ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.617.2012.1
sp. zn. 25 Cdo 617/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Ing. S. O. , zastoupeného JUDr. Petrem Hrabákem, advokátem se sídlem Most, K. H. Máchy 344, proti žalované Střední škole technické Most, příspěvkové organizaci , IČO 00125423, se sídlem Most-Velebudice, Dělnická 21, zastoupené JUDr. Janem Růžkem, advokátem se sídlem Louny, Poděbradova 751, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 12 C 1536/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 6. 2011, č.j. 10 Co 728/2010-137, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce požadoval na žalované zaplacení 209.817,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která měla vzniknout tím, že účastníci spolu uzavřeli smlouvu o dílo na opravu osobního automobilu Ford Scorpio, který byl dne 26. 1. 1996 prakticky zničen při pokusu o jeho odcizení z areálu žalované, čímž měla žalobci vzniknout škoda na vozidle ve výši 160.000,- Kč, jež byla v rozsahu 70.193 Kč (správně 70.183 Kč) uhrazena žalobci z pojištění žalované, a 120.000,- Kč za půlroční nájem jiného vozidla, které naléhavě potřeboval k výkonu své podnikatelské činnosti.
Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 21. 12. 2009, č.j. 12 C 1536/97-106, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 2. 8. 2010, č.j. 12 C 1536/97-123, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 83.226,- Kč s příslušenstvím, co do částky 71.984,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Okresní soud tak rozhodl poté, co předchozím rozsudkem žalobě částečně vyhověl co do částky 54.607,- Kč s příslušenstvím na náhradě škody na vozidle, a po zrušení tohoto rozhodnutí odvolacím soudem v části týkající se náhrady nákladů za půjčení náhradního automobilu ve výši 83.226,- Kč s příslušenstvím v tomto rozsahu žalobě opětovně vyhověl. Uznal opodstatněnost nároku co do základu i sjednané výše 20.000 Kč měsíčně, avšak vycházel z prohlášení samotného žalobce, který při projednání pojistné události dne 12. 4. 1996 uvedl, že náklady z důvodu nemožnosti používat poškozené vozidlo bude požadovat (pouze) za období od 26. 1. 1996 do 31. 5. 1996. Po právní stránce kvalifikoval odpovědnost žalované za takto vzniklou škodu podle ustanovení §420 obč. zák, neboť žalobce sám nebyl účastníkem smlouvy o opravě předmětného vozidla, které žalované nepředával on, ale svědek J.
K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22. 6. 2011, č.j. 11 Co 728/2010-137, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku tak, že žalobu co do částky 83.226 Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud neshledal příčinnou souvislost mezi tvrzenou škodou vzniklou tím, že v době od 1. 4. 1996 po dobu šesti měsíců platil žalobce za nájem dodávkového vozidla Ford Aerostar měsíčně 20.000,- Kč, a poškozením, respektive zničením žalobcova vozidla Ford Scorpio. Zdůraznil, že majetek žalobce se zaplacením nájemného za užívání dodávky nezmenšil v důsledku škodné události, tj. zničení žalobcova vozu, ale v důsledku stěhování zařízení jeho firmy do nového působiště, při němž by žalobce nemohl používat své osobní vozidlo, a navíc ode dne 23. 3. 1996 věděl, že poškozené vozidlo nebude opravováno, ale škodu bude likvidovat pojišťovna. Soud také uvedl, že žalobci nelze přiznat náhradu placeného nájmu vozidla za dobu, kdy ho žalobce sám neplatil a neměl ani uzavřenou nájemní smlouvu, jejímž předmětem by bylo náhradní vozidlo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že nájmem jiného automobilu řešil dočasně situaci, než našetří prostředky na koupi jiného automobilu. Odmítá argumentaci odvolacího soudu, že jako sanace škody měla sloužit jiná dodávka, pokud jde o stěhování firmy, a uvádí, že i osobní automobil by byl ke stěhování využit. Používání např. vozidla taxislužby nebo řidiče v pracovním poměru by bylo podle dovolatele nepochybně nákladnějším řešením než nájem jiného vozidla. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241a odst. 1 a 4 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není důvodné.
Jelikož dovolatel nepodřadil své dovolací námitky dovolacím důvodům vymezeným v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř., dovolací soud posoudil dovolání žalobce podle jeho obsahu (§41 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatel zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že pronájem dodávkového vozidla nebyl náhradou za užívání zničeného osobního automobilu Ford Scorpio, jelikož náhradní vozidlo bylo užíváno k jinému účelu – stěhování firmy, než mohl být užit zničený automobil, a to navíc v době, kdy dovolatel věděl, že oprava zničeného automobilu přesáhne částku 250.000,- Kč, tedy že vozidlo opravováno nebude a škodu bude likvidovat pojišťovna. Dovolatel tak napadá rozsudek odvolacího soudu především z důvodu nesprávných skutkových zjištění. K dispozici má tedy dovolací důvod, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly v řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly v řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného (případně i procesního) práva. Dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že měl vycházet z jiného důkazu, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout. (srov. Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád, Komentář, Praha, C. H. Beck, 5. vydání, 2001, str. 1003-1004, 6. vydání, 2003, str. 1066, nebo 7. vydání, 2006, str. 1268).
Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku srozumitelně vysvětlil, na základě jakých úvah dospěl ke svým skutkovým zjištěním, přičemž dovolací soud neshledal, že by pokládal za zjištěné něco, co ve spise není, opomenul něco podstatného, co ve spise je, ani že by v jeho úvahách existovaly logické rozpory. Pouhý odlišný názor dovolatele na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) způsobilý tento dovolací důvod založit.
Námitky, že i osobní automobil by byl ke stěhování využit, že k podnikání, kde se uskutečňují běžné služební cesty i do zahraničí, bylo třeba osobního automobilu a že používání vozidla taxislužby nebo řidiče v pracovním poměru by bylo nepochybně nákladnějším řešením než nájem jiného vozidla, nejsou způsobilé zpochybnit logiku argumentace odvolacího soudu, jenž dovodil, že i kdyby nedošlo ke zničení žalobcovy limuzíny Ford Scorpio, musel by si na stěhování své firmy najmout dodávku (jakou je například Ford Aerostar), takže k zaplacení nájemného za dodávku nedošlo v důsledku zničení žalobcova vozu, ale v důsledku stěhování žalobcovy firmy do nového působiště. Osobní vozidlo, které údajně žalobce potřeboval rovněž, si nicméně nepronajal (nic takového ani netvrdil), a o náhradě nákladů na jeho nájem tudíž nelze uvažovat.
Není-li úspěšně zpochybněn jeden z argumentů, na nichž spočívá zamítnutí žaloby, není třeba se zabývat námitkami směřujícími proti argumentům dalším, tj. námitkou, že nájmem automobilu řešil žalobce přechodné období, než našetří na vozidlo nové. Jen v obecné rovině lze sotva akceptovat myšlenku, že poškozený, jehož automobil byl zcela zničen, má právo na náhradu nákladů nájmu jiného vozidla do té doby, než si našetří na nové. Takové náklady by totiž patrně nemohly být považovány za účelné a přiměřené.
Proti závěru, že náhradu nájemného za náhradní vozidlo nelze přiznat za dobu před uzavřením nájemní smlouvy, dovolatel žádné námitky nevznesl.
Vzhledem k tomu, že dovolací námitky nebyly shledány způsobilými zpochybnit věcnou správnost dovoláním napadeného rozsudku a ze spisu se nepodávají ani vady řízení, k nimž dovolací soud přihlíží, i když nebyly uplatněny (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), bylo dovolání zamítnuto (§243b odst. 2 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce podle jeho výsledku nemá na náhradu nákladů právo a žalované v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2012
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu