ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.759.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 759/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně K. S., zastoupené advokátem, proti žalované K., p., a. s., o další náhradu škody na zdraví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 36/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. prosince 2004, č. j. 20 Co 417/2004-45, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků dovolacího řízení nemá právo na náhradu jeho nákladů.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 20. 4. 2004, č. j. 12 C 36/2004-21, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 33,714.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vycházel ze zjištění, že žalobkyně dne 21. 9. 2002 utrpěla vážný úraz při dopravní nehodě, kterou zavinil M. Š., pojištěnec žalované z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Úraz utrpěla ve svých 24 letech, byla naprosto zdravá a měla celý život před sebou; v důsledku úrazu u ní došlo ke ztrátě hybnosti, gnostických a komunikačních schopností, je nepohyblivá, a trvale odkázána na péči druhé osoby i v základních osobních potřebách a její stav vyžaduje trvale usilovnou rehabilitaci. Celkem čtyřmi znaleckými posudky bylo ohodnoceno ztížení společenského uplatnění žalobkyně na 28.095 bodů, což odpovídá částce 3,371.400,- Kč, kterou žalovaná již žalobkyni poskytla. Soud na základě závěru, že jsou dány podmínky pro mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění ve smyslu ust. §7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., zvýšil náhradu odpovídající základnímu počtu bodů o desetinásobek, a to zejména vzhledem k tomu, že následky úrazu velice závažným způsobem ovlivnily život žalobkyně ve všech oblastech jejího života.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 12. 2004, č. j. 20 Co 417/2004-45, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ohledně částky 13,617.000,- Kč potvrdil a dále jej změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 20,097.000,- Kč zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, nepřisvědčil námitkám žalované o spoluzavinění žalobkyně ani výhradám, týkajícím se znaleckého dokazování, avšak se závěrem soudu prvního stupně ohledně přiznané výše náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobkyně se neztotožnil. Vzhledem k tomu, že ze znaleckých posudků z oboru neurologie a psychiatrie vyplývá, že zdravotní poškození žalobkyně bylo oběma znalci hodnoceno vícekrát podle jedné položky (pol. 014 a 015), a sčítání bodového ohodnocení shodných položek je v rozporu s ust. §6 odst. 2 vyhlášky č. 440/2001 Sb., uzavřel, že základní ohodnocení činí v daném případě 25.595 bodů. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že výjimečnost případu žalobkyně spočívá ve věku, v němž utrpěla poškození zdraví, a v rozsahu tohoto zdravotního poškození, které ji zcela vyloučilo ze všech oblastí života. Pokud jde o způsob života žalobkyně před úrazem, poukázal na její aktivity před úrazem, které podle skutkových zjištění byly běžného charakteru. Soudu prvního stupně vytknul, že rozhodl o výši náhrady za ztížení společenského uplatnění a na tomto nároku přiznal vlastně jedenáctinásobek základní částky, aniž dostatečně zvážil přiměřenost navrhované výše odškodnění ve vztahu k současným ekonomickým relacím a aniž své rozhodnutí dostatečně odůvodnil. Odvolací soud uvedl, že je třeba vzít v úvahu i vysokou výši samotné základní náhrady, v níž je již promítnuto velmi závažné zdravotní poškození žalobkyně, a že další zvýšení této náhrady má představovat dostatečnou kompenzaci zdravotního poškození žalobkyně. Z těchto hledisek posoudil zjištěný skutkový stav věci a dospěl k závěru, že přiměřeným je zvýšení podle ust. §7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. na částku odpovídající šestinásobku základní náhrady, což představuje celkovou částku 16,988.400,- Kč. Základní výše ztížení společenského uplatnění žalobkyně totiž činí 2,831.000,- Kč a pokud žalovaná plnila o 540.000,- Kč více, je toto plnění započitatelné na další přiznané plnění (pětinásobek základní výše). Na tomto základě žalobkyni náleží na náhradě za ztížení společenského uplatnění částka 13,617.000,- Kč.
Proti výroku tohoto rozsudku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, podala žalobkyně dovolání. Namítá, že odvolací soud změnil základní bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění, ačkoli toto nebylo v odvolání namítáno a jeho výše byla uznána při smírném vyřízení věci. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že některé položky byly ve znaleckých posudcích započítány dvakrát. Rekapituluje jednotlivé položky, jak byly uvedeny ve znaleckých posudcích, a uvádí, že položka 015 byla sice správně započítána pouze jednou, avšak položka 014 měla být započítána dvakrát, a to proto, že ohodnocuje vážné mozkové nebo duševní poruchy, přičemž žalobkyně trpí po úrazu jak mozkovými poruchami (dle posudku z oboru neurologie), tak i duševními poruchami (dle posudku z oboru psychiatrie). Položka tedy vyjadřuje dva odlišné typy poruch a ani žalovaná její dvojí započítání nijak nenapadla; základní bodové ohodnocení proto mělo být v rozsahu 28.095 bodů. Dále vytýká odvolacímu soudu, že od přiznané náhrady odečetl částku 540.000,- Kč, která byla žalobkyni vyplacena již při smírném řešení věci, a soud neměl toto započtení, které nebylo žalovanou požadováno, provést. Poukazuje na to, že přiznání desetinásobku na náhradě za ztížení společenského uplatnění není v soudní praxi ničím neobvyklým, přičemž znění §7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. je stejné jako u předchozí vyhlášky. Je přesvědčena, že s ohledem na její rozsáhlé postižení (kvadruplagie, masivní poškození mozku, ztráta řeči centrálního původu) jí měla být přiznána celá nárokovaná částka, a v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 847/2004 i na to, že vozidlo škůdce bylo pojištěno na částku 70,000.000,- Kč, což není ani polovinou nárokované částky. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Námitce dovolatelky, že odvolací soud nebyl oprávněn přezkoumávat výši základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění, protože toto ohodnocení ve výši 28.095 bodů bylo žalovanou uznáno, když jí žalovaná zaplatila v rámci mimosoudního vyrovnání částku ve výši 3,371.400,- Kč, nelze přisvědčit. Žalovaná sice mimosoudně vyplatila na odškodnění ztížení společenského uplatnění žalobkyně uvedenou částku, jež odpovídá 28.095 bodům, žalobkyně se však v řízení domáhá dalšího plnění na náhradu za ztížení společenského uplatnění podle ust. §7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., na něž nárok nevzniká automaticky ze zákona, ale pouze na základě pravomocného soudního rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že zvýšení odškodnění v případech mimořádného zřetele hodných podle ust. §7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. se určuje jako násobek základního bodového ohodnocení, byl odvolací soud oprávněn základní bodové ohodnocení a jemu odpovídající výši náhrady přezkoumat.
Odpověď na otázku, zda položka 014, uvedená v bodovém hodnocení lékaře jak z oboru psychiatrie, tak z oboru neurologie, měla být v tomto případě započítána do základu bodového ohodnocení dvakrát, je třeba o hledat v ustanoveních vyhl. č. 440/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“).
Podle ust. §3 odst. 1 uvedené vyhlášky č. 440/2001 Sb. odškodnění ztížení společenského uplatnění se určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách č. 2 a 4 této vyhlášky, a to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví (dále jen \"následky\"). Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti.
Podle ust. §3 odst. 2 vyhlášky bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se vymezuje v lékařském posudku.
Podle ust. §6 odst. 2 vyhlášky pokud lze škodu na zdraví hodnotit podle více položek poškození zdraví stanovených v přílohách této vyhlášky, bodové ohodnocení těchto položek se sčítá. Jedná-li se však o poškození téhož orgánu, nesmí součet bodového ohodnocení převýšit bodové ohodnocení za jeho anatomickou nebo funkční ztrátu.
Jak vyplývá z výše uvedených ustanovení, bodové ohodnocení uvedené v lékařském posudku se sčítá v případě, že následky poškození zdraví byly ohodnoceny podle více položek; je-li více položkami hodnoceno poškození téhož orgánu, součet bodů podle těchto položek může činit maximálně počet bodů, stanovených za ztrátu takového orgánu. O takový případ se však v dané věci nejedná.
Podle položky 014 přílohy č. 2 k vyhlášce se vážné mozkové nebo duševní poruchy po těžkém poranění hlavy ohodnocují v rozmezí 500 – 3.000 bodů. V daném případě oba znalci ohodnotili ztížení společenského uplatnění podle jedné a téže položky 014 přílohy č. 2 počtem 3.000 bodů, tedy nejvyšší možnou výměrou. Nejde však o ohodnocení poškození jednoho orgánu podle více různých položek ve smyslu §6 odst. 2 vyhlášky. Protože následky poškození zdraví jsou v případě žalobkyně ohodnoceny podle jedné a téže položky, byť ve dvou lékařských posudcích z různých oborů, počet bodů se nesčítá a položka se započítá pouze jednou.
V tomto směru vyslovený právní názor odvolacího soudu je proto správný.
Pokud jde o zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění, soud může ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele výši odškodnění přiměřeně zvýšit podle ust. §7 odst. 3 vyhlášky.
Odškodnění sice již v základní výměře představuje náhradu za prokazatelně nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb a pro jeho další život v různých oborech jeho činnosti, nicméně v daném případě jde bezesporu o tak zvlášť výjimečný případ, kdy základní odškodnění za ztížení společenského uplatnění nevyjadřuje následky, které jsou pro žalobkyni do budoucna v důsledku poškození trvale omezeny či ztraceny, jak ostatně dovodily soudy obou stupňů.
Rozhodnutí o zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění zásadně vychází ze srovnání aktivit a způsobu života poškozeného před poškozením zdraví se stavem, který u něj nastal v důsledku poškození, a spočívá na skutkovém zjištění, zda a nakolik jsou v důsledku škody na zdraví omezeny či zcela ztraceny jeho předchozí možnosti k uplatnění v životě a ve společnosti. Zvýšení náhrady proto předpokládá existenci dalších okolností, zejména v případech, kdy společenské, kulturní, sportovní a jiné zapojení poškozeného bylo na vyšší úrovni a po poškození jeho zdraví je další pokračování v těchto činnostech velice ztíženo, popř. vyloučeno, a samozřejmě v případech, kdy následky poškození zdraví téměř vyřadily poškozeného ze života a jeho předpoklady společenského uplatnění jsou téměř ztraceny.
Odvolací soud při úvaze o rozsahu zvýšení náhrady z těchto hledisek věc posuzoval, dovodil, že následky škody na zdraví, kterou žalobkyně utrpěla ve svých 24 letech, jsou natolik závažné, že ji zcela vylučují ze všech oblastí lidského života a že její stav nemá dle lékařských prognóz naději na zlepšení, takže odškodnění v základní, byť vysoké, výměře není v jejím případě dostačující. Na druhé straně vzal v úvahu skutečnost, že před úrazem žalobkyně vedla běžný společenský, kulturní, rodinný, pracovní a sportovní život a že její zapojení v žádné z těchto oblastí nebylo natolik vysoké a na mimořádné úrovni, aby odůvodňovalo zvýšení základního ohodnocení ztížení jejího společenského uplatnění o desetinásobek, jak to učinil soud prvního stupně. Jestliže odvolací soud rozhodl na základě zjištěných skutkových okolností konkrétního případu a přiměřenou výši odškodnění tohoto nároku žalobkyně uvažoval v částce téměř 17 milionů Kč, nejde o úvahu nesprávnou či nepodloženou.
Argumentům žalobkyně v dovolání nelze přisvědčit. Pro výši nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění není rozhodující částka, na níž bylo havarijně pojištěno vozidlo škůdce, ostatně hlediskem není ani výše, na níž lze pojistit člověka pro případ úrazu či smrti. Je-li pak poukazováno na dosavadní soudní praxi, současná právní úprava zvýšení odškodnění podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. se příliš neliší od předchozí úpravy ve vyhlášce č. 32/1965 Sb., takže lze vycházet i z předchozí ustálené judikatury, která se vztahuje k této problematice. Ovšem i před účinností vyhlášky č. 440/2001 Sb. platilo, že zvýšení náhrady podle ustanovení §7 odst. 3 tehdejší vyhlášky přichází v úvahu pouze ve zcela výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, kdy kulturní, sportovní či jiné zapojení poškozeného před úrazem bylo na vysoké úrovni a mimořádné (srov. R 10/1992), tedy kdy možnosti poškozeného v době po zranění jsou velmi výrazně omezeny či zcela ztraceny, a to právě ve srovnání s vysokou a mimořádnou úrovní jeho kulturních, sportovních či jiných aktivit v době před vznikem škody. Právní předpis nepředepisoval a ani nyní nepředepisuje určitý počet násobků základního ohodnocení, nýbrž je přenecháno soudu, aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaké zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění je v konkrétním případě „přiměřené“. Soud proto není vázán ani rozhodnutím soudů v jiných případech a pokud dovolatelka poukazuje konkrétně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 847/2004, nelze přehlédnout, že byl vydán za situace, kdy hodnota 1 bodu činila 30,- Kč, zatímco nyní činí 120,- Kč, a že jím bylo zrušeno rozhodnutí, jímž byla přiznána náhrada ve výši desetinásobku základního ohodnocení.
K námitce v dovolání, že na plnění přiznané v rozhodnutí neměl soud započítat částku 540.000,- Kč, když toto započtení nebylo žalovanou navrženo, je třeba uvést, že tato částka byla žalovanou mimosoudně plněna právě na náhradu za ztížení společenského uplatnění žalobkyně, tedy na nárok, který byl předmětem tohoto řízení. V rozsahu, v jakém byl nárok žalovanou uspokojen, zaniká a nelze ho proto - i bez námitky započtení - přiznat soudním rozhodnutím.
Jak vyplývá z výše uvedeného, dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné, dovolací soud proto dovoláním zamítl (§243b odst. 2, věty před středníkem, o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá na náhradu nákladů právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. dubna 2006
JUDr. Marta Škárová, v.r.
předsedkyně senátu