ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.5223.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 5223/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce T. J. , zastoupeného JUDr. Zuzanou Špitálskou, advokátkou se sídlem Praha 5, Plzeňská 4, proti žalované Kooperativa, pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group , se sídem Praha 1, Templová 747, IČ: 47116617, zastoupené JUDr. Antonínem Mokrým, advokátem se sídlem Praha 1, U Prašné brány 3, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 15/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2009, č.j. 53 Co 518/2008-126, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal na žalované pojišťovně náhrady škody na zdraví (ztížení společenského uplatnění), již utrpěl dne 1. 10. 2004 jako spolujezdec při dopravní nehodě, zaviněné pojištěncem žalované.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 3. června 2008, č.j. 22 C 15/2006-78, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 5.356.800,- Kč, zamítl žalobu co do částky 72.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku. Vyšel ze zjištění, že žalobce ve věku 19 let utrpěl při dopravní nehodě zranění, které si spoluzavinil nepoužitím bezpečnostních pásů a v jehož důsledku je plně invalidní, vyžaduje stálou péči, trpí duševní poruchou těžkého stupně, má narušeny všechny fyzické funkce, prognóza jeho zdravotního stavu je nepříznivá, zatímco před úrazem vedl bohatý rodinný, studijní, společenský a sportovní život. Soud prvního stupně posoudil věc podle §6 odst. 2 písm. a) a §9 odst. 1 zákona č. 168/199 Sb. a §444 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), shledal předpoklady pro mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle §7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále též jen „vyhláška“), a stanovil zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění, jež znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, neurologie a neurotraumatologie, ohodnotili 9300 body (po odečtení 20% spoluúčasti a již vyplacené částky 1.267.200,- Kč) částkou 5.356.800,- Kč, jako šestinásobek základního bodového ohodnocení.
K odvolání žalobce i žalované byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2009, č.j. 53 Co 518/2008-126, rozsudek soudu prvního stupně – v odvoláním napadeném rozsahu co do částky 2.678.400,- Kč – potvrzen ohledně částky 964.800,- Kč a změněn tak, že ohledně částky 1.713.600,- Kč byla žaloba zamítnuta. Odvolací soud dále změnil výrok o soudním poplatku za řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o soudním poplatku z odvolání a o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v dané věci je odůvodněno mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobce podle §7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., avšak žalobce je do určité míry soběstačný a mobilní, proto přiměřeným je čtyřnásobné zvýšení. Žalobci tedy podle odvolacího soudu přísluší jednak základní bodové ohodnocení zvýšené o 50 % podle §6 odst. 1 písm. c) vyhlášky, jednak čtyřnásobek základního bodového ohodnocení, vše kráceno o jednu pětinu pro spoluúčast žalobce, tj. 4.910.400,- Kč (9.300 x 1,5 x 120 x 0,8 + 9.300 x 120 x 4 x 0,8), přičemž žalovaná již žalobci vyplatila 3.945.600,- Kč, proto je povinna doplatit mu 964.800,- Kč.
Žalobce podal dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byla zamítnuta žaloba co do částky 1.713.600,- Kč. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil výši přiměřeného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění. Přiznaná částka nevystihuje plně rozsah, v němž je žalobce v dalším životě omezen pro trvalé následky úrazu. K jeho zranění došlo v 19 letech a utrpěné následky na zdraví jsou z hlediska jeho dalšího uplatnění v životě devastující. Dovolatel poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, která akcentuje nutnost výrazného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění v případech, kdy následky poškození zdraví téměř vyřadily poškozeného ze života a jeho předpoklady společenského uplatnění jsou téměř ztraceny. Zdůraznil, že jde o jednorázovou kompenzaci, která má poškozenému umožnit přes trvalé zdravotní hendikepy prožít důstojný život. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se v obsáhlém vyjádření ztotožnila se závěrem odvolacího soudu, že přiznané zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění je přiměřené, a navrhla zamítnutí dovolání coby nedůvodného.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a je přípustné dle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Dovolatel uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §444 obč. zák. při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění (odst. 1). Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech (odst. 2).
Podle §7 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb. se výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. Podle odst. 3 tohoto ustanovení může soud ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit.
Výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění určená na základě celkového bodového ohodnocení stanoveného lékařem představuje již sama o sobě náhradu za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti. Předpokladem přiměřeného zvýšení odškodnění stanoveného na základě bodového ohodnocení v lékařském posudku ve smyslu ustanovení §7 odst. 3 vyhlášky je existence takových výjimečných skutečností, které umožňují závěr, že zejména vzhledem k uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, kupříkladu při uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, i s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví i na jeho předpokládané uplatnění v životě, nelze omezení poškozeného vyjádřit jen základním odškodněním za ztížení společenského uplatnění. Úsudek soudu o přiměřené míře zvýšení odškodnění podle §7 odst. 3 vyhlášky vycházející jak z individuálních okolností posuzované věci, tak z obecné zkušenosti soudu včetně poznatků z jiných posuzovaných případů, musí dbát o to, aby přiznaná výše náhrady za ztížení společenského uplatnění byla založena na objektivních a rozumných důvodech a aby mezi touto přiznanou výší (peněžní částkou) a způsobenou škodou na zdraví existoval vztah přiměřenosti. Úvaha soudu v tomto směru není tedy zcela volná, neboť právní předpis tím, že rámcově stanoví předpoklady pro vznik nároku na základní výměru odškodnění [srov. hlediska příkladmo uvedená v §3 odst. 1 větě první a v §6 odst. 1 písm. c) vyhlášky] a předpoklady pro vznik nároku na jeho zvýšení (§7 odst. 3 vyhlášky), stanoví zároveň hlediska, ke kterým je třeba přihlížet a jimiž (jejich vzájemnou návazností a kombinací) je úvaha soudu o míře „přiměřenosti“ zvýšení v jednotlivých výjimečných případech hodných mimořádného zřetele usměrňována (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, Cpjn 203/2010, uveřejněné pod č. 50/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Úvaha soudu o zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění zásadně vychází ze srovnání aktivit a způsobu života poškozeného před poškozením zdraví se stavem, který u něj nastal v důsledku poškození. Rozhodující pro posouzení výše odškodnění je reálná hodnota peněžní částky, jíž mají být kompenzovány imateriální požitky, o které poškozený v důsledku poškození zdraví přišel, a že při určení částky zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle §7 odst. 3 vyhlášky tzv. násobkem je podstatné, zda finální částka odškodnění je s ohledem na následky poškození zdraví pro uplatnění poškozeného ve všech sférách života přiměřená, a to zejména se zřetelem k významu zdraví v hierarchii obecně uznávaných hodnot, k potřebě naplnění satisfakční i preventivní funkce náhrady a k požadavku srovnatelnosti s výší náhrad přiznávaných soudy v obdobných případech. Právě proto, že náhrada za ztížení společenského uplatnění je jednorázovým plněním, nelze ji rozpočítávat na předpokládanou dobu života poškozeného a považovat ji za jakousi skrytou doživotní rentu, jež by měla poškozenému zajistit „prožít důstojný život“.
I rozsah mimořádného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění musí být diferencován; rozdíly v závažnosti poškození zdraví a v intenzitě omezení, jež toto poškození zdraví vyvolalo, se pochopitelně musí projevit i v rozdílné míře zvýšení náhrady (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2510/2005, ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 968/2008, a ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1925/2008). Zvyšování odškodnění musí mít jisté hranice, zachovat si racionální vztah k úrovni bodového ohodnocení jednotlivých následků poškození zdraví i jeho peněžnímu vyjádření, respektovat požadavek srovnatelnosti s jinými obdobnými případy, nesmí být projevem libovůle a mít zjevně likvidační účinky pro subjekty k náhradě škody povinné, přičemž není zásadně (s výjimkou případné moderace dle §450 obč. zák.) významné, zda škodu hradí sám škůdce nebo pojišťovna.
Soud prvního stupně, jehož skutková zjištění převzal soud odvolací a je jimi vázán též soud dovolací, vzal za prokázáno, že žalobce utrpěl úraz v 19 letech, v době před úrazem byl v dobré fyzické i psychické kondici, sportovně, kulturně i společensky aktivní. V důsledku zranění se stal plně invalidním a došlo u něj ke ztrátě kvality života ve všech směrech, je výrazně omezen v bývalých zálibách. Trpí hemiparézou (částečné ochrnutí poloviny těla), omezením hybnosti páteře, levé ruky a kotníku, má potíže s motorikou. Jeho intelektuální úroveň je v pásmu těžké demence a trpí psychickými poruchami, zhoršením soustředivosti, paměti, špatně artikuluje, proto obtížně komunikuje, změnil se povahově, je výbušný, náladový a úzkostný. Vyžaduje péči rodinných příslušníků, je schopen plnit jen jednoduché úkoly, neustále musí být kontrolován. Prognóza jeho zdravotního stavu je nepříznivá.
Uvedená zjištění dávají podklad pro závěr o splnění předpokladů mimořádného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění, neboť rozsah aktivit, z nichž byl žalobce na počátku dospělosti trvale vyřazen či je v nich významně omezen, je značný, základní odškodnění ztížení společenského uplatnění dostatečně nevyjadřuje uvedené následky, což činí z dané věci výjimečný případ hodný mimořádného zřetele, na čemž se ostatně shodly soudy obou stupňů a uznala to i žalovaná. Odvolací soud však rovněž důvodně bral v úvahu, že žalobce vnímá (vidí, slyší), byť s obtížemi chodí, komunikuje, provádí základní úkony, jeho životní aktivity jsou výrazně omezeny, nikoli však zcela vyloučeny. Nejde tedy o stav, kdy následky poškození zdraví vyřadily poškozeného téměř ze všech oblastí života a jeho předpoklady společenského uplatnění jsou téměř ztraceny; výraznější zvýšení náhrady lze tedy spojovat s ještě závažnějším poškozením zdraví s ještě významnějšími omezeními životních aktivit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1491/2009).
Odvolací soud uvedená východiska právní úpravy respektoval, porovnal aktivity a způsob života poškozeného před poškozením zdraví se stavem, který u něj nastal v důsledku poškození a náležitě zvážil zjištěné relevantní okolnosti. Jestliže odvolací soud rozhodl na základě zjištěných skutkových okolností konkrétního případu a přiměřenou výši náhrady za ztížení společenského uplatnění stanovil (spolu s již vyplaceným odškodněním) v částce 4.910.400,- Kč, nejde o úvahu nesprávnou či nepodloženou, a to i s přihlédnutím k tomu, že absolutní výše náhrady je krácena o 20 % v důsledku spoluzavinění žalobce na vzniku škody (nebýt tohoto krácení by odškodnění činilo 6.138.000,- Kč). Odvolací soud sice za základ mimořádného zvýšení náhrady vzal bodové ohodnocení bez jeho zvýšení podle §6 odst. 1 písm. c) vyhlášky, což je v rozporu se závěry stanoviska Cpjn 203/2010 (které ovšem vzhledem k datu vydání napadeného rozsudku nemohl znát), to však nemá vliv na závěr o přiměřenosti celkové částky odškodnění a nedůvodnosti požadavku žalobce na jeho další zvýšení. Dovolací soud též neshledal, že by řízení trpělo vadami, k nimž přihlíží i bez návrhu (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §150 o. s. ř. Se zřetelem k výsledku dovolacího řízení by měla žalovaná právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, vzniklých v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání. Avšak vzhledem k tomu, že na jedné straně sporu stojí závažně zdravotně postižená fyzická osoba, jejíž zdravotní stav výrazně negativně ovlivňuje její sociální poměry, zatímco na straně druhé stojí ekonomicky silná právnická osoba (pojišťovna), jejíž majetkové poměry nebudou odepřením náhrady nákladů řízení závažně dotčeny, s přihlédnutím k tomu, že posouzení přiměřenosti mimořádného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění závisí do značné míry na úvaze soudu, dovolací soud žalované náhradu nákladů z důvodů zvláštního zřetele hodných nepřiznal.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. února 2012
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu