ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.931.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 931/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně České kanceláře pojistitelů , IČ 700 99 618, se sídlem Praha 5, Štefánikova 248/32, proti žalovaným 1) K. Š ., a 2) R. L., o zaplacení 152.300,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 23 C 130/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. března 2007, č.j. 11 Co 715/2006-115, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. března 2007, č.j. 11 Co 715/2006-115, a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 9. února 2006, č.j. 23 C 130/2005-77, pokud jím byla zamítnuta žaloba vůči žalovanému 2) R. L. a rozhodnuto o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovaným 2), se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Karviné k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 9. 2. 2006, č.j. 23 C 130/2005-77, uložil žalovanému 1) povinnost zaplatit 152.300,- Kč s příslušenstvím, vůči žalovanému 2) žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný 2) způsobil dne 9. 8. 2002 jako řidič vozidla, jehož vlastníkem byl žalovaný 1), dopravní nehodu, při níž byla způsobena škoda na dvou dalších automobilech. K vozidlu žalovaného 1) nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, proto bylo poškozeným z garančního fondu žalobkyně prostřednictvím Alianz pojišťovny, a. s., poskytnuto pojistné plnění ve výši 20.900,- Kč a 131.400,- Kč. Ve vztahu k žalovanému 1) shledal soud žalobu důvodnou, neboť podle §24 odst. 8 (správně odst. 7) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném v době škodní události (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“), má žalobkyně právo na náhradu plnění poskytnutého z garančního fondu vůči osobě bez pojištění odpovědnosti [§24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb.]. Odpovědnost žalovaného 2) za škodu ve smyslu ustanovení §420 obč. zák. nelze ve vztahu k žalobkyni dovodit, neboť nárok žalobkyně založený zákonem č. 168/1999 Sb. nelze zaměnit s nárokem na náhradu škody podle občanského zákoníku; pro vznik obecné odpovědnosti za škodu mezi žalovaným 2) a žalobkyní nejsou splněny zákonné předpoklady.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 3. 2007, č.j. 11 Co 715/2006-115, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku a ve výroku o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným 2) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že podle ustanovení §4 zákona č. 168/1999 Sb. ve znění účinném k 9. 8. 2002 neměl žalovaný 2), který nebyl vlastníkem tuzemského ani řidičem cizozemského vozidla, povinnost uzavřít pojistnou smlouvu, proto nemůže být „osobou bez pojištění odpovědnosti“, tedy osobou povinnou k náhradě poskytnutého pojistného plnění ve smyslu ustanovení §24 odst. 7 ve spojení s odst. 2 písm. b) cit. zákona č. 168/1999 Sb.
Rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Robertem Mrázikem. Podáním ze dne 14. 3. 2008 (doručeným Nejvyššímu soudu dne 31. 3. 2008) oznámila soudu, že odvolala plnou moc udělenou uvedenému advokátovi pro zastupování v dovolacím řízení, a navrhla, aby na její místo do řízení v souladu s ustanovením §107a o. s. ř. vstoupila společnost Intrum Justitia, s.r.o., IČ 250 83 236, se sídlem Praha 7, Dělnická 213, jíž postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení. Ustanovení §107a o. s. ř. však pro řízení u dovolacího soudu neplatí (§243c odst. 1 o. s. ř.), proto Nejvyšší soud k návrhu žalobkyně nepřihlížel.
Přípustnost dovolání žalobkyně dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Pochybení odvolacího soudu spatřuje v nesprávném výkladu pojmu „osoba bez pojištění odpovědnosti“ a mylné interpretaci ustanovení §24 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb., jež zcela odporuje principům pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidel a postavení České kanceláře pojistitelů v tomto systému. S odkazem na současné znění uvedeného ustanovení vyjadřuje přesvědčení, že žalovaný 2) je v předmětném sporu pasivně legitimován, neboť v příčinné souvislosti s jeho protiprávním jednáním vznikla škoda, za niž odpovídá podle §420 obč. zák. Jelikož škodu způsobil nepojištěným vozidlem, je současně osobou bez pojištění odpovědnosti ve smyslu ustanovení §24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. Z hlediska zákona č. 168/1999 Sb. je nutné považovat za osobu bez pojištění odpovědnosti každého, kdo za škodu způsobenou provozem vozidla odpovídá, tj. každého, jehož odpovědnost za škodu je pojištěním „kryta“; bylo by proto zcela nepřípustné považovat za pojištěného pouze vlastníka nebo provozovatele vozidla. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že bylo podáno včas, účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), v souladu se zákonem sepsáno a podepsáno advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a bylo podáno důvodně.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
V posuzovaném případě je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud vyložil pojem „osoba bez pojištění odpovědnosti“ ve smyslu ustanovení §24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, a tedy i s hmotným právem.
Nejvyšší soud (viz např. jeho rozsudky ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2837/2007, nebo ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 990/2008) zastává názor, že osobou bez pojištění odpovědnosti ve smyslu §24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. je nikoli osoba, která nesplní povinnost (vyplývající z ustanovení §4 tohoto zákona) uzavřít k provozovanému vozidlu pojistnou smlouvu, nýbrž osoba odpovídající za škodu způsobenou provozem vozidla, ke kterému taková pojistná smlouva nebyla uzavřena. Jestliže pojištěním je kryta odpovědnost osob povinných k náhradě škody způsobené provozem vozidla, pak není-li vozidlo pojištěno, je osobou bez pojištění ten, za koho by pojišťovna poškozenému plnila, kdyby pojištěno bylo. Přitom odpovědnost provozovatele vozidla za škodu způsobenou jeho provozem podle §427 a násl. obč. zák. nevylučuje souběžnou (solidární) odpovědnost řidiče tohoto vozidla podle §420 odst. 1 obč. zák., který způsobil škodu při téže škodní události zaviněným porušením právní povinnosti, nejde-li o případ uvedený v ustanovení §420 odst. 2 obč. zák. (srov. rozsudek publikovaný pod č. 29/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, případně výše citované rozsudky Nejvyššího soudu). Má-li tedy Česká kancelář pojistitelů (žalobkyně) podle §24 odst. 7 a §24 odst. 2 písm. b) zákona právo postihu vůči každému, kdo odpovídá za škodu a za koho plnila, svědčí jí toto právo i vůči řidiči (nepojištěného) vozidla tehdy, odpovídá-li řidič za škodu vzniklou při provozu tohoto vozidla. Bylo by totiž proti smyslu daného ustanovení, pokud by postih nebyl možný proti osobě, která odpovídá za škodu na základě zavinění; opačný výklad by možnost postihu nepřiměřeně zúžil.
Jak vyplývá z uvedeného, odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) rozhodl nesprávně, když dospěl k závěru, že regresní nárok ve smyslu ustanovení §24 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. nelze uplatnit vůči řidiči vozidla [žalovanému 2)]. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. zrušil, pokud jím bylo rozhodnuto ve vztahu k žalovanému 2); důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, proto Nejvyšší soud tento rozsudek rovněž v tomto rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2010
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu