ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.487.2003.1
sp. zn. 25 Cdo 487/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně N. K. V., zastoupené advokátkou, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra ČR, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o zaplacení částky 949.230,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 13 C 239/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. listopadu 2002, č. j. 10 Co 690/2002-44, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalující nemocnice se domáhala náhrady škody, spočívající v nákladech na akutní zdravotní péči, kterou v době od 12. 7. 2001 do 9. 8. 2001 poskytovala V. P., státnímu příslušníku U., a náklady na tuto péči jí nebyly uhrazeny. Protože Policie ČR (Správa hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie) mu předtím prodloužila vízum, aniž měla řádně doloženo jeho zdravotní pojištění, jak to požaduje zákon č. 326/1999 Sb. (byl předložen pouze doklad po úrazovém pojištění), tímto nesprávným úředním postupem mu umožnila pobyt na území České republiky, a žalobkyni, která byla povinna poskytnout mu zdravotní péči, tak způsobila škodu, spočívající ve vynaložených nákladech léčení.
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 1. 8. 2002, č. j. 13 C 239/2001-28, žalobu na zaplacení částky 949.230,40 Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že na anesteziologicko resuscitačním oddělení žalující nemocnice byl od 12. 7. 2001 hospitalizován V. P., státní příslušník U., který byl zraněn dvěma průstřely hrudníku a průstřelem břicha. Byl operován, byla mu poskytnuta pooperační péče a dne 9. 8. 2001 byl na náklady žalobkyně převezen do nemocnice na Ukrajině, kde dne 10. 8. 2001 zemřel. Pro způsobení této těžké újmy na zdraví V. P. byl D. N. T., nar. 16. 10. 1965 ve V., pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech, sp. zn. 6 T 146/2001, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví dle §224 odst. 1 tr. zák. a žalobkyně byla s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázána na občanskoprávní řízení. Ze spisu Policie ČR, Správy hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, č. 27186/P/98, bylo zjištěno, že V. P. podal dne 27. 3. 2001 žádost o prodloužení českého víza, jíž bylo vyhověno, a vízum mu bylo prodlouženo s platností od 21. 4. 2001 nad 90 dní. Přílohou žádosti o prodloužení víza byl výpis z rejstříku trestů žadatele, výpis z obchodního rejstříku, potvrzení o ubytování žadatele a pojistka žadatele č. 003278 pro region ČR – smlouva o úrazovém zdravotním pojištění ze dne 15. 3. 2001 s dobou platnosti od 20. 4. 2001 do 20. 4. 2002. Ke dni 12. 7. 2001 nebyl V. P. veden v registru pojištěnců vedeném V. z. p. ČR a žalobkyni nebyly náklady na jeho léčbu nikým uhrazeny. Soud věc posoudil podle §13 zákona č. 82/1998 Sb. a dospěl k závěru, že Policie ČR se při rozhodování o prodloužení víza nedopustila nesprávného úředního postupu ve smyslu uvedeného zákona, neboť doklad o zdravotním pojištění, vyžadovaný zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR (ve znění účinném v době rozhodování o žádosti o prodloužení víza - §31 odst. 1), byl žadatelem o víza předložen a podle názoru soudu odpovídal požadavkům vymezeným v ust. §5 odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., které nejsou totožné s pojmem zdravotního pojištění ve smyslu zákona č. 48/1997 Sb. Rovněž nebyla prokázána příčinná souvislost mezi postupem při udělování víza a vznikem škody, neboť rozhodnutí o udělení víza není nutnou podmínkou pro poskytnutí zdravotnické péče cizinci ve zdravotnickém zařízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 14. 11. 2002, č. j. 10 Co 690/2002-44, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení. Vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem o neexistenci příčinné souvislosti mezi jednáním policie při prodloužení povolení cizinci k pobytu v ČR a vznikem škody, spočívající v nákladech vynaložených na léčení úrazu a jeho následků v důsledku trestné činnosti pachatele. Názoru žalobkyně, že podmínkou vzniku její škody bylo prodloužení pobytu cizince na našem území, odvolací soud nepřisvědčil a dovodil, že příčinná souvislost je jednoznačně dána mezi vznikem škody a jednáním pachatele trestného činu, za který byl pravomocně odsouzen, a žalující nemocnice byla s nárokem na náhradu škody proti němu odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolací soud neshledal ani ostatní předpoklady odpovědnosti žalované za škodu, když úřední postup policie vyústil ve vydání rozhodnutí o prodloužení pobytu cizince V. P., takže právo na náhradu škody by mohlo být posuzováno toliko z hlediska odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, avšak žalobkyně nebyla účastníkem řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zásadní právní význam rozhodnutí spatřuje v posouzení, zda právo na náhradu škody má subjekt, který nebyl a ani neměl být účastníkem řízení, v němž byl porušen úřední postup a které bylo završeno vydáním rozhodnutí. Odvolacímu soudu vytýká nesprávnou interpretaci zákona č. 82/1998 Sb. a zejména nesouhlasí s jeho názorem, že pokud nesprávný úřední postup je součástí rozhodovací činnosti a vyústil v rozhodnutí, není dán nárok na náhradu škody z nesprávného úředního postupu, ale pouze z nezákonného rozhodnutí. Namítá, že při této interpretaci zákona č. 82/1998 Sb. je znemožněno uplatnit nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím tomu, kdo nebyl účastníkem řízení o jeho vydání, a proto mělo být ust. §13 odst. 1 zákona vyloženo extenzivně a mělo se tak vztahovat i na tento případ. Žalovaná se nesprávného úředního postupu dopustila, neboť o prodloužení pobytu V. P. rozhodla na základě neúplných podkladů, k žádosti přiložená smlouva o úrazovém pojištění není dokladem o zdravotním pojištění ve smyslu §31 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., navíc sjednané úrazové pojištění bylo limitováno částkou cca 70.000,- Kč. Dovolatelka poukazuje na to, že jsou-li ze zdravotního pojištění hrazeny náklady léčení pojištěnce, jemuž bylo úmyslně ublíženo na zdraví, může zdravotní pojišťovna regresem vymáhat tyto náklady na tom, kdo ublížení jejímu pojištěnci způsobil. Dovozuje, že odvolací soud nepřípadně uzavřel, že příčinná souvislost byla prokázána trestným činem pachatele, a vtáhl tak do věci trestní případ, který s náhradou škody za nesprávný úřední postup nesouvisí, a rovněž nesprávně uvažoval o zavinění jako jedné z podmínek odpovědnosti podle zákona č. 82/1998 Sb., která je však odpovědností objektivní. Navrhla zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Podle ust. §7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.
Podle ust. §13 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).
Zákon č. 82/1998 Sb. zakládá objektivní odpovědnost státu (bez ohledu na zavinění), jíž se nelze zprostit a která předpokládá současné splnění tří podmínek: 1/ nezákonné rozhodnutí (ust. §7 zákona) nebo nesprávný úřední postup (ust. §13 zákona), 2/ vznik škody a 3/ příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím, resp. nesprávným úředním postupem a vznikem škody.
K právní otázce, v níž dovolatelka spatřuje zásadní význam, je třeba říci, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím (ust. §7 zákona) mají účastníci řízení, nikoliv ten, kdo účastníkem řízení nebyl, navíc nezbytnou podmínkou vzniku nároku je zrušení takového rozhodnutí. O takový případ se v dané věci nejedná.
Pokud jde o škodu způsobenou nesprávným úředním postupem (ust. §13 zákona), odpovědnost státu se neváže na vydání rozhodnutí v předepsaném řízení; s rozhodováním buď vůbec nemusí souviset anebo naopak jde o takový postup v řízení směřujícím sice k vydání rozhodnutí, který se však bezprostředně v obsahu rozhodnutí neodrazí. Odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem (na rozdíl od odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím) není sice podmíněna tím, aby poškozený byl účastníkem řízení, v němž došlo k vadnému úřednímu postupu, avšak pro obě uvedené formy odpovědnosti je nezbytným předpokladem, že poškozenému vznikla škoda (majetková újma) v příčinné souvislosti s tzv. škodnou událostí, jíž v daném případě má být postup orgánů policie při prodloužení víza.
Rozhodnutí odvolacího soudu je shodně se soudem prvního stupně založeno na závěru, že podmínky vzniku odpovědnosti za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. nebyly splněny, zejména není dána příčinná souvislost mezi postupem žalované a vznikem škody žalobkyně.
Z hlediska objektivní odpovědnosti se o vztah příčinné souvislosti jedná, jestliže škoda vznikla následkem škodné události, tedy, je-li doloženo, že nebýt této události, ke škodě by nedošlo. Nesprávný postup orgánu státu musí vždy být se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku. Příčinou, proč se majetkový stav žalobkyně snížil, nebyla okolnost, že cizinec v ČR pobýval na základě prodloužení jeho pobytu, nýbrž ta skutková okolnost, že jeho zdravotní stav vyžadoval léčbu a žalobkyně na jeho léčbu a převoz vynaložila náklady. K tomu, že byl léčen, nedošlo následkem vydaného povolení k pobytu, popř. postupem při jeho vydání, ale následkem poškození jeho zdraví.
Okolnost, že náklady vynaložené na jeho léčení nebyly za něj uhrazeny zdravotní pojišťovnou, neznamená sama o sobě vznik škody na straně žalované. Není-li zdravotní péče cizincům poskytována na základě zdravotního pojištění, poskytuje se za přímou úhradu /§30 odst. 1 písm. c) zákona č. 20/1966 Sb./. Pokud tedy cizinec, jemuž byla léčba poskytnuta, měl sjednáno pouze úrazové pojištění a nebyl pojištěn tak, aby pojištění krylo výdaje na jeho léčbu a transport, je zákonným právem nemocnice právo na přímou úhradu nákladů za poskytnutou zdravotní péči. Tomuto oprávnění pak odpovídá povinnost pacienta, jemuž byla léčebná péče poskytnuta (popř. jeho dědiců), uhradit náklady vynaložené na jeho léčbu a transport, a proti těmto osobám má žalobkyně přímý nárok na náhradu vynaložených nákladů. Pokud tyto náklady byly vynaloženy na léčení následků zranění, jež pacientovi způsobila osoba, která byla za tento skutek pravomocně odsouzena, přichází vedle toho v úvahu i nárok na náhradu škody (§420 a násl. obč. zák.) proti pachateli, jenž ostatně byl žalobkyní v trestním řízení uplatněn.
K tomu, že nemocnice ze svých prostředků hradila náklady v souvislosti s poskytnutou zdravotní péčí cizinci, nedošlo v důsledku prodloužení jeho víza k pobytu. Pokud by se mělo jednat o nárok na náhradu majetkové újmy, následně vzniklé tím, že tyto náklady, jež ze svých prostředků vynaložila na léčebnou péči státnímu příslušníkovi U. a na jeho transport na U., jí nebyly proplaceny (tyto náklady jí neposkytl ten, kdo je k plnění povinen, popř. pokud by nárok žalobkyně na náhradu jí vynaložených nákladů vůči odpovědném subjektu nebyl uspokojen), mohla by nastoupit odpovědnost státu za takto vzniklou škodu za předpokladu, že příčinou tohoto stavu a takto vzniklé škody byla škodná událost, za níž stát odpovídá, tedy byl-li vznik této škody způsoben nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím orgánů České republiky. Samotné prodloužení povolení k pobytu cizince na území ČR ani postup při jeho vydání však není v příčinné souvislosti se škodou, spočívající v tom, že nároky, jež žalobkyně proti jiným má, nebyly dosud uspokojeny.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud své rozhodnutí založil na dvou důvodech neopodstatněnosti uplatněného nároku (nejednalo se o nesprávný úřední postup policie a mezi prodloužením pobytu cizince a škodou na straně žalobkyně není vztah příčinné souvislosti), je nadbytečné zabývat se dalšími dovolacími námitkami, neboť na celkový závěr odvolacího soudu již nemohou mít vliv. Každý z uvedených důvodů sám o sobě totiž postačuje k zamítnutí žaloby. Není-li dána příčinná souvislost mezi jednáním policie a vznikem škody, nevzniká odpovědnost státu za škodu, a to bez ohledu na to, zda toto jednání bylo kvalifikováno po právní stránce jako nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí.
Z uvedeného vyplývá, že nelze dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř.
Námitce dovolatelky, že odvolací soud posoudil odpovědnost státu jako odpovědnost založenou na zavinění, nelze přisvědčit. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, byť ne zcela jednoznačnou formulací, obecně zrekapituloval předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu podle občanského práva, jehož součástí je i zákon 82/1998 Sb., a konstatoval, že nezbytnou podmínkou pro vznik odpovědnosti podle zákona č. 82/1998 Sb. je existence příčinné souvislosti. Jeho závěr o nedostatku příčinné souvislosti jako jedné z podmínek odpovědnosti za škodu je zcela nepochybný, bez ohledu na vymezení podmínek ostatních.
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu nebylo shledáno přípustným podle §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., dovolací soud jej podle ust. §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2004
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu