ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.565.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 565/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně J. L., zastoupené JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem v Praze 1, Washingtonova 17, proti žalovanému Ústavu pro péči o matku a dítě, se sídlem v Praze 4, Podolské nábřeží 157/36, IČO: 00023698, zastoupenému JUDr. Pavlínou Fojtíkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 95/97, o zaplacení částky 236.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 96/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. července 2009, č. j. 20 Co 196/2009-73, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 mezitímním rozsudkem ze dne 24. 2. 2009, č. j. 9 C 96/2007-57, rozhodl, že žalovaný je odpovědný v celém rozsahu za škodu na zdraví způsobenou žalobkyni lékařským zákrokem dne 27. 3. 2006. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně dne 27. 3. 2006 podstoupila v zařízení žalovaného operaci za účelem odstranění polypu v děložní dutině. Operace byla provedena pomocí elektrické monopolární resekční kličky a při tomto zákroku došlo k průniku kličky stěnou děložní do dutiny břišní, která byla proto otevřena, a bylo zjištěno poranění dělohy a drobné poranění střeva a pobřišnice. Vzhledem k rozsahu poranění a zejména ke krvácení dělohy byla provedena hysterektomie s oboustrannou adnexektomií (odstranění dělohy a obou vaječníků). Soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na náhradu za toto poškození zdraví je podle §421a obč. zák. důvodný, neboť k propálení stěny dělohy došlo přímým působením do dělohy zavedené resekční kličky, která má vlastnosti způsobilé právě tento následek vyvolat. Odpovědnost podle ust. §421a obč. zák. nelze zužovat jen na působení vadného přístroje a odpovědnost za škodu podle tohoto ustanovení nevylučuje ani provedení výkonu lege artis nebo případná tělesná anomálie poškozeného.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 7. 2009, č. j. 20 Co 196/2009-73, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením. Pro aplikaci §421a obč. zák. je rozhodná skutečnost, že k perforaci děložní stěny došlo působením monopolární resekční kličky, která je svou povahou přístrojem sloužícím k řezání a propalování tkáně a která při použití ke svému účelu v lidském těle je způsobilá vyvolat škodlivý následek, a v daném případě jej také způsobila. Poškození zdraví žalobkyně bylo tedy způsobeno okolností, jež má původ přímo v povaze tohoto přístroje použitého při zákroku ve smyslu §421a obč. zák., a to bez ohledu na vadnost či bezvadnost přístroje. Důvodnou neshledal ani námitku nedostatku příčinné souvislosti mezi výkonem prováděným předmětným přístrojem a odstraněním dělohy a vaječníků, neboť jak bylo provedeným dokazováním zjištěno, o nutnosti odstranění dělohy a provedení oboustranné adnexektomie bylo rozhodnuto v důsledku proniknutí kličky do dutiny břišní a krvácivého poranění dělohy, přičemž jiný důvod pro odstranění vaječníků, než popsané poškození dělohy, z průběhu operace nevyplývá.
Tento rozsudek napadl žalovaný dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Poukazuje na to, že lékařský zákrok byl proveden lege artis, a namítá, že odstranění dělohy, vaječníků a vejcovodů nebylo v příčinné souvislosti s proděravěním děložní stěny, nýbrž se jednalo o další úkony provedené z jiných důvodů. V příčinné souvislosti s proděravěním děložní stěny a způsobením dalších poranění bylo pouze ošetření těchto poranění. K odstranění dělohy došlo v důsledku toho, že se nezdařilo odstranit polyp a bylo zde riziko jeho malignity, k odstranění vaječníků a vejcovodů došlo proto, že v případě operací žen po menopauze je to doporučováno, neboť tyto orgány již neplní v těle žádnou funkci a mohou být zdrojem rakovinného bujení. K opačnému závěru dospěl odvolací soud na základě listinných důkazů, avšak podle názoru dovolatele příčinná souvislost není otázkou skutkovou, nýbrž otázkou právní. Zásadní význam rozhodnutí spatřuje v otázce, zda soud s odkazem na listinný důkaz může pominout logické zhodnocení toho, zda nějaká událost může být příčinou jiné události. Namítá, že škoda nebyla způsobena uvedeným přístrojem, ale stavem děložní stěny žalobkyně. Schopnost řezat a propalovat tkáně je funkcí resekční kličky, toto působení je působením vítaným a zamýšleným, a není tedy současně její obecně rizikovou vlastností. Za zásadní považuje otázku, zda povahou přístroje ve smyslu §421a obč. zák. se rozumí jeho vlastní zamýšlená funkce anebo jiná jeho vlastnost. Dovozuje, že termín „okolnosti, které mají původ v povaze přístroje“ ve smyslu §421a obč. zák. nezahrnuje okolnosti, které jsou vlastní funkcí přístroje, ale pouze okolnosti nezamýšlené a nevítané, tj. které jsou vedlejším účinkem. Monopolární klička dělala přesně svou funkci, tj. propalovala tkáň v místě, kam ji vedla ruka operatéra. Protože přístroj dělal to, co se od něj očekává, odpovědnost za škodu nenastává. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu se v dané věci řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, posuzuje právní otázky, které dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci, ale i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.
Výkladem ustanovení §421a obč. zák. se dovolací soud opakovaně zabýval a otázku, co se považuje za okolnosti mající původ v povaze přístroje použitého při poskytnutí zdravotnické služby, ve svých rozhodnutích opakovaně řešil, a to i na obdobném skutkovém základě. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu se okolnostmi, jež mají původ v povaze věci ve smyslu uvedeného ustanovení, rozumí její vlastnosti a účinky, jimiž se věc (přístroj) projevuje. Okolností, jež má původ v jeho povaze, je nejen jeho vada či chybějící vlastnost, kterou by jinak přístroj měl mít, ale především jeho typické či charakteristické vlastnosti, tedy sama povaha přístroje. Odpovědnost podle §421a obč. zák. je dána, jestliže konkrétní újma byla způsobena okolnostmi, jež přímo vyplývají z povahy přístroje či věci, jichž bylo použito jako prostředku při poskytnutí zdravotnické služby, tedy i v případě, že použitá věc nebyla vadná, ale právě svou povahou (v tomto případě schopností řezat a propalovat tkáně v tělní dutině) zapříčinila vznik škody (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2046/2007, uveřejněný pod číslem 30/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2543/2010, jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Okolnostmi majícími původ v povaze přístroje podle §421a obč. zák. mohou být nejen jeho vedlejší účinky, nýbrž i jeho vlastnosti, jež při použití přístroje ke svému účelu jsou způsobilé vyvolat určitý škodný následek.
Z výše uvedeného vyplývá, že právní otázka předložená dovolatelem není otázkou zásadního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., neboť judikaturou Nejvyššího soudu byla opakovaně řešena a odvolací soud se od této konstantní judikatury neodchýlil.
Pokud jde o otázku příčinné souvislosti mezi škodnou událostí (propálení děložní stěny) a následnou hysterektomií a adnexetomií, je třeba připomenout, že právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována. V tomto směru dovolatel námitky nevznáší, nýbrž zpochybňuje závěr odvolacího soudu o existenci příčinné souvislosti. Otázka existence či neexistence příčinné souvislosti je však otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda určité skutkové okolnosti a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru jde o otázku skutkových zjištění. Tzv. predispozice poškozeného nevylučuje příčinnou souvislost (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 1/1963 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2543/2010).
Dovozuje-li dovolatel, že k poškození zdraví žalobkyně došlo z jiných příčin, než je působení přístroje použitého při operaci, nejedná se o námitky proti právnímu posouzení věci, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu a z něj vyvozených skutkových závěrů. Tato otázka není otázkou aplikace práva, tím méně pak může být právní otázkou zásadního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., jež by založila přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nesprávné skutkové zjištění zakládá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je však při posouzení přípustnosti podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. výslovně vyloučeno ustanovením §237 odst. 3 o. s. ř. Dovolatelem předložená otázka tedy není právní otázkou zásadního významu.
Jak ze shora uvedeného vyplývá, není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé mělo po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř.
Dovolání žalovaného tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud proto jeho dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolací soud nerozhodoval o náhradě nákladů dovolacího řízení, neboť posuzoval důvodnost dovolání proti tzv. mezitímnímu a nikoliv konečnému rozsudku odvolacího soudu; o náhradě nákladů dovolacího řízení jakož i o náhradě ostatních nákladů řízení rozhodne soud v konečném rozsudku.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2012
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu