ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.643.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 643/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce J. G. , zastoupeného JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Bolzanova 1, proti žalovaným 1) M. M. , 2) Ing. A. W. , 3) I. W. , zastoupeným JUDr. Janem Vrabcem, advokátem se sídlem Praha 5, Lidická 28, za vedlejšího účastenství České pojišťovny, a. s., IČ 45272956, se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, adresa pro doručování: Praha 4, Kaplanova 8, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 244/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2008, č.j. 68 Co 288/2008-83, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.506 Kč k rukám JUDr. Jana Vrabce, advokáta se sídlem Praha 5, Lidická 28, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalovaných domáhal náhrady škody, která mu vznikla v důsledku uklouznutí na zledovatělém chodníku před domem, jehož vlastníky jsou žalovaní.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 6. 3. 2008, č.j. 25 C 244/2007-55, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení společně a nerozdílně částek 302.770 Kč, 35.150 EUR a 7.800 SFR (správně CHF) s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce dne 7. 2. 2006 ve večerních hodinách v Praze 5, Švédské ul. před domem čp. 1205, který je ve vlastnictví žalovaných, utrpěl úraz následkem pádu při chůzi na zledovatělém povrchu chodníku. Na základě zjištěných skutečností soud uzavřel, že sníh před domem byl ve večerních hodinách řádně odklizen, netvořil závadu ve schůdnosti a následný déšť zabraňoval účelnému použití posypového materiálu. Žalobce nevěnoval dostatečnou pozornost stavebně technickému stavu jemu známého chodníku a povětrnostní situaci a důsledkům z ní vyplývajícím, nesplnil proto prevenční povinnost podle §415 obč. zák. Vzhledem k povětrnostním specifikům situace, která vznikla na přístupové cestě k domu žalovaných, nebyla závadou ve schůdnosti chodníku ve smyslu §27 odst. 4 zák. č. 13/1997 Sb., a žalovaní se své odpovědnosti za škodu způsobenou žalobci zprostili, neboť nebylo v mezích jejich možností stav chodníku způsobený povětrnostní situací změnit.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 10. 2008, č.j. 68 Co 288/2008-83, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil tak, že žalovaným se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se plně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že odpovědnost žalovaných za škodu vzniklou žalobci není dána. Uvedl, že s ohledem na celodenní stav počasí nebylo možno předpokládat vznik okamžité námrazy na chodníku a nelze ani spravedlivě po žalovaných požadovat, aby jako vlastníci nepřetržitě zkoumali stav přístupové cesty ke svému domu. Uzavřel, že stav přístupové cesty k domu žalovaných v okamžiku úrazu žalobce nelze charakterizovat jako závadu ve schůdnosti ve smyslu §26 odst. 7 a §27 odst. 4 zák. č. 13/1997 Sb. a že nebylo v mezích možností žalovaných nepříznivý stav přístupové cesty způsobený povětrnostní situací odstranit či jeho důsledky zmírnit.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) a písm. b) o. s. ř. Namítá, že soud prvního stupně nesprávně zhodnotil provedené dokazování a odvolací soud tyto nesprávnosti převzal. Otázku zásadního právního významu spatřuje v hodnocení provedených důkazů před soudem prvního stupně a v právním závěru obou soudů, neboť podle dovolatele existuje více příčin vzniku škody, přičemž je v rozporu s hmotným právem i judikaturou Nejvyššího soudu, aby tyto okolnosti byly přičítány k tíži pouze žalobci. Dále uvádí, že soud by se měl také zabývat otázkou rozsahu spoluzavinění, když bylo prokázáno více příčin vzniku škody. Navrhl, aby dovolací soud podle §243 o. s. ř. odložil vykonatelnost rozsudku, a poté rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní 1), 2) a 3) ve svém společném písemném vyjádření k dovolání navrhli, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto jako nepřípustné.
Vedlejší účastník ve svém vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto jako nepřípustné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání - v souladu s čl. II. bodem 12 zák. č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení §243c odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zák. č. 7/2009 Sb.) pak odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro který je dovolání nepřípustné.
Přípustnost dovolání proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený v §237 odst. 1 o.s.ř. pod písmenem b) v daném případě nejde a Nejvyšší soud neshledal důvod ani pro založení přípustnosti dovolání podle písmene c), které vyžaduje, aby napadené rozhodnutí bylo rozhodnutím zásadního právního významu.
Dovolatel především namítá nesprávnost skutkových zjištění a nesprávné hodnocení provedených důkazů, nejedná se tak o posouzení věci po právní stránce, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu a z něj vyvozených skutkových závěrů, tedy námitky, které nezakládají přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.; tyto námitky nejsou námitkami proti právnímu posouzení, tím méně pak mohou postihovat právní otázku zásadního významu, jak vyžadují ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění představují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., nikoliv v této věci.
Spočívá-li napadené rozhodnutí jak na závěru, že stav přístupové komunikace nepředstavoval závadu ve schůdnosti, tak na závěru, že se žalovaní zprostili odpovědnosti za škodu vzniklou žalobci, nemůže námitka, že se odvolací soud nezabýval rozsahem spoluzavinění na vzniku škody představovat otázku zásadního právního významu způsobilou založit přípustnost dovolání dle §237odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaní má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem za 1 úkon v částce 10.000 Kč [odměna z částky určené podle §10 odst. 3, §3 odst. 1 a odst. 6 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do vyhlášky č. 277/2006 Sb., (dovolací řízení bylo zahájeno dne 23. 6. 2008), krácená dvakrát o polovinu podle §18 odst. 1, §15 a §14 odst. 1 téže vyhlášky] a náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb. v částce 300 Kč (vyjádření k dovolání bylo podáno dne 10. 7. 2008), vše navýšeno o 20% DPH podle §137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 10.506 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 20. července 2010
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu