ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.885.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 885/2018-245
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce: Lesy České republiky, s. p. , IČO 42196451, se sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, proti žalované: UNIPETROL RPA, s. r. o. , IČO 27597075, se sídlem Litvínov - Záluží 1, zastoupena JUDr. Pavlem Švábem, advokátem se sídlem Slezská 2127/13, Praha 2, o 2 781 631 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 46 C 521/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 2017, č. j. 10 Co 79/2017-221, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná podala dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 2017, č. j. 10 Co 79/2017-22, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 15. 11. 2016, č. j. 46 C 521/2014-196, kterým jí bylo uloženo zaplatit žalobci 2.781.631 Kč s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení. V dovolání zpochybňuje především věrohodnost vstupních údajů předložených žalobcem, které použil znalec RNDr. P. Hadaš, Ph.D., pro výpočet výše škody na lesních porostech, způsobené kyselými imisemi z produkce žalované. Namítá, že odvolací soud postupoval nestandardně v procesních otázkách a nesprávně posoudil míru důkazů, ustálená judikatura dovolacího soudu je založena na skutkovém omylu, měla by být proto přehodnocena, a způsob zjištění výše náhrady škody by měl být posouzen jinak a měl by být též vyřešen rozdíl mezi důkazem a opěrným bodem. Soudům vytýká, že se nevypořádaly s její námitkou, že základní údaje žalobce o poškození lesních porostů jsou stanoveny nesprávně. Zdůraznila, že nezpochybňuje samotnou metodiku znalce, ale vstupní údaje předkládané žalobcem. Navrhla zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci k dalšímu řízení.
Dovolatelka tím, že napadá správnost vstupních údajů, fakticky ve výsledku zpochybňuje správnost závěru znalce RNDr. Pavla Hadaše, Ph.D., o výši škody na lesích. Rozptylovou studií a tzv. Gaussovým matematickým modelem výpočtu škody se dovolací soud již opakovaně zabýval a shledal, že i přes některé nedostatky této metodiky je pro občanskoprávní řízení o náhradu škody na lesích použitelná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. 25 Cdo 325/2002, publikovaný pod č. 46/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. 25 Cdo 62/2000, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 924, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2782/2013). Jak již bylo opakovaně řečeno, do budoucna není vyloučeno přesnější stanovení výše náhrady, avšak ani dovolatelka neuvádí žádný alternativní a exaktnější způsob zjištění skutečné výše škody způsobené jednotlivými producenty imisí a její tvrzení o nesprávnosti vstupních údajů jsou jen na úrovni úvah a polemik.
Námitky žalované směřují proti hodnocení důkazů, zejména znaleckého posudku, a proti zjištěnému skutkovému stavu; v tomto směru postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale paušálně proti skutkovému závěru o výši škody, jehož nesprávnost zdůvodňují pochybností o správnosti podkladů pro znalecké dokazování. Dovolatelka nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž v podstatě se domáhá přezkumu skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí.
Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů včetně znaleckého posudku nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. Ani námitky, týkající se vady řízení, nejsou samy o sobě způsobilé založit přípustnost dovolání.
Vzhledem k tomu, že dovolání téměř shodného obsahu podala dovolatelka v obdobném sporu mezi týmiž účastníky ve skutkově téměř totožné věci, a Nejvyšší soud o něm rozhodl usnesením ze dne 4. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5187/2017, lze poukázat i na další důvody tam uvedené, pro něž je dovolání jako nepřípustné odmítnuto.
Jak vyplývá z uvedeného, předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. nejsou splněny. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 10. 2018
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu