ECLI:CZ:NS:2005:25.ND.26.2005.1
sp. zn. 25 Nd 26/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobce B. V., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu financí ČR, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, zastoupené advokátem, o náhradu škody, vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 202/2004, o námitce podjatosti, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. P. B., JUDr. O. J., JUDr. I. W., JUDr. G. B., JUDr. L. R. a JUDr. V. W. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 202/2004.
Odůvodnění:
Žalobce v odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 12. 2000, č. j. 26 C 115/94-180, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 2.000,- Kč s příslušenstvím, vznesl námitku podjatosti všech soudců Městského soudu v Praze. V podání ze dne 23. 2. 2001 vznesl žalobce rovněž námitku podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze a tohoto soudu „jako celku“ s odůvodněním, že soudci Vrchního soudu v Praze se nevzdali praktik z doby vymezené zákonem č. 480/1991 Sb. a že vůči jeho osobě bez zábran „prezentují v součinnosti s původními totalitními strukturami bezprecedentní totalitní praktiky“. Prokazatelná podjatost a terorizování osoby žalobce soudci Městského soudu v Praze jsou soudci Vrchního soudu v Praze ignorovány a žalobcem uváděné údaje pomíjeny jako v době stalinismu. Žalobce má za to, že Vrchní soud v Praze bere za základ jen skutečnosti uvedené soudci, vůči nimž směřuje vznesená námitka podjatosti, které pak považuje za výlučně směrodatné. Podle žalobce je to absurdní stav a projev arogance moci, kdy se zaujatému soudci umožňuje „na základě libovolného prohlášení jeho případné lži ve věci se tendenčně angažovat a tendenčně rozhodnout“. Poté, co byl žalobce vyzván k doplnění námitky podjatosti o zákonem stanovené náležitosti (§15a odst. 3 o.s.ř), uvedl v podáních ze dne 10. 12. 2004 a 28. 12. 2004, že jeho námitky směřují zejména vůči JUDr. O. Ř., soudkyni Vrchního soudu v Praze, dříve Okresního soudu v Nymburku, která měla vykonávat vůči žalobci počátkem 80. let politický teror (mj. ho měla křivě obvinit, za což byl žalobce později rehabilitován), a která je manželkou bývalého náměstka Generální prokuratury ČSSR Ř.; dále vůči soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. P. B. (nesprávně uvedeno B.) ve vazbě na věc vedenou pod sp. zn. Nco 304/97. Námitky žalobce dále směřují proti postupu Vrchního soudu v Praze ve věcech vedených pod sp. zn. Ds 4/94 (93) a Ntd 21/99, který měl být koordinován s tendenčním postupem Městského soudu v Praze, Krajského soudu v Praze a dále příslušných soudů prvního stupně. Podle žalobce je postup všech zmíněných soudů vzájemně provázaný, přičemž vyšší instance „kryjí“ postup soudů nižších stupňů za účelem popření politické represe (zločinů komunismu) vůči jeho osobě. Konečně prostřednictvím svého právního zástupce žalobce jmenovitě namítl podjatost všech soudců civilního úseku Vrchního soudu v Praze, jejichž seznam učinil součástí podání.
Podle ustanovení §15a odst. 1 věty první o.s.ř. účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. Podle odst. 3 tohoto ustanovení v námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán.
Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených v rozvrhu práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit pouze ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou povoláni ve věci rozhodovat, přičemž k námitce směřující proti soudcům dalším, soud rozhodující o námitce podjatosti nepřihlíží. V posuzované věci je podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Městského soudu v Praze příslušný senát 2 Cmo ve složení JUDr. P. B., JUDr. O. J. a JUDr. I. W., jehož zastupujícím senátem je senát 8 Cmo ve složení JUDr. G. B., JUDr. L. R. a JUDr. V. W. Proto Nejvyšší soud České republiky rozhodoval o námitce podjatosti ve vztahu k soudcům těchto dvou senátů Vrchního soudu v Praze a k ostatním jménům z úplného výčtu všech soudců civilního úseku Vrchního soudu v Praze nepřihlížel.
JUDr. P. B. ve vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům nemá žádný vztah, na výsledku sporu nemá žádný zájem. Nejsou mu tedy známy žádné skutečnosti, které by mohly vzbuzovat pochybnost o jeho nepodjatosti.
JUDr. O. J. se k žalobcem vznesené námitce podjatosti vyjádřila tak, že nemá žádný vztah k účastníkům řízení ani jejich zástupcům a nejsou jí známy žádné skutečnosti, pro které by mohla být pokládána za podjatou v této věci.
JUDr. I. W. podle svého vyjádření k věci, k účastníkům řízení nemá žádný vztah, nejsou jí známy žádné skutečnosti, které by zakládaly pochybnosti o její nepodjatosti.
JUDr. G. B., JUDr. L. R. a JUDr. V. W. se k žalobcem vznesené námitce podjatosti shodně vyjádřily tak, že k věci, účastníkům řízení nemají žádný vztah. Nejsou jim známy žádné skutečnosti, které by zakládaly pochybnosti o její nepodjatosti.
Podle ustanovení §14 odst. 1 o.s.ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o.s.ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Nejvyšší soud po posouzení důvodů, v nichž žalobce spatřuje důvod pro vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. P. B., JUDr. O. J., JUDr. I. W., JUDr. G. B., JUDr. L. R. a JUDr. V. W. z projednávání a rozhodnutí věci, a s přihlédnutím k obsahu spisu dospěl k závěru, že podmínky ustanovení §14 odst. 1 o.s.ř. splněny nejsou. Z obsahu spisu nevyplývá žádná skutečnost, která by svědčila o tom, že u uvedených soudců senátů 2 Cmo a 8 Cmo je dán takový poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, s přihlédnutím k němuž by tu byl založen důvod pochybností o jejich nepodjatosti, jak má na zřeteli citované ustanovení. Námitky žalobce vůči těmto soudcům jsou obecné, odbývají se v rovině blíže nedoložených politických souvislostí, neuvádějí však žádnou konkrétní skutečnost, v čem žalobce spatřuje důvod pochybnosti o jejich nepodjatosti a o jejich nezpůsobilosti rozhodnout objektivně o odvolání žalobce. Výhrady žalobce k postupu soudců Vrchního soudu v Praze při projednávání jiné jeho věci pak nemohou zakládat způsobilý důvod vyloučení vzhledem k výslovné dikci zákona (ustanovení §14 odst. 4 o.s.ř.).
Protože tedy nebyly shledány zákonné předpoklady pro rozhodnutí o vyloučení výše jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze z projednávání a rozhodování věci, nebylo námitce podjatosti, kterou vznesl žalobce, vyhověno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2005
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu