ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.628.2012.1
sp. zn. 25 Cdo 628/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) N. M. , b) E. M. , obou zastoupených JUDr. Alenou Plintovičovou, advokátkou se sídlem Kyjov, Masarykovo nám. 11, proti žalovaným 1) L. K. , 2) V. V. , oběma zastoupeným JUDr. Marií Šlampovou, advokátkou se sídlem Kyjov, Žižkova 791, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 6 C 727/2005, o dovolání žalobce b) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2011, č.j. 38 Co 182/2010-204, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce b) je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.355,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marie Šlampové, advokátky se sídlem Kyjov, Žižkova 791.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 18. 2. 2010, č.j. 6 C 727/2005-157, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby žalovaní 1) a 2) byli povinni jim zaplatit společně a nerozdílně 55.000,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 1. 2. 2006 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud zjistil, že žalovaný 2) jako zástupce osmnácti stavebníků (mimo jiné i žalobců), zmocněný dne 4. 8. 1999 k zajištění všech ekonomických a právních úkonů spojených s územním a stavebním řízením a k zastupování v těchto řízeních v souvislosti se stavbou osmnácti garáží v Nádražní ulici v Kyjově, měl se žalovaným 1) uzavřít smlouvu na zhotovení stavebních prací (základů garáží) ze dne 27. 3. 2000; tu však podepsal pouze žalovaný 1). Smlouva, která měla být uzavřena dne 7. 2. 2000 mezi Tekaz, s. r. o., jako zhotovitelem a žalovaným 2) jako zplnomocněným zástupcem uživatelů garáží nebyla zhotovitelem ani objednatelem podepsána. Dne 4. 5. 2000 byly protokolárně předány nově vybudované garáže mezi zhotovitelem - Tekaz, s. r. o., a žalovaným 2) se závadami, přičemž na garážích 2737 a 2796 byly zjištěny trhliny v podlaze, ty byly opraveny na místě a proveden nový nátěr. Dopisem ze dne 8. 1. 2004 žalobci reklamovali u žalovaného 2) praskliny garáže a žádali jej o odstranění vad. Dopisem ze dne 20. 1. 2005 vyzvali žalobci žalovaného 2) k zajištění reklamace u žalovaného 1) a u firmy Tekaz, s. r. o. Žalovaný 2) sdělil dopisem ze dne 14. 2. 2005 žalobcům, že není objednatelem garáží a základů, ale pouze zplnomocněným zástupcem stavebníků garáží, a tudíž není oprávněn podávat reklamaci garáží. Dopisem ze dne 7. 3. 2005 žalobci uplatnili vůči žalovanému 1) reklamaci s tím, že v základech garáže na pozemku st. p.č., č.e., které zhotovil, jsou praskliny po celé ploše základů a zadní roh základů je zlomený. Po právní stránce posoudil soud uplatňovaný nárok žalobců jako bezdůvodné obohacení, jelikož k faktickému uzavření smlouvy ze dne 27. 3. 2000 nedošlo, a žádná ze stran netvrdila ani neprokazovala, že by existoval jiný projev vůle směřující k uzavření další smlouvy o dílo, a to ať už ústně či konkludentně. Jelikož žádná smlouva nebyla řádně uzavřena, nemohla podle soudu vzniknout odpovědnost žalovaného 1) za provedené dílo, a tudíž ani nároky objednatelů z titulu odpovědnosti zhotovitele za vady díla podle ustanovení §631 a násl. obč. zák. Pokud žalobci požadovali po žalovaném 1) náhradu škody, neprokázali, že byla uzavřena smlouva o dílo ze dne 27. 3. 2000 a jaké částky a z jakého důvodu žalovanému 1) zaplatili, proto nelze mít za důvodný nárok na zaplacení částky 55.000,- Kč žalovaným 1) z titulu reklamace provedeného díla v záruční době. Soud zamítl žalobu též ve vztahu k žalovanému 2), neboť nebylo prokázáno jeho zmocnění k jednání a uzavření smlouvy o dílo se zhotovitelem, obsah závazku mezi žalobci a žalovaným 2) lze dovozovat jen z jeho faktického jednání; navíc ze žaloby nevyplývá žádný právní titul, na základě kterého žalobci žalovaného 2) žalují, ani žádná tvrzení odůvodňující jejich nárok.
K odvolání žalobců Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 11. 2011, č.j. 38 Co 182/2010-204, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku, v níž byla zamítnuta žaloba vůči žalovanému 2), a zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku, v níž byla zamítnuta žaloba vůči žalovanému 1) a v nákladových výrocích, a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně nedůvodnosti nároku vůči žalovanému 2), neboť žalobci neprokázali existenci takového smluvního ujednání mezi nimi a žalovaným 2), jímž by se zavázal k vyřizování reklamací v souvislosti s žalobci tvrzenými vadami vybudované garáže, když písemná plná moc ze dne 4. 8. 1999 obsahuje pouze zmocnění k zajištění všech potřebných vyjádření k územnímu a stavebnímu řízení a k zastupování na těchto řízeních, jinou listinu ohledně případných povinností žalovaného 2) k vyřizování reklamace žalobců ve vztahu ke zhotoviteli díla nepředložili a ústní ujednání v tomto směru se jim nepodařilo prokázat. Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že pokud nebyla prokázána existence písemné smlouvy ani její uzavření v ústní podobě, mohli žalobci opírat svůj nárok vůči žalovanému 1) pouze o bezdůvodné obohacení, neboť podle názoru odvolacího soudu nemožnost reklamovat vady díla z důvodu neexistence smlouvy o dílo bez dalšího nevylučuje možnost požadovat v případě naplnění předpokladů zákonem požadovaných náhradu škody ve smyslu ustanovení §420 obč. zák., a to i při neexistenci smluvního ujednání mezi účastníky, neboť konstrukce nároku na náhradu škody není založena pouze na existenci smluvního vztahu mezi účastníky.
Žalobce b) podal proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci a též z důvodu vady řízení. Dovolatel namítá nedostatečné a neúplné zjištění skutkového stavu věci, zejména zjištění rozsahu oprávnění žalovaného 2) jednat za žalobce včetně uplatňování reklamace za vadně provedené dílo. Vytýká soudům, že neprovedly v řízení navrhované důkazy, čímž porušily právo dovolatele na spravedlivý proces, a to tím, že řízení proti žalovanému 2) bylo předčasně „zastaveno“, když o žalobě a o otázkách případného zavinění či odpovědnosti pokračuje dále řízení jen proti žalovanému 1). Má za to, že řízení proti žalovanému 2) mělo být skončeno až s řízením proti žalovanému 1). Dovolatel dovozuje z provedeného dokazování, že žalovaný 2) převzal odpovědnost za uplatňování vad na zhotovených garážích, neboť fakticky se stavebními firmami jednal a požadoval po nich odstranění závad. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku a věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání se žalovaný 2) ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že neexistuje žádný právní důvod, na základě něhož by byl odpovědný za tvrzenou škodu. Uvádí, že veškerou organizační činnost týkající se výstavby osmnácti garáží prováděl bezúplatně, přičemž o každé podstatné věci, např. výběru dodavatelských firem, si rozhodovali sami stavebníci, kteří měli též pod kontrolou financování staveb garáží. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce b) odmítl jako zjevně bezdůvodné, popřípadě ho zamítl a přiznal žalovanému 2) právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.), účastníkem řízení zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Přípustnost dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně zamítnutí žaloby vůči žalovanému 2), se řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle nějž je dovolání přípustné, jestliže se nejedná o přípustnost podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. bylo sice nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby je však součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.). Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné, jde-li o řešení právních otázek, jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají, a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tedy důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že žalobce b) nesouhlasí zejména s tím, jak soudy obou stupňů na základě provedených důkazů zjistily skutkový stav věci, a sám (odlišně od soudů obou stupňů) hodnotí, zda na straně žalovaného 2) jsou prokázány skutečnosti zakládající odpovědnost za škodu, jejíž náhrada je požadována [oproti závěru odvolacího soudu, že žalobci neprokázali existenci smluvního ujednání, jímž by se žalovaný 2) vůči nim zavázal k vyřizování reklamací v souvislosti s tvrzenými vadami garáže, dovolatel tvrdí, že z faktického jednání žalovaného 2) lze takový závazek dovodit], tedy brojí proti správnosti skutkových závěrů odvolacího soudu, nikoliv právního posouzení. Nesouhlas se skutkovými závěry a výtky proti hodnocení důkazů, na nichž zjištěný skutkový stav věci spočívá, není dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nýbrž jde o dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá.
Možnost soudu rozhodnout pouze o části projednávané věci tzv. částečným rozsudkem, tj. i ve vztahu k jednomu z více žalovaných (samostatných společníků), vyplývá jednoznačně ze znění §152 odst. 2 věty druhé o. s. ř. a je potvrzována ustáleným výkladem zastávaným odbornou literaturou (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 1029, bod V.2, a Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní, 2. vydání, Praha: Linde, 2002, s. 286) i soudní praxí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1509/2010). Jediným předpokladem takového postupu je požadavek účelnosti, jenž v daném případě je splněn (bylo by nehospodárné pokračovat v řízení s žalovaným, jenž nebyl shledán povinným k uspokojení žalobou uplatněného nároku, ač řízení proti dalším žalovaným pokračuje) a nebyl ostatně ani dovolatelem zpochybněn.
Námitka dovolatele, že v řízení nebyly provedeny jím navržené důkazy, rovněž přípustnost dovolání nezakládá, neboť je jí vytýkána vada řízení [dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], která však nepřestavuje dosud neřešenou nebo spornou otázku interpretace procesních norem. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je výslovně vyloučeno ustanovením §237 odst. 3 o. s. ř. Skutečnost, že soud neprovedl všechny navržené důkazy pak sama o sobě ani procesní vadou není, neboť podle §120 odst. 1 věta druhá o. s. ř. soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede, a provádí jen ty, které jsou nezbytné ke zjištění skutkového stavu věci (§153 odst. 1 o. s. ř.), přičemž rozsah dokazování je limitován zásadami rychlosti a hospodárnosti řízení (§6 a §112 odst. 1 o. s. ř.).
K porušení práva na poskytnutí soudní ochrany (případně práva na spravedlivý proces) dojde především tehdy, jestliže by někomu bylo upřeno právo domáhat se svého nároku či bránit se proti uplatňování domnělého nároku u nezávislého a nestranného soudu (srov. čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 696/05). K tomu v daném případě nedošlo. Argumentem porušení práva na spravedlivý proces nemůže být rozšířena možnost dovolacího soudu zabývat se dovoláním pouze v mezích zákonem stanovené přípustnosti (tedy nikoliv skutkovými námitkami nebo námitkami procesních vad v případě dovolání, jež může být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), neboť tím by se právní úprava přípustnosti dovolání stala zcela zbytečnou.
Jelikož dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 věty první o. s. ř. za užití §218 písm. c) o. s. ř. odmítá.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem za jeden úkon v částce 4.162,50 Kč [odměna z částky určené podle §10 odst. 3, §3 odst. 1 bod 4. vyhlášky č. 484/2000 Sb., krácená dvakrát o polovinu podle §18 odst. 1, §15 a §14 odst. 1 téže vyhlášky] a náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb. v částce 300 Kč, vše navýšeno o 20% DPH podle §137 odst. 3 o. s. ř., tj. celkem 5.355,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. listopadu 2012
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu