení okolností, jak ke škodě došlo, je podle jejího názoru zásadní, že příčiny vzniku předmětné dopravní nehody je třeba spatřovat výlučně na straně žalovaného, který svým nerozvážným a neopatrným přístupem a podceněním svých řidičských schopností při řízení předváděného vozidla způsobil dopravní nehodu; jiné faktory při vzniku nehody nebyly zjištěny. Dovolatelka dále poukazuje na závěr odvolacího soudu, že měla předpokládat, že žalovaný nemusí být natolik zručným řidičem, aby vozidlo zvládl. Tento závěr soud učinil, ačkoli se žalovaný k předváděcí jízdě podle svědecké výpovědi svědka K. dopravil vozidlem Hyundai typu SUV, tedy typově podobným vozem jako byl vůz předváděný. Na řidiče tedy nebyly kladeny žádné výjimečné nároky, jízda neprobíhala za mimořádných povětrnostních podmínek ani na vozovce v nevyhovujícím stavu. Stejně tak nelze klást dovolatelce za vinu, že předváděný vůz havarijně nepojistila, protože takovou povinnost nemá. Pokud žalovaný ze sdělení zaměstnance žalobkyně, že předváděný vůz je pojištěn, mylně dovodil, že se jedná o pojištění havarijní, jednalo se pouze o jeho nesprávný myšlenkový pochod, který však nemůže být vykládán k tíži dovolatelky. Kromě toho byl žalovaný povinen počínat si při řízení vždy se stejnou opatrností bez ohledu na charakter pojištění. V konečném důsledku totiž škoda žalobkyni vznikne vždy, změní se pouze adresát vzniklé škody. Dovolatelka považuje za absurdní, že odvolací soud přihlédl k délce předváděcí jízdy a k věku žalovaného, neboť tyto okolnosti nejsou a nemohou být důvodem pro snížení náhrady škody. Výčet kritérií v ustanovení §450 obč. zák. je demonstrativní a představuje jisté zákonné minimum požadavků (důvody zvláštního zřetele hodné), které je třeba nutně posoudit k tomu, aby mohlo být uvedené zákonné ustanovení použito. Shodně se závěrem uvedeným v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 25 Cdo 691/2006, dovolatelka uvedla, že využití moderačního práva je použitelné tam, kde by uložení povinnosti k náhradě škody představovalo pro škůdce přílišnou tvrdost, přičemž se má přihlížet ke všem okolnostem případu. Pokud ale odvolací soud uvedené ustanovení aplikoval, aniž by dostatečně zjistil skutkový stav věci (absentuje skutkové zjištění ohledně osobních a majetkových poměrů škůdce), nemůže jeho právní posouzení obstát. Důvody pro aplikaci §450 tedy nemají oporu v provedeném dokazování a jsou pouhými úvahami. S vědomím nepřípustnosti dovolání do nákladového výroku poukazuje dovolatelka dále na nespravedlnost spočívající v povinnosti hradit žalovanému náklady řízení, neboť je tak fakticky v pozici, jako by její nárok nebyl co do základu po právu, což je ale v příkrém rozporu se skutkovými i právními závěry soudů obou stupňů; navrhla postup v intencích §150 o.s.ř. a nepřiznat žalovanému zcela nebo zčásti právo na náhradu nákladů řízení. Proto navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o.s.ř.“), shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), je ve věci samé přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., a je důvodné.
Soudy obou stupňů dovodily odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou dopravní nehodou, při které poškodil vozidlo ve vlastnictví žalobkyně (dovolatelky), a správně ji kvalifikovaly jako obecnou odpovědnost za škodu, která se řídí ustanovením §420 obč. zák. Odvolací soud pak okolnost, že dovolatelka předváděné vozidlo havarijně nepojistila, považoval za důvod pro snížení výše náhrady podle §450 obč. zák. (nejedná se spoluzavinění ze strany žalobkyně, neboť mezi nepojištěním vozidla proti havárii a vznikem škody na testovaném vozidle není vztah příčiny a následku).
Podle §450 obč. zák. z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména k tomu, jak ke škodě došlo, jakož i k osobním a majetkovým poměrům fyzické osoby, která ji způsobila; přihlédne přitom také k poměrům fyzické osoby, která byla poškozena. Snížení nelze provést, jde-li o škodu způsobenou úmyslně.
Uvedené ustanovení zakotvuje tzv. moderační (zmírňovací) právo soudu určit výši náhrady škody nižší částkou, než je její skutečný rozsah tak, aby přiznaná náhrada škody vyjadřovala to, co v konkrétním případě lze po škůdci spravedlivě požadovat. Patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, lze-li je podřadit pod pojem „důvodů zvláštního zřetele hodných“. V občanském zákoníku ani v jiných občanskoprávních předpisech není tento pojem definován a pro posouzení, zda jsou v konkrétním případě takové důvody dány, zákon přináší pouze příkladmá hlediska, soud proto může v odůvodněných případech použít moderační právo i na základě jiných okolností. Zákon tedy nestanoví všechna kritéria, jimiž je naplněn pojem „důvody zvláštního zřetele hodné“ a jimiž je třeba poměřovat přiměřenost snížení náhrady, ani nevyžaduje, aby všechna demonstrativně vyjmenovaná hlediska byla naplněna (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 25 Cdo 691/2006, publikovaný pod C 5797 v Souboru civilních rozhodnutí NS, C. H. Beck).
V obecné rovině není vyloučeno, že z pohledu zákonné úpravy podmínek moderačního práva soudu podle ustanovení §450 obč. zák. všechna hlediska v něm demonstrativně uvedená nemusí být zvažována, jestliže nejsou ve srovnání s jinými okolnostmi pro posouzení daného případu podstatná (významná), a nestávají se tudíž součástí hypotézy právní normy. Na druhé straně zákonem označená hlediska jsou bezpochyby typickými, nejčastějšími a zpravidla nejpodstatnějšími důvody, zakládajícími moderaci. Ukládá-li zákon v první řadě, aby bylo zvažováno, jak ke škodě došlo, dává soudu prostor k posouzení všech v úvahu přicházejících okolností, které se vyskytly v souvislosti se škodní událostí a které je třeba zohlednit podle míry relevance, jež jim lze z pohledu moderačního oprávnění soudu přisuzovat. Jde zároveň o zcela logické hledisko, neboť v různorodých životních situacích může škoda vzniknout za specifických okolností, které sice nemusí mít vliv na vznik odpovědnosti, avšak právě z jejich pohledu může požadavek na plnou náhradu škody vyznívat jako nepřiměřeně přísné či tvrdé opatření. Protože smyslem moderačního práva je především odstranění tvrdosti dopadu povinnosti k náhradě škody do poměrů osoby, která za ni odpovídá, důvodně zákon zmiňuje výslovně i majetkové poměry zúčastněných fyzických osob (vzhledem k demonstrativnosti výčtu není vyloučeno zohlednit i poměry osob právnických).
V posuzované věci jde o specifický případ, kdy vznikla škoda na vozidle, které bylo předváděno potenciálním zájemcům o koupi při reklamní akci spojené s nabídkou vyzkoušení si jízdních vlastností vozidla samotným zákazníkem pod dohledem zaměstnance vlastníka vozu. Bylo-li zároveň zjištěno, že zaměstnanec žalobkyně sdělil žalovanému před jízdou, že „vozidlo je pojištěno“, aniž by specifikoval formu pojištění, mohl žalovaný důvodně předpokládat, že se jedná o pojištění havarijní, a mohlo to být i důležitým prvkem pro jeho rozhodnutí předváděcí jízdu vůbec absolvovat. Lze totiž očekávat, že vozidlo připravené autorizovaným prodejcem k předváděcí jízdě bude způsobilé technicky i právně k provozu na pozemní komunikaci, tj. že bude pojištěno, aby zákazník nebyl vystaven riziku havárie, resp. případných odpovědnostních důsledků, pokud k ní přece dojde. I okolnost, že k dopravní nehodě došlo při předváděcí jízdě v délce necelých dvou kilometrů, je relevantním kritériem z pohledu hodnocení, jak ke škodě došlo ve smyslu ustanovení §450 obč. zák., neboť nejde jen o samotnou délku trasy, nýbrž především o srovnání intenzity zapojení žalovaného do reklamní akce žalobkyně s rozsahem náhrady, která je po něm následně požadována. Rovněž tak okolnost, že žalovaný jel po trase stanovené zaměstnancem žalobkyně a byl jím při samotné jízdě po účelové komunikaci pobízen k otestování jízdních kvalit vozidla, tj. ke zvýšení rychlosti v náročnějším terénu, které pak při průjezdu zatáčkou nezvládl, je významným momentem pro zohlednění, jak ke škodě došlo.
Je tedy zřejmé, že zahrnul-li odvolací soud do svých úvah ohledně přiměřeného snížení náhrady škody výraznou výši požadované náhrady za škodu způsobenou při předváděcí jízdě ve srovnání s minimální délkou absolvované trasy, ovlivnění způsobu jízdy žalovaného zaměstnancem žalobkyně i důvodný předpoklad žalovaného o havarijním pojištění předváděného vozidla, nelze mu vytýkat, že by přihlédl k hlediskům, která z pohledu uplatnění moderačního práva soudu nejsou významná, a že by důvody zvláštního zřetele hodné vymezil nesprávně. Odvolací soud však přitom nezvažoval majetkové poměry odpovědné osoby (žalovaného). I když je zřejmé, že jím popsané okolnosti vzniku škody jsou velmi podstatným důvodem pro snížení náhrady a v zásadě by mohly obstát i samostatně jako důvod pro aplikaci §450 obč. zák., nelze na druhé straně přehlédnout, že odvolací soud přistoupil ke snížení neobvykle razantnímu, a to na pouhých 10%. Pro použití moderačního práva v tak výjimečném rozsahu se již bez úvahy o dopadu vzniku škody, resp. povinnosti k její náhradě, do poměrů odpovědné osoby nelze obejít. Jestliže odvolací soud takovou úvahu nahradil blíže nezdůvodněným odkazem na věk žalovaného, nelze považovat právní posouzení podmínek pro aplikaci ustanovení §450 obč. zák. za úplné, a tedy ani za správné.
Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. je naplněn, a proto Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu (s výjimkou výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 52.700,- Kč s příslušenstvím) zrušil spolu se závislými výroky o náhradě nákladů řízení a věc v tomto rozsahu vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém konečném rozhodnutí o věci rozhodne soud i o náhradě nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2011
JUDr. Petr V o j t e k , v. r.
předseda senátu