ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.478.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 478/2019-278
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: Hnutí Pro život ČR, z. s. , se sídlem Jánská 2269/26, Jihlava, IČO 46260358, zastoupený Mgr. Tomášem Hromkem, LL.M., advokátem se sídlem K Brusce 124/6, Praha 6, proti žalované: INTERNET CZ, a. s. , se sídlem Ktiš 2, IČO 26043319, zastoupená Mgr. Janem Aulickým, advokátem se sídlem Za Tiskárnou 327, Český Krumlov, o zrušení domény, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 6 C 152/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 9. 2018, č. j.
22 Co 1112/2018-203, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 27. 6. 2018, č. j. 6 C 152/2017-175, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalované bylo uloženo „neposkytovat služby majiteli domény ru-486.eu týkající se této domény, a to ani v budoucnu, a učinit opatření, aby prostřednictvím domény ru-486.eu nebyly přístupné internetové stránky http://www.ru.486.online/ , a ani žádné jiné internetové stránky, které nabízejí k prodeji potratové pilulky“, a uložil žalobci, aby nahradil žalované náklady řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 11. 9. 2018, č. j. 22 Co 1112/2018-203, potvrdil rozsudek okresního soudu jako věcně správný a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel z okresním soudem zjištěného skutkového stavu, který posoudil po právní stránce podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). Odvolací soud shodně s okresním soudem uzavřel, že žalobce není ve věci aktivně legitimován, neboť žalovaná nemohla neoprávněně zasáhnout do žádného subjektivního práva žalobce tím, že poskytla služby registrátora domény držiteli doménového jména (dále též jen „domény“) ru-486.eu, prostřednictvím něhož byli zájemci nasměrováni na internetovou stránku, na které byly nabízeny přípravky pro umělé přerušení těhotenství. Na straně žalované odvolací soud neshledal pasivní věcnou legitimaci na základě zjištění, že žalovaná není ani provozovatelem internetové stránky, na které jsou přípravky nabízeny, ani jejím správcem, pouze v minulosti byla registrátorem doménového jména ru-486.eu. I kdyby se žalobcem tvrzený protiprávní stav dotýkal nějakých subjektivních práv žalobce, pak žalovaná takový stav nevyvolala, neměla a nemá nad ním kontrolu a nemůže proti němu zakročit (§2901 o. z.). To nemůže učinit nejen žalovaná jako registrátor domény, ale ani správce domény (pro domény „.eu“ je to sdružení „EURid.eu“). Odvolací soud připomněl, že internetové stránky jsou přístupné nejen pomocí doménového jména, ale i jen pomocí IP adresy, či pomocí více doménových jmen. Internetová stránka prodejce přípravků pro umělé přerušení těhotenství byla přístupná nejen pomocí domény ru-486.eu, ale také prostřednictvím jiného dodavatele služeb správce domén a jiné domény. Konečně držitel domény sám již ukončil přístup na svou stránku pomocí označené domény. Žalobcem uplatněný nárok nelze posoudit ani podle §2989 odst. 1 o. z., neboť z ničeho nelze dovodit, že by se žalovaná dopouštěla nekalé soutěže.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s odůvodněním, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva v judikatuře dosud neřešené. Dovolacímu soudu předložil k posouzení následující otázky: 1) zda internetový prodej neregistrovaných přípravků určených k vyvolání umělého přerušení těhotenství, a to až do 22 týdne těhotenství, představuje vysoce nebezpečný protiprávní stav, 2) zda ústavou deklarovaný zájem na ochraně nenarozeného života má mezi hodnotami, na kterých právní řád spočívá, mimořádné postavení, 3) zda ochrana lidského života před narozením je vyšší hodnotou, než právo na příznivé životní prostředí, 4) zda každý člověk má zájem na tom, aby nebyl porušován ústavou deklarovaný zájem na ochraně lidského života před narozením, 5) zda má každý člověk hmotné právo na to, aby jiný neporušoval ústavou deklarovanou ochranu nenarozeného života, a to ještě způsobem, který je i z jiných důvodů protiprávní, a pokud ano, zda náleží toto právo i spolku, do kterého se fyzické osoby za účelem prosazování tohoto práva sdružují, 6) zda může být hmotné právo spolku narušováno tím, že někdo jiný jedná způsobem, který je v rozporu s účelem, jehož prosazování je důvodem existence spolku, když jednání narušující účel spolku je samo o sobě protiprávní a účel, který spolek prosazuje naopak sleduje naplnění Listinou deklarované základní hodnoty, 7) zda za situace, kdy podle §217 odst. 1 o. z. hlavní činností spolku má být jen ochrana zájmů, k jejichž naplňovaní je spolek založen, může tato ochrana zájmů být realizována soudně, prostřednictvím podané žaloby, 8) zda obecná prevenční povinnost podle §2901 o. z. může být realizována rovněž podáním žaloby k soudu spojené s návrhem na nařízení předběžného opatření, a konečně 9) zda osoba, která poskytuje službu registraci domény pro doménu, jejímž prostřednictvím jsou přístupné internetové stránky, které zakládají vysoce nebezpečný a protiprávní stav, má nad tímto protiprávním stavem kontrolu a zda tato osoba, za situace kdy jí je tato skutečnost známa, má prevenční povinnost proti tomuto protiprávnímu stavu zasáhnout tím, že přestane poskytovat službu registrace domény. Žalobce je přesvědčen, že je-li internetová stránka, na níž je umístěn závadný obsah, přístupná pomocí konkrétní domény, je registrátor této domény povinen podle §2901 o. z. přestat doménu registrovat, a to bez ohledu na to, že předmětná internetová stránka je přístupná i za pomoci jiných domén. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudky odvolacího i okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), avšak pro posouzení otázek pod body 1) až 3), 7) a 8) není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť na nich není rozhodnutí odvolacího soudu založeno.
Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. pro posouzení otázek aktivní a pasivní věcné legitimace účastníků řízení, tedy otázek, vymezených shora dovolatelem pod body 4), 5), 6) a 9).
Nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. O nesprávné právní posouzení aktivní či pasivní věcné legitimace účastníků sporu jde tehdy, pokud soud z pohledu právní normy, jež dopadá na danou věc, učiní chybný závěr o tom, komu svědčí hmotné právo, nebo koho stíhá hmotněprávní povinnost, o které se v řízení jedná.
Podle §6 odst. 2 o. z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
Podle §2901 o. z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, má povinnost zakročit na ochranu jiného každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami. Stejnou povinnost má ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit.
Ustanovení §6 o. z. je vyjádřením principu dobré víry a poctivosti jako základních zásad občanskoprávních vztahů. V prvém odstavci tohoto ustanovení se obecně ukládá každému povinnost poctivosti. Druhý odstavec stanoví, že z vlastní nepoctivosti nikdo nemůže mít prospěch. Jednání, jímž se někdo snaží těžit z vlastní nepoctivosti, se počítá mezi případy zneužití práva. Ustanovení §2901 o. z. ukládá povinnost preventivního zakročení na ochranu jiného jen za situace, kdy to vyžadují okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, a to ve třech zákonem vymezených případech - vytvořil-li někdo nebezpečnou situaci nebo má-li nad ní kontrolu, odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami nebo může-li někdo podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit. Jde tedy o povinnost k ochraně třetí osoby (osob) v nebezpečné situaci, přičemž tato povinnost z povahy věci může stíhat jen toho, kdo nebezpečnou situaci vytvořil nebo kdo objektivně má nad ní kontrolu, tedy ji může svou aktivitou nebo nečinností příznivě ovlivnit a odvrátit nebezpečí, které jinému v důsledku nebezpečné situace hrozí.
V projednávané věci dovolací soud vychází ze skutkových zjištění soudů obou stupňů (skutková zjištění podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolacímu přezkumu nepodléhají), o nichž mezi účastníky není sporu. Odvolací soud zjištěný skutkový stav z pohledu žalobcem uplatněného požadavku, aby žalovaná odstranila pro jiného nebezpečnou situaci (ohrožení života dosud nenarozených dětí prodejem přípravku pro předčasné ukončení těhotenství na internetové stránce http://www.ru-486.online/ ) tím, že „nebude poskytovat služby majiteli domény ru-486.eu týkající se této domény, a to ani v budoucnu, a učiní opatření, aby prostřednictvím domény ru-486.eu nebyly přístupné internetové stránky http://www.ru.486.online/ , ani žádné jiné internetové stránky, které nabízejí k prodeji potratové pilulky“, posoudil dle správných zákonných ustanovení. Ustanovení §2989 odst. 1 o. z. na žalobcem uplatněný nárok nemůže dopadat, neboť předmětem řízení nejsou vztahy v rámci hospodářské soutěže, jak odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil. V souladu s §2901 o. z. zkoumal, zda žalovaná je tím, kdo nebezpečnou situaci vyvolal nebo nad ní má kontrolu, tedy zda je v moci žalované odvrátit hrozící nebezpečí, a dospěl ke správnému závěru, že tomu tak není, neboť žalovaná jakožto registrátor domény není oprávněna a nemá ani technickou možnost zajistit ukončení registrace či blokaci domény. Doménu by mohl za určitých podmínek zrušit správce domény (v daném případě sdružení EURid), čímž by však nebylo vyloučeno, aby služba, na kterou jméno domény odkazovalo, nebyla přístupná jiným způsobem (např. přes IP adresu). I kdyby bylo žalobě vyhověno v části petitu, jíž bylo požadováno, aby se žalovaná zdržela poskytování služeb týkajících se domény ru-486.eu držiteli této domény, a to i do budoucna (což by žalovaná učinit mohla), nemělo by to žádný vliv na provozování internetových stránek zprostředkujících prodej potratových pilulek. Žalované nelze uložit, aby zajistila, že prostřednictvím domény ru-486.eu nebudou přístupné internetové stránky http://www.ru.486.online/ , a to i do budoucna, neboť žalovaná by takovou povinnost nemohla splnit. Žalovaná tak není subjektem, jenž by mohl nějakým svým zákrokem ve vztahu k doménovému jménu odvrátit případné nebezpečí hrozící dosud nenarozeným dětem prodejem přípravku na předčasné ukončení těhotenství.
Odvolací soud učinil s odkazem na §2901 o. z. správný závěr o absenci pasivní věcné legitimace žalovaného ve vztahu k uplatněnému nároku. Registrátor doménového jména není pasivně legitimován v řízení o žalobě na zrušení doménového jména. Dovolací důvod uplatněný pod bodem 9) dovolání tudíž není naplněn.
Za této situace je posouzení aktivní věcné legitimace odvolacím soudem bez významu, neboť žaloba nemůže být úspěšná již z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalovaného. Dovolací námitkou vyjádřenou pod bodem 4), konkretizovanou pod bodem 5) a zobecněnou pod bodem 6) se tudíž dovolací soud nezabýval.
Nejvyšší soud proto podle §243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání zamítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je správné.
Podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. by žalobkyně, jejíž dovolání bylo zamítnuto, měla nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Žalované však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 11. 2019
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu