ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.803.2011.1
sp. zn. 25 Cdo 803/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Mgr. D. K. , zastoupené Mgr. Františkem Šejnostem, advokátem se sídlem v Praze 2, Pod Slovany 12, proti žalovaným 1) JUDr. K. W. , 2) České republice, za niž jednají a) Ministerstvo spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, a b) Ministerstvo vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 62/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2010, č. j. 20 Co 106/2010-224, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 26. 1. 2010, č. j. 30 C 62/2004-212, zamítl návrh žalobkyně na osvobození od soudního poplatku za řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že jeho usnesením ze dne 21. 4. 2009, č. j. 30 C 62/2004-185, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2009, č. j. 20 Co 262/2009-193, již bylo o totožném návrhu žalobkyně rozhodnuto, a to tak, že osvobození od soudního poplatku nebylo přiznáno; s ohledem na absenci nových skutečností nebylo návrhu žalobkyně vyhověno pro nedostatek podmínky řízení spočívající v překážce věci pravomocně rozhodnuté (§159 odst. 5 ve spojení s §167 odst. 2 o.s.ř.).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 4. 2010, č. j. 20 Co 106/2010-224, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že řízení o osvobození od soudních poplatků zastavil. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně o neopodstatněnosti nároku žalobkyně pro nedostatek podmínky řízení, neboť žalobkyně nesdělila žádné nové skutečnosti ohledně svých majetkových poměrů, pokud uvedla, že žije sama, manžel se od ní odstěhoval a ničím jí nepřispívá; uvedené skutečnosti byly již z předešlých podání žalobkyně soudu známy. Protože je překážka věci pravomocně rozhodnuté neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož procesním důsledkem je zastavení řízení podle §104 odst. 1 o.s.ř., rozhodl tak, že usnesení soudu prvního stupně v tomto smyslu změnil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž vytýká odvolacímu soudu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že věc byla po právní stránce nesprávně posouzena. Je přesvědčena, že soudy nepostupovaly správně, pokud ji nevyzvaly k „vyplnění aktuálního stavu majetku“ a „aktualizaci původního rozpisu“; jednaly tak zjevně v rozporu s jejími zájmy a porušily její právo na spravedlivý proces. Ke stavu svého majetku žalobkyně sděluje, že jí byly sníženy dávky státní sociální podpory, a namítá, že po ní nelze spravedlivě požadovat, aby prodala nemovitost, v níž bydlí; nadto je nemovitost zatížena exekucí. Dovolatelka dále vznesla námitku podjatosti soudkyně JUDr. Penn v řízení před soudem prvního stupně, a to pro její poměr k žalobkyni a k věci, neboť tato soudkyně má vědomě působit průtahy v řízení a jedná s cílem zamítnout žalobu. S ohledem na uvedené argumenty navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno včas, oprávněnou osobou (účastníkem řízení), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalobkyně dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení o přiznání osvobození od soudního poplatku zastavil. Ačkoli tak rozhodnutí odvolacího soudu nestanoví výslovně, fakticky bylo jeho rozhodnutím zrušeno rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolací soud rozhodl ve věci sám; dovolání tak může být přípustné podle §239 odst. 1 písm. a) o.s.ř., jde-li o řešení otázek právních a jde-li zároveň o právní otázku zásadního právního významu.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění – jehož správnost nelze v dovolacím řízení přezkoumávat – že žalobkyně v průběhu předchozího řízení nepředložila nové údaje a skutečnosti svědčící o změně v jejích majetkových poměrech, které by odůvodnily osvobození od soudních poplatků a z uvedeného důvodu žalobkyni pro nedostatek podmínky řízení spočívající v překážce věci pravomocně rozhodnuté nevyhověly.
Závěr, zda žalobkyní sdělené informace ohledně její majetkové situace jsou oproti informacím rozhodným pro dřívější rozhodnutí o osvobození od soudního poplatku změněné či nikoli, jsou závěry skutkovými (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí NS pod C 1025, nebo usnesení téhož soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2523/2004), jejichž zpochybnění představuje nezpůsobilý dovolací důvod (viz výše). Po právní stránce jsou pak závěry odvolacího soudu v souladu s procesním předpisem i judikaturou dovolacího soudu, jakož i s usnesením Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. IV. ÚS 766/10, v němž byl vysloven závěr, že rozhodnutí obecných soudů, kterými bylo rozhodnuto o zastavení řízení o návrhu na osvobození od soudního poplatku za řízení pro opakovanou totožnou žádost, má oporu v zákoně.
Námitka dovolatelky, že soudy obou stupňů nepostupovaly správně, pokud ji nevyzvaly k doplnění údajů o aktuálním stavu majetku oproti původnímu přehledu, představuje uplatnění námitky vady řízení podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., k níž podle výslovného ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. přihlížet nelze, a která přípustnost dovolání podle §239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. založit nemůže, neboť nejde o řešení procesní otázky, která by měla judikatorní přesah do rozhodování v jiných obdobných věcech.
Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. srpna 2011
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu