ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.737.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 737/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobců 1) V. K. a 2) A. K. , zastoupených JUDr. Jiřím Pánkem, advokátem se sídlem České Budějovice, Riegrova 6c, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody a o peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 23 C 227/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 10. 2007, č.j. 8 Co 2065/2007-158, takto:
Rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 6. 2007, č.j. 23 C 227/2006-133, a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 10. 2007, č.j. 8 Co 2065/2007-158, se ve výroku, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobcům 100.000,- Kč, a ve výroku o nákladech řízení zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali zaplacení 680.442 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody a dále 680.442 Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobenou nesprávným úředním postupem (průtahy v soudním řízení).
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 7. 9. 2006, č.j. 23 C 227/2006-39, zamítl žalobu na náhradu škody ve výši 680.442 Kč s příslušenstvím i na náhradu nemajetkové újmy v částce 680.442 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Zamítnutí žaloby na náhradu nemajetkové újmy odůvodnil tím, že nárok nebyl předběžně projednán u Ministerstva spravedlnosti a především jeho promlčením (v důsledku nedodržení šestiměsíční promlčecí doby dle §32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., počínající nejpozději dnem 23. 3. 2005, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž skončilo řízení postižené průtahy).
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 20. 2. 2007, č.j. 8 Co 2697/2006-72, ve výroku o náhradě škody ve výši 680.442 Kč potvrdil rozsudek okresního soudu, ve zbytku rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Vyslovil závazný právní názor, že předběžné projednání nároku se na náhradu nemajetkové újmy dle §31a zákona č. 82/1998 Sb. nevztahuje a že nárok není promlčen, neboť šestiměsíční subjektivní promlčecí doba dle §32 odst. 3 o.s.ř. (správně zákona č. 82/1998 Sb. ve znění zákona č. 160/2006 Sb.) mohla začít běžet až dnem 27. 4. 2006, kdy nabyl účinnosti zákon č. 160/2006 Sb., a před tímto datem bylo možno právo na náhradu nemajetkové újmy subsumovat pouze pod institut ochrany osobnostních práv podle §13 odst. 2 obč. zák. a uvažovat pouze o objektivní promlčecí době tří let podle §101 obč. zák., která vzhledem ke skončení průtahy postiženého řízení vydáním rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2005 (správně 31. 1. 2005) a podání žaloby na náhradu nemajetkové újmy dne 31. 5. 2006 nebyla překročena.
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 28. 6. 2007, č.j. 23 C 227/2006-133, uložil žalované zaplatit žalobcům 680.442 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. S odkazem na závazný právní názor odvolacího soudu a na nález Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 392/05 dospěl k závěru, že v období od 7. 7. 1994 do 6. 2. 1996 a od 4. 9. 1997 do prosince 2001 došlo v předmětném řízení k neodůvodněným průtahům způsobujícím prodloužení řízení o cca 5 let, proto je nárok žalobců na náhradu nemajetkové újmy důvodný. Částku 680.442 Kč odpovídající 16% úroku z prodlení z částky 850.553 Kč, jež byla předmětem onoho řízení, za dobu pěti let měl za přiměřenou.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 4. 10. 2007, č.j. 8 Co 2065/2007-158, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že do částky 580.422 Kč žalobu zamítl, do částky 100.000 Kč potvrdil rozsudek okresního soudu a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud souhlasil s názorem okresního soudu o opodstatněnosti základu nároku žalobců na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu podle §31a zákona č. 82/1998 Sb. Ohledně otázky promlčení a předběžného uplatnění nároku odkázal na názor vyjádřený ve svém rozsudku ze dne 20. 2. 2007 (viz výše). Neztotožnil se však s výší požadované satisfakce. Zdůraznil, že újma žalobců je nemajetkové povahy a k jejímu vyčíslení nelze přistupovat stejně jako v případě materiální újmy. Vzal v úvahu celkovou délku řízení přesahující 11 let, i okolnost, že šlo o řízení ve věci, s níž Evropský soud pro lidská práva zpravidla nespojuje povinnost urychleného vyřízení, a také skutečnost, že žalobci nevyužili všech dostupných prostředků způsobilých odstranit namítané průtahy, a dospěl k závěru, že přiměřenou satisfakcí je v daném případě částka 100.000 Kč.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a v němž odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zásadní právní význam přisuzuje otázce, zda lze nárok na zadostiučinění úspěšně uplatnit u soudu, aniž by předcházelo mimosoudní projednání nároku u příslušného ústředního orgánu, a dále zda mohla započít běžet promlčecí doba k uplatnění práva na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení před datem účinnosti zákona č. 160/2006 Sb. Dovolatelka je přesvědčena, že právo na peněžité zadostiučinění bylo promlčeno, jelikož rozhodnou skutečností pro běh šestiměsíční subjektivní doby podle §32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. není okamžik, kdy bylo možné poprvé předmětné právo uplatnit u soudu, ale vědomost žalobců, že jim v důsledku nepřiměřené doby soudního řízení nemajetková újma vzniká. Jestliže průtahy postižené řízení (včetně řízení dovolacího) skončilo 23. 3. 2005, žalobci neuplatnili stížnost u Evropského soudu pro lidská práva a žalobu podali 31. 5. 2006, stalo se tak po uplynutí promlčecí doby 6 měsíců. Dále dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že podmínkou pro uplatnění nároku na zadostiučinění v penězích u soudu není předběžné projednání žádosti o odškodnění u Ministerstva spravedlnosti, jelikož §14 zákona č. 82/1998 Sb. je nutno vykládat extenzivně tak, že dopadá na všechny druhy nároků proti státu dle zákona č. 82/1998 Sb. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky dle §241 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 o. s. ř., a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.
Vzhledem k závěrům judikatury, která se již otázkami předkládanými dovolatelkou zabývala (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1891/2007, ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 25 Cdo 736/2008, a ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 25 Cdo 198/2007), a s nimiž rozhodnutí odvolacího soudu není v souladu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je důvodné.
Dovolání směřuje proti výroku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu podle §31a zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“). Zákon č. 160/2006 Sb., který vložil toto ustanovení do zákona č. 82/1998 Sb., nabyl účinnosti dne 27. 4. 2006.
Podle ustanovení §31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.
Podle čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 160/2006 Sb. odpovědnost podle tohoto zákona za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem podle §13 odst. 1 věty druhé a třetí a §22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona č. 82/1998 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se vztahuje také na nemajetkovou újmu vzniklou přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud nebyl nárok na náhradu této újmy promlčen; v případě, že poškozený podal před nabytím účinnosti tohoto zákona k Evropskému soudu pro lidská práva z tohoto titulu v dané věci včasnou stížnost, o které tento soud dosud nevydal konečné rozhodnutí, dojde k promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy za 1 rok ode dne účinnosti tohoto zákona.
Zásadně sice platí, že soud řeší otázku promlčení nároku jen k námitce dlužníka vznesené v soudním řízení, avšak zde jde o stanovení předpokladů, za nichž lze právní normu vůbec použít a podle ní postupovat. Citované přechodné ustanovení zákona č. 160/2006 Sb. zakládá pravou zpětnou účinnost (retroaktivitu), přípustnou proto, že zakládá zpětně nároky vůči státu, avšak s vyloučením nároků, jež k datu účinnosti tohoto zákona byly promlčeny, tj. uplynuly tímto zákonem stanovené promlčecí doby pro jejich uplatnění. Proto je nezbytné před rozhodnutím vyřešit otázku možnosti aplikace §31a uvedeného zákona na uplatněný nárok, a to bez ohledu na to, zda námitka promlčení byla vznesena či nikoliv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 25 Cdo 198/2007, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 111/2009).
Podle ustanovení §32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle §13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo §22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona č. 82/1998 Sb., neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.
Z provedených skutkových zjištění vyplývá, že nemajetková újma vzniklá průtahy v soudním řízení byla žalobcům způsobena před 27. 4. 2006, tedy ještě před nabytím účinnosti zákona č. 160/2006 Sb.
Počátek běhu promlčecí doby nároku na přiměřené zadostiučinění je i v případě, že újma vznikla před účinností zákona č. 160/2006 Sb., vázán na vědomost poškozeného o vzniku nemajetkové újmy, nikoliv na datum nabytí účinnosti tohoto zákona (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 25 Cdo 736/2008). V daném případě je nutno počítat šestiměsíční promlčecí dobu od skončení řízení, v němž k nesprávnému úřednímu postupu došlo (§32 odst. 3 věta druhá zákona č. 82/1998 Sb.), tedy od 23. 3. 2005.
Odvolací soud při posuzování otázky promlčení vycházel – jak výslovně uvedl – z (odlišného) právního názoru vyjádřeného ve svém rozsudku ze dne 20. 2. 2007; jeho právní posouzení věci je tedy nesprávné.
Z důvodů shora uvedených dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném potvrzujícím výroku o věci samé a v závislém výroku o nákladech řízení zrušil (§243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud v uvedeném rozsahu zrušil i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Zákonný požadavek předběžného projednání nároku u ústředního orgánu dle §14 zákona č. 82/1998 Sb. je po novelizaci provedené zákonem č. 160/2006 Sb. podmínkou pro uplatnění všech nároků vůči státu podle tohoto zákona, tedy i nároků na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem podle §31a zákona č. 82/1998 Sb., byť k ní došlo před účinností zákona č. 160/2006 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1891/2007, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2010). Nebyl-li nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené průtahy v řízení podle §31a zákona č. 82/1998 Sb. předběžně projednán u příslušného úřadu, je třeba zásadně postupovat podle ustanovení §104 odst. 2 o. s. ř. Ačkoli soud prvního stupně takto nepostupoval, je třeba vzít v úvahu, že žaloba obsahující požadavek na zaplacení peněžitého zadostiučinění byla doručena Ministerstvu spravedlnosti, u nějž měl být nárok předběžně projednán, již dávno uplynula lhůta šesti měsíců podle §15 zákona č. 82/1998 Sb., v níž uplatněný nárok nebyl uspokojen, a ministerstvo dalo najevo, že jej uspokojit nehodlá. Za této situace by zrušení rozhodnutí odvolacího soudu (soudu prvního stupně) dovolacím soudem pouze z tohoto důvodu a trvání na postupu podle §104 odst. 1 o. s. ř. postrádalo rozumný smysl, nemohlo by naplnit účel sledovaný ustanovením §14 citovaného zákona, bylo by zcela formální a odporovalo by zásadám rychlosti a hospodárnosti soudního řízení. V daném případě tedy lze výjimečně od požadavku předběžného projednání nároku upustit.
Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1 věta za středníkem, a §226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. června 2010
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu