ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.625.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 625/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci Z. K., zastoupeného Mgr. Michalem Bernáškem, advokátem se sídlem v Plzni, nám. Republiky 30, proti žalované Ústřední vojenské nemocnici Praha, se sídlem v Praze 6, U Vojenské nemocnice 1200, IČO 61383082, zastoupené JUDr. Magdou Adamovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, U Vojenské nemocnice 1200, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 530/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. října 2012, č. j. 64 Co 388/2011-135, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se podle §444 odst. 3 obč. zák. domáhal jednorázového odškodnění za smrt své matky ve výši 240.000,- Kč a náhrady nákladů na vypracování znaleckých posudků ve výši 41.628,- Kč s odůvodněním, že k úmrtí jeho matky došlo v důsledku nesprávně poskytované zdravotnické péče v zařízení žalované.
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 30. 3. 2011, č.j. 10 C 530/2009-68, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že matka žalobce byla dne 16. 11. 2007 přijata ve zdravotnickém zařízení žalované s těžkým základním onemocněním – spontánním intracerebrálním hematomem velkého rozsahu s perifokálním edémem. V průběhu hospitalizace byla prováděna konzervativní léčba, 13. 12. 2007 bylo vzhledem k dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu rozhodnuto o bazální péči, aniž se toto rozhodnutí odrazilo v redukci medikace. Ve dnech 17. a 18. 12. 2007 bylo pro neklid pacientky přistoupeno k podávání tlumících léků, benzodiazepinů (Apaurin, Midazolam). Dne 18. 12. 2007 v odpoledních hodinách pak matka žalobce zemřela. Soud na základě znaleckého posudku FN Brno a výslechu znalce doc. MUDr. Pavla Štourače, Ph.D., dospěl k závěru, že žalovaná při léčení matky žalobce postupovala lege artis, nedošlo k zanedbání zdravotnické péče, nýbrž nepříznivý vývoj onemocnění byl způsobem jednak charakterem závažného základního onemocnění, jednak limitovanými možnostmi současné lékařské vědy.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 10. 2012, č.j. 64 Co 388/2011-135, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a nákladů řízení státu, jinak jej potvrdil. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud doplnil dokazování a uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno nedodržení postupů odpovídajících současným medicínským poznatkům ze strany žalované, a k úmrtí matky žalobce tak nedošlo v důsledku zanedbání zdravotní péče. Poukázal na vážné, život ohrožující onemocnění matky žalobce, s velmi špatnou prognózou a průběhem, kdy nelze dospět k závěru, že by volba jiné medikace mohla vést k příznivějšímu vývoji jejího zdravotního stavu.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do dovolacího důvodu odkazuje na ustanovení §241a odst. 2 písm. a). Odvolacímu soudu vytýká, že nepostupoval v souladu s ustanovením §127 odst. 2 o. s. ř., když neprovedl výslech znalce Klána a znalce Dlaska, případně nenařídil zpracování revizního znaleckého posudku k odstranění rozporu mezi závěry ústavního znaleckého posudku FN Brno a dalšími předloženými znaleckými posudky, a svůj skutkový závěr opřel pouze o zjištění učiněná na základě (objektivně nesprávného) ústavního znaleckého posudku FN Brno a výslechu znalce Štourače. Vadu odvolacího řízení spatřuje rovněž v tom, že odvolací soud zopakoval některé důkazy a doplnil dokazování, aniž žalobci poskytl poučení podle §213b odst. 1 a §118a odst. 3 o. s. ř. Navrhuje, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu, a poté napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 7 zákona č. 404/2012 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Důvody pro odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud neshledal a v souladu s ustálenou soudní praxí o něm nerozhodoval samostatným usnesením.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Ačkoliv odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jedním výrokem, rozhodoval o dvou samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem, a to o nároku na odškodnění za smrt osoby blízké ve výši 240.000,- Kč a o nároku na náhradu nákladů na vypracování znaleckých posudků ve výši 41.628,- Kč. Byť se tyto dílčí nároky odvíjejí od téže události, mají odlišnou povahu, a jde tak o samostatné nároky; přípustnost dovolání je proto třeba zkoumat ve vztahu ke každému z nich samostatně bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Napadeným potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu ohledně nároku na náhradu nákladů na vypracování znaleckých posudků ve výši 41.628,- Kč tak bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a přípustnost dovolání žalobce je v této části vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že součet výše plnění ze všech samostatných nároků částku 50.000,- Kč přesahuje.
Přípustnost dovolání proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený v §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, neboť se jednalo o první rozhodnutí v dané věci. Přichází tedy v úvahu jen přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji podmiňuje zásadním právním významem rozhodnutí ve věci samé. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno, uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Žalobce však ve svém dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýká nesprávný procesní postup při zjišťování skutkového stavu věci, žádnou otázku zásadního právního významu ve smyslu shora uvedeného nevymezuje.
O otázku zásadního právního významu se sice může jednat i v případě sporného výkladu procesního práva, avšak dovolatel prostřednictvím dovolacích námitek nenapadá výklad v dovolání citovaných ustanovení občanského soudního řádu ze strany odvolacího soudu, nýbrž odvolacímu soudu vytýká, že nesplněním poučovací povinnosti a neprovedením revizního znaleckého posudku zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, uplatňuje tak dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., který však není způsobilý založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nicméně je nutno poznamenat, že ustanovení §127 odst. 2 o. s. ř. ukládá soudu, aby v případě pochybností či nejasnosti nebo neúplnosti znaleckého posudku požádal znalce o vysvětlení, a až v případě, že by výslechem znalce nebyl rozpor odstraněn, nechá soud rozporný či nejasný znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem. V posuzovaném případě je však třeba konstatovat, že odvolací soud přesvědčivě a srozumitelně vyložil, jak dospěl ke skutkovému závěru, na němž své rozhodnutí založil, a proč považuje provedení dalších důkazů za nadbytečné.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládají ani námitky, jejichž prostřednictvím dovolatel zpochybňuje skutková zjištění učiněná z provedených důkazů, stejně jako námitky, jimiž dovolatel napadá věrohodnost některých důkazů, a uplatňuje tak ve skutečnosti dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř
Jelikož dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalobci právo, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. prosince 2013
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu