ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.4696.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 4696/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně H. D., zastoupené advokátem, proti žalované J. K., zastoupené advokátem, o 161.279,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 4 C 205/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. září 2005, č. j. 21 Co 373/2005-130, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 21. 12. 2004, č. j. 4 C 205/2001-89, zamítl žalobu na zaplacení částky 161.279,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Neshledal důvodným nárok žalobkyně na náhradu škody, kterou jí měla způsobit žalovaná, když v rámci své realitní činnosti zprostředkovávala pro žalobkyni prodej nemovitosti a ze zálohy složené na kupní cenu neoprávněně vyplatila uvedenou částku OSSZ B. Soud dospěl k závěru, že v jednání žalované, která částkou 168.069,- Kč uhradila dluh po zemřelém P. H. vůči OSSZ B. v této výši, za který žalobkyně jako jeho dědička odpovídala, nelze spatřovat porušení právní povinnosti, proto nemůže být dána odpovědnost žalované za škodu podle §420 obč. zák.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 9. 2005, č. j. 21 Co 373/2005-130, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soud prvního stupně si opatřil dostatečný skutkový podklad a správně jej posoudil po stránce právní. Žalovaná neporušila žádnou právní povinnost vyplývající ze smlouvy o zprostředkování, která byla základem právního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou, když jednala zcela v souladu s touto smlouvou, v mezích svého zmocnění a v návaznosti na pokyny zástupce žalobkyně.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Polemizuje s některými částmi odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, nesouhlasí s hodnocením důkazů, zejména tím, jak soud hodnotil výpověď žalované a svědka R. K., a odvolacímu soudu vytýká, že z provedených důkazů vyvodil odlišné skutkové závěry než soud prvního stupně, aniž by důkazy zopakoval či provedl další dokazování. Namítá, že na základě smlouvy o budoucí kupní smlouvě žalovaná nemohla částku 161.279,- Kč zaplatit již 17. 10. 2000, neboť tato smlouva byla uzavřena až 18. 10. 2000. Soudu prvního stupně vytýká procesní pochybení, neboť na základě jejího návrhu nebylo dosud rozhodnuto o opravě druhého žalovaného „z OSSZ B. na ČSSZ“. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc přikázal jinému soudu prvního stupně k novému projednání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 7. 9. 2005, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen pro řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením ve smyslu ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
Dovolatelka žádnou právní otázku, jež by činila rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, nevymezila a ačkoliv v dovolání uvádí, že uplatňuje dovolací důvod podle ust. §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že nesouhlasí s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav v projednávané věci. Její námitky směřují proti dílčím skutkovým zjištěním, avšak tyto otázky nejsou otázkou aplikace práva, nýbrž otázkou skutkových zjištění. Pokud dovolatelka zpochybňuje skutkové závěry, z nichž soudy obou stupňů vycházely, a soudům vytýká nesprávné či nedostatečné hodnocení provedených důkazů (zejména výpovědí žalované a svědka R. K.), uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. - rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov. např. R 8/1994).
Přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže založit ani vytýkaná vada řízení, jež představuje dovolací důvod podle ust. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť nejde o procesní otázku zásadně právně významnou, a k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení dovolací soud přihlíží jen, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Jelikož dovolání neobsahuje způsobilé dovolací důvody a není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl podle ust. §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř., aniž se věcí mohl zabývat z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. října 2009
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu