ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.1115.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 1115/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci žalobce statutárního města Zlín , se sídlem ve Zlíně, náměstí Míru 12, zastoupeného JUDr. Pavlem Fišerem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Benešovo nábřeží 3954, proti žalovaným 1. M. K. , 2. M. K. , oběma bytem ve Z., o zaplacení částky 102.085,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 10 C 269/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 3. ledna 2013, č. j. 60 Co 387/2012-93, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým změnil rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 24. 11. 2011, č. j. 10 C 269/2010-42, tak, že zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 51.042,50 Kč s úroky z prodlení, odmítl odvolání žalobce proti výrokům, kterými byla zamítnuta žaloba co do zaplacení částky 51.042,50 Kč s úroky z prodlení, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno po nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, tj. po 1. 1. 2013, projednal Nejvyšší soud podle čl. II bodu 1, 7 tohoto zákona dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”).
Podle §243c odst. 1 (ve spojení s §243f odst. 2, 3) o. s. ř. dovolací soud dovolání odmítl, neboť má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, jimiž se odvolací řízení končí, upravuje §237 a §238 o. s. ř., náležitosti dovolání pak §241a o. s. ř.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. může být dovolacím důvodem jen nesprávné právní posouzení věci. K náležitostem dovolání patří mj. i vymezení důvodu dovolání (§241a odst. 3), tj. z dovolání musí vyplývat, které otázky hmotného či procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, vyřešil odvolací soud chybně, a proč tyto závěry považuje dovolatel za nesprávné. Dovolatel musí (§241a odst. 2) rovněž uvést v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v §237 považuje za splněné.
Nic z toho však dovolatel v dovolání neuvedl. V úvodu svého dovolání jen uvedl, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by měla být dovolacím soudem právní otázka posouzena jinak“ a že „spočívá na nesprávném právním posouzení věci a odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“.
K projednání dovolání však nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud.
Dovolatel zřejmě přehlédl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno až po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., a je proto třeba postupovat podle občanského soudního řádu ve znění od 1. 1. 2013. V dovolání totiž zjevně odkazuje na občanský soudní řád ve znění do 31. 12. 2012 (např. uplatňuje dovolací podle §241a odst. 2 písm. a/, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ačkoli §241a odst. 2 o. s. ř., ve znění od 1. 1. 2013, již na písmena členěn není a §241a upravuje jen jeden dovolací důvod – nesprávné právní posouzení).
Dovolání, které neobsahuje vymezení důvodu dovolání (§241a odst. 3 o. s. ř.), ani vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§241b odst. 3 věta první, §243b o. s. ř.). Protože tak dovolatel neučinil a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1, §243f odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. května 2013
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu