ECLI:CZ:NS:2000:25.CDO.80.2000.1
sp. zn. 25 Cdo 80/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Z. I., společnost s ručením omezeným, zastoupeného advokátem, proti žalované B. G., zastoupené advokátem, o zaplacení 33.716,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 224/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. června 1999 č. j. 12 Co 253/99 - 48, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. června 1999 č.j. 12 Co 253/99 - 48 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 9. 9. 1998 č. j. 11 C 224/97 - 29 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 33.716,- Kč s 21% úrokem z prodlení od 16. 8. 1996 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 2. 8. 1994 kupní smlouvu pod č. 820097 ohledně sady nádobí D - 120 U., přičemž žalovaná jako kupující se zavázala zaplatit kupní cenu ve výši 1.798,- DEM ve 24 měsíčních splátkách, které byly sjednány od 15. 9. 1994 do 15. 8. 1996 v určené výši v DEM přepočtem na Kč prodejním kurzem ČNB v den platby. Účastníci dále ujednali, že v případě porušení smluvních povinností kupujícím je kupující povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 25 % smluvní ceny zboží dle §544 obč. zák. Tuto smlouvu posoudil obvodní soud jako platně uzavřenou smlouvu kupní dle ust. §588 a násl. a §613 obč. zák., když nebylo prokázáno, že by žalovaná smlouvu uzavřela pod psychickým a fyzickým nátlakem a ani v omylu ve smyslu ust. §40a a 49 a obč. zák. Dále soud prvního stupně dovodil, že za neplatný (§39 obč. zák.) pro rozpor s dobrými mravy nelze považovat obsah vedlejšího ujednání (§601 obč. zák.) o splatnosti kupní ceny, neboť účastníci se na základě svobodného projevu vůle dohodli, že zboží bude dodáno ve lhůtě 28 dnů od poslední splátky kupní ceny, což ust. §588 obč. zák. nevylučuje (tzv. prenumerační koupě). Za důvodnou nepovažoval soud ani námitku žalované o relativní neplatnosti kupní smlouvy pro chybějící souhlas jejího manžela, neboť dovodil, že se nejedná o právní úkon týkající se nakládání se společnou věcí (§145 odst. 1 obč. zák.), když kupní smlouvou má být věc teprve do společného jmění manželů získána; proto je z tohoto právního úkonu zavázána jen žalovaná jako kupující. K další námitce žalované, že rozhodnutí hlavního hygienika o schválení zboží a potvrzení S. z. ú. v B. bylo vydáno jiným subjektům, a nikoliv žalobci, pak soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že označení subjektů na těchto listinách se sice od označení žalobce - tak, jak je zapsán v obchodním rejstříku - liší, avšak pouze na základě této skutečnosti nelze dospět k závěru, že by se nejednalo o tentýž subjekt. Za neplatnou pak obvodní soud neshledal uzavřenou kupní smlouvu ani z hlediska ust. §23 z. č. 634/1992 Sb, o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a nepřisvědčil žalované ani v tom, že žalobce je povinen prokázat připravenost ke splnění závazku ve smyslu ust. §560 obč. zák. S ohledem na to, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná kupní cenu zboží nezaplatila, porušila svoji smluvní povinnost, a proto soud prvního stupně uzavřel, že požadavek žalobce na zaplacení kupní ceny je důvodný.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 6. 1999 č. j. 12 Co 253/99 - 48 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Po doplnění dokazování kurzy devizového trhu dospěl odvolací soud, na rozdíl od obvodního soudu, k závěru, že kupní smlouva uzavřená mezi účastníky je ve smyslu ust. §37 odst. 1 obč. zák. neplatná pro neurčitost ujednání o kupní ceně, neboť byla-li sjednána v DEM se splatností v Kč podle kurzovního lístku ČNB dle kurzu valuty - prodej v den platby, odvíjí se její výše od okolností v budoucnosti proměnlivých a je též závislá na nereálných a nesplnitelných kritériích, neboť je nepochybné, že hodnoty stanovené jednotlivými obchodními bankami pro přepočet uvedených měn se mohou lišit. Protože pak pro kupujícího není kurz ČNB přístupný, nemůže ani vědět, jakou částku jako splátku kupní ceny má žalobci zaplatit. I kdyby však nebyla dána neplatnost kupní smlouvy z tohoto důvodu, nelze žalobě - podle názoru městského soudu - vyhovět proto, že od listopadu 1995 není pro veřejnou klientelu dostupný kurz valuta - prodej; tím se plnění pro žalovanou stalo nemožným a její povinnost ze smlouvy plnit proto zanikla.
Proti tomuto rozsudku podal včas dovolání žalobce, v němž nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že kupní smlouva je pro neurčitost ujednání o kupní ceně neplatná, a rovněž s tím, že od listopadu 1995, kdy ČNB přestala zveřejňovat kurz valuta - prodej, se plnění stalo pro žalovanou nemožným, čímž zanikla její povinnost z uzavřené kupní smlouvy plnit. Namítá, že výše kupní ceny je zjistitelná, neboť byla stanovena částkou 1.798,- DEM a je splatná v Kč podle kurzovního lístku ČNB dle kurzu valuty - prodej v den placení zálohy (splátky). Má za to, že ani za stavu, kdy ČNB vyhlašuje od 16. 10. 1995 jen úřední kurz a peněžní ústavy si v dovoleném rozpětí stanoví nákupní a prodejní kurzy valut samy, nemohlo to mít za následek, že by žalovaná nemohla svůj dluh vůči žalobci splnit. V této souvislosti poukazuje dovolatel na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 8. 1998 č. j. 6 Co 1462/98 - 59 a na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 1998 (č.j. tohoto rozhodnutí dovolatel neuvádí), v nichž soudy dospěly k závěru, že pokud nedošlo po 16. 10. 1995 v důsledku opatření ČNB mezi účastníky k dohodě o změně kupní smlouvy ohledně výše kupní ceny, pak tato musí být analogicky stanovena dle směnného kurzu vyhlašovaného od listopadu 1995 ČNB, a v tomto směru tedy vycházet z opatření Ministerstva financí ČR, které stanovilo postup pro přepočet majetku a závazků vyjádřených v cizí měně na českou měnu. Přestože žalobce v daném případě použil pro výpočet výše splátek kupní ceny zboží kurz K. b., a.s., ztotožňuje se s právním názorem vyjádřeným v cit. rozhodnutích, která považuje za správná, a souhlasí tedy s tím, aby výše kupní cena i daném případě byla stanovena v souladu s opatřením Ministerstva financí. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o.s.ř.), účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ust. §242 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání je přípustné ( §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) a důvodné.
Ve smyslu ust. §242 odst. 3 o.s.ř. posuzuje dovolací soud z úřední povinnosti pouze vady vyjmenované v §237 odst. 1 o.s.ř. a jiné vady řízení, pokud měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel vymezil. Uvedené vady řízení nebyly dovoláním namítány a ani se z obsahu spisu nepodávají.
Nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu je v dovolání dovozována z toho, že odvolací soud posoudil předmětnou kupní smlouvu ve smyslu ust. §37 odst. 1 obč. zák. jako neplatnou pro neurčitost stanovení výše kupní ceny a že dovodil, že v důsledku nemožnosti plnění zanikla povinnost žalované ze smlouvy plnit, když ČNB nezveřejňuje od listopadu 1995 kurz valuta - prodej.
Nesprávné právní posouzení věci jako důvod dovolání podle §241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř. spočívá v tom, že odvolací soud aplikoval na zjištěný skutkový stav nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.
61
Podle §37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Sankce neplatnosti právního úkonu se tímto ustanovením váže k náležitostem projevu vůle; projev je neurčitý, je-li nejistý jeho obsah, to jest, když se jednajícímu nepodařilo obsah vůle jednoznačným způsobem stanovit, a je nesrozumitelný, jestliže jednající nedosáhl - vadným slovním nebo jiným zprostředkováním - jasného vyjádření této vůle. Závěr o neurčitosti nebo nesrozumitelnosti právního úkonu předpokládá, že ani jeho výkladem nelze dospět k nepochybnému poznání, co chtěl účastník projevit (§35 odst. 1 obč. zák.). Ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák. je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Vůle žalobce, vtělená do nabídky kupní smlouvy, je tedy svým projevem určitá a srozumitelná, jestliže je výkladem objektivně pochopitelná; jinak řečeno, může-li kupující tuto vůli bez rozumových pochybností o jejím obsahu adekvátně vnímat.
Smluvní cena, jejíž zaplacení bylo rozděleno do dvacetičtyř splátek, byla vyjádřena v kupní smlouvě v DEM (1.798,-). Splátkové plnění ceny účastníci dohodli přepočtem stanovených splátek na Kč podle kurzovního lístku ČNB dle kurzu valuta - prodej v den placení zálohy (splátky) s tím, že při odchylkách od dohodnutých termínů podléhají splátky případným kurzovním změnám, tzn. že bude vždy brán v úvahu prodejní kurz valuty x DEM vůči Kč dle ČNB v den platby. Aniž by smlouva obsahovala výslovnou úpravu, je dovoditelné, že také v případě plnění celého zůstatku dluhu je rozhodující relace DEM a Kč (prodej) v den, kdy se toto plnění uskuteční. Tím, že je kurz takto fixován, je určena i smluvní cena v Kč.
Z uvedeného vyplývá, že není správný závěr odvolacího soudu o neurčitosti stanovení výše kupní ceny v okamžiku uzavření kupní smlouvy, neboť obsah odpovídající vůle je slovním a logickým výkladem jejich vyjádření bez pochybností objektivně - a tím i pro žalovanou - zjistitelný. Z tohoto důvodu je logicky nesprávný i jeho závěr, že kupní smlouva uzavřená mezi účastníky je ve smyslu ust. §37 obč. zák. neplatná.
Přisvědčit nelze ani názoru odvolacího soudu, že od listopadu 1995, kdy ČNB přestala zveřejňovat kurz valuta - prodej, se plnění z kupní smlouvy stalo pro žalovanou (kupující) nemožným, čímž její povinnost jako dlužníka plnit (tedy zaplatit kupní cenu) zanikla.
Podle §575 odst. 1 obč. zák. stane-li se plnění nemožným, povinnost dlužníka plnit zanikne.
Citované ustanovení, o jehož aplikaci na projednávanou věc odvolací soud uvažuje, se týká následné nemožnosti plnění, jež nastala po vzniku závazku, a to od okamžiku, kdy ČNB v listopadu 1995 přestala zveřejňovat kurz valuta - prodej. Přestože odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí blíže neuvádí, jaký charakter následné nemožnosti plnění ve smyslu ust. §575 odst. 1 obč. zák. (v důsledku níž měla povinnost žalované plnit zaniknout) měl v dané věci na mysli, je z použitých slov „od listopadu 1995 není pro veřejnou klientelu dostupným kurz valuta - prodej\" zřejmá jeho úvaha o objektivní nemožnosti plnění. O takovouto situaci se však v dané věci jednat nemůže vzhledem k tomu, že žalovaná se zavázala splnit svůj závazek z předmětné smlouvy v penězích (s to ani s ohledem na dobu splatnosti dohodnutých splátek kupní ceny v době od 15. 9. 1994 do 15. 8. 1996, případně splatnosti celého dluhu), a ani okolnost, že ČNB přestala od listopadu 1995 zveřejňovat kurz valuty - prodej nemá na možnost splnění závazku žalované jako dlužnice žádný vliv. Způsob přepočtu DEM na Kč, jakým má být poté, kdy ČNB přestala zveřejňovat uvedený kurz (na němž se účastníci ve smlouvě ohledně přepočtu výše splátek kupní ceny dohodli), byl totiž, stanoven opatřením Ministerstva financí ČR ze dne 19. 10. 1995 č. j. 282/63 114/1995A/, dle kterého se pro přepočet majetku a závazků vyjádřených v cizí měně na českou měnu použije směnný kurz devizového trhu vyhlašovaný ČNB. Způsob přepočtu kupní ceny dohodnuté v DEM je tedy třeba po 15.10.1995 analogicky na Kč určit dle směnného kurzu vyhlašovaného od listopadu ČNB, neboť, jak z obsahu smlouvy vyplývá, vůle účastníků při uzavírání kupní smlouvy směřovala k tomu, že výše splátek v Kč se řídí kurzem ČNB, a jestliže tento kurz (valuta - prodej) přestal být ČNB zveřejňován, bylo nutno při stanovení výše kupní ceny vycházet z citovaného opatření Ministerstva financí ČR, a to i za stavu, kdy mezi účastníky nedošlo ke změně smlouvy. Jen pro úplnost je třeba uvést, že v posuzované věci nejde ani o případ, kdy plnění, k němuž se dlužník (žalovaná) zavázal, by bylo zakázáno právním předpisem vydaným po vzniku závazku, kdy by se plnění stalo nedovoleným (§39 obč. zák).
Dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř., byl tudíž uplatněn důvodně. Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadený rozsudek je správný, dovolací soud jej zruší a věc vrátí tomuto soudu k dalšímu řízení ( §243b odst. 1, 2 o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci samé rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení ( §243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. srpna 2000
JUDr. Olga P u š k i n o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková