ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.790.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 790/2020-186
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Hanou Tichou v právní věci žalobce: P. R., narozený XY, bytem XY, proti žalovanému: P. H., narozený XY, bytem XY, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 186/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 7. 2017, č. j. 3 Co 89/2016-126, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Před Krajským soudem v Praze probíhá řízení o žalobě na ochranu osobnosti žalobce. Rozsudkem ze dne 30. 9. 2013, č. j. 36 C 186/2012-37, tento soud žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání a požádal o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 4. 10. 2016, č. j. 36 C 186/2012-111, nepřiznal Krajský soud v Praze žalobci osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 7. 2017, č. j. 3 Co 89/2016-126.
Proti posledně citovanému usnesení podal žalobce dovolání, aniž byl zastoupen advokátem.
Na výzvu Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2019, č. j. 36 C 186/2012-174, podle §241b odst. 2 ve spojení s §241 o. s. ř., jež obsahovala řádné poučení o následcích nesplnění této výzvy, reagoval žalobce žádostí o prodloužení lhůty k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v dovolacím řízení s tím, že o jeho ustanovení požádal Českou advokátní komoru. Na výzvu soudu k předložení uvedené žádosti však žalobce již nereagoval.
Nejvyšší soud o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vzhledem k datu jeho vydání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen "o. s. ř.").
Podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění výzvy poučen. Jeho žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení byla pravomocně zamítnuta, přičemž Nejvyšší soud již dříve neshledal důvody pro ustanovení zástupce žalobci (srov. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2018, č. j. 36 C 186/2012-153, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 8. 2018, č. j. 3 Co 18/2018-162, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2019, č. j.
25 Cdo 91/2019-172).
Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat - s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení pro tento nedostatek zastavuje - rozhodnutí, kterým se řízení končí, a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes výzvu soudu prvního stupně do dnešního dne nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §104 odst. 2, §241b odst. 2 a §243c odst. 3 o. s. ř. zastavil.
Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě případných nákladů tohoto dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 3. 2020
JUDr. Hana Tichá
pověřená členka senátu