ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.993.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 993/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce J. V., zastoupeného JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem se sídlem v Ostravě 1, Poštovní 2, proti žalovanému Zemědělskému podniku Razová, státnímu podniku v likvidaci, se sídlem Praha 6 – Řepy, Třanovského 622/11, IČO 13642090, zastoupenému JUDr. Petrem Tomanem, advokátem se sídlem Praha 2, Trojanova 12, o 1.075.000,- Kč s příslušenstvím, o procesním nástupnictví na straně žalobce, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 20 C 14/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. prosince 2012, č. j. 57 Co 974/2012-439, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. prosince 2012, č. j. 57 Co 974/2012-439, a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 17. srpna 2012, č. j. 20 C 14/2004-430, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Karviné k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou došlou soudu dne 14. 10. 1996 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 1.075.000,- Kč s příslušenstvím. Dne 4. 5. 2012 podal žalobce návrh, aby do řízení na jeho místo vstoupila společnost JV INVESTPORT s.r.o., se sídlem Bohumín – Nový Bohumín, Lidická 330, která se stala postupníkem žalobou uplatněné pohledávky, a k návrhu přiložil smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 13. 1. 2012 a souhlas postupníka se vstupem do řízení.
Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 17. 8. 2012, č. j. 20 C 14/2004-430, připustil, aby na místo dosavadního žalobce do řízení vstoupila uvedená společnost. Vzhledem k tomu, že žalobce doložil převod práva platnou smlouvou a nabyvatel práva se svým vstupem do řízení souhlasil, soud prvního stupně dovodil, že jsou tak splněny všechny předpoklady pro toto rozhodnutí.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. prosince 2012, č. j. 57 Co 974/2012-439, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Vyložil, že předložená smlouva o postoupení pohledávky představuje ve smyslu hmotného práva (§524 obč. zák.) právní skutečnost, se kterou je spojován převod práva, a nový žalobce souhlasil se svým vstupem do řízení, proto postupoval soud prvního stupně v souladu s ust. §107a odst. 1 a 2 o. s. ř., a pokud žalovaný poukazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, na danou věc nedopadají, neboť, jak se v uvedeném rozhodnutí uvádí, prostá obava, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, nepostačuje a nejistota o poctivosti pohnutek k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže. V případě, že nekalý účel postoupení vyjde dodatečně najevo, je zde možnost žádat náhradu vzniklé újmy po těch, kdo ji způsobili. S ohledem na to, že způsobem v tomto rozhodnutí uvedeným je ochrana zájmů žalovaného zajištěna, neshledal pochybení soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Odvolacímu soudu vytýká, že svým rozhodnutím umožnil žalobci účelové zneužití procesní úpravy k újmě žalovaného za situace, že žaloba bude nepochybně zamítnuta a náklady řízení žalovaného činí minimálně 480.000,- Kč. Dovozuje, že žalobce zcela účelově postoupil svou pohledávku na společnost, kterou založil vzápětí po vydání zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1514/2009, a v krátké době poté, co na dotaz soudu prvního stupně sdělil, že žalobu nevezme zpět, postoupil svou pohledávku ve výši cca 4,6 milionu za cenu pouhých 10.000,- Kč na společnost, jejímž je jednatelem a jediným společníkem. Záměrem žalobce tak bylo zneužití úpravy §107a o. s. ř. a takovému jednání nelze podle dovolatele poskytnout soudní ochranu. V tomto směru odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu a navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., je i důvodné.
Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 21. 12. 2012, postupoval Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Podle ustanovení §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje (odstavec 2 věta první).
Podle ustanovení §2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob.
Odvolací soud při svém rozhodnutí citoval právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněném pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že „nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř. Takový postup by byl namístě např. tehdy, bylo-li by možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, však k takovému kroku nepostačuje.“ Zejména poslední část publikované právní věty a obecná možnost náhrady škody v případě, že nekalý účel postoupení vyjde dodatečně najevo, vedly odvolací soud k paušálnímu závěru, že na danou věc uvedený právní názor nedopadá, aniž by se však návrhem zabýval v konkrétních poměrech souzené věci. V této souvislosti lze připomenout, že i podle závěru nálezu Ústavního soudu ze dne 9. února 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, nelze přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř. formalisticky, ale soud musí také posoudit skutečnost, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení §2 o. s. ř.
Odvolací soud pochybil, jestliže se nezabýval návrhem žalobce z hlediska konkrétních okolností, za nichž byl učiněn, a s přihlédnutím k tomu, co vyšlo v řízení najevo, a k obsahu spisu, nevyhodnotil podle ustanovení §2 o. s. ř. důvodnost námitek žalované o účelovosti postoupení pohledávky na uměle vytvořený subjekt (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 32 Odo 2650/2012, a ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 32 Odo 981/2012). Právní posouzení, na němž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu podle §107a o. s. ř., není úplné, a tedy ani správné. Dovolací důvod podle §241a odst. 1 písm. b) o. s. ř. je naplněn. Dovolací soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2013
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu