ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.1340.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 1340/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce Gymnázium Praha 7, Nad Štolou 1, příspěvková organizace , se sídlem Praha 7, Nad Štolou 1, zastoupeného JUDr. Janem Bělohradským, advokátem se sídlem Praha 6, nám. Interbrigády 3, proti žalovanému J. Ř. , zastoupenému Mgr. Ivou Sládkovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábřeží 39/51, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 6/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2009, č. j. 29 Co 422/2009-71, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč, k rukám JUDr. Jana Bělohradského, advokáta se sídlem Praha 6, nám. Intebrigády 3, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 3. 11. 2009, č.j. 29 Co 422/2009-71, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 (soudu prvního stupně) ze dne 15. 6. 2009, č.j. 30 C 6/2008-51, kterým byla žalovanému uložena povinnost vyklidit byt o dvou pokojích, kuchyni, předsíni, komoře, koupelně a WC, I. kategorie, v I. nadzemním podlaží, nacházející se v objektu Gymnázia Nad Štolou, č.p. 15010, P., k.ú. H. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), do 15 dnů od právní moci rozsudku a rozhodnuto o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Ve shodě se soudem prvního stupně vzal zejména za prokázáno, že dopisem ze dne 15. 8. 2007 žalobce (pronajímatel) dal žalovanému (nájemci) výpověď z nájmu předmětného bytu podle §711 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč.zák.“), neboť byt neužívá (dále jen „Výpověď“), že žalovaný dopisem ze dne 17. 9. 2007 reagoval tak, že Výpověď je neplatná, neboť byt neužívá z důvodů své hospitalizace a že v bytě plánuje generální opravu, že žalobce jej dopisem ze dne 28. 8. 2007 vyzýval k vrácení klíčů od bytu, že žalovaný nepodal žalobu na neplatnost Výpovědi, a že řízení o přivolení k výpovědi z nájmu žalovaného k předmětnému bytu, vedené u soudu prvního stupně pod sp.zn. 10 C 283/2007, bylo pravomocně zastaveno usnesením odvolacího soudu ze dne 30. 9. 2008, č.j. 62 Co 374/2008-24. Přisvědčil i závěru soudu prvního stupně, že nájemní vztah skončil Výpovědí dle §710 odst. 1 obč.zák., neboť žalovaný nenapadl její neplatnost u soudu žalobou. Ztotožnil se i s jeho konstatováním (k námitce žalovaného, že byt již vyklidil), že „předání vyklizeného bytu je nutno celou záležitost uzavřít protokolárně“, tedy zejména nejen odevzdat klíče (ač tato skutečnost byla mezi stranami sporná, byla pro danou věc bez podstatného významu), ale i byt předat. Pronajímatel nemá možnost, jak jinak se tohoto svého práva domoci, než příslušným soudním rozhodnutím, a teprve po té, kdy nabyde právní moci, je oprávněn byt převzít i bez součinnosti nájemce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnil v něm dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Za otázky zásadního právního významu označuje otázky: 1) zda je povinnost nájemce předat byt „protokolárně“ stanovena zákonem (ve smyslu ustanovení čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), 2) zda existuje ustálená judikatura Nejvyššího soudu, popř. Ústavního soudu řešící výše popsanou povinnost, 3) zda je uvedený názor soudů nižších stupňů v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, a 4) zda se jedná o rozdílnou rozhodovací činnost odvolacího soudu, kterou je třeba sjednotit právním názorem Nejvyššího soudu. K uvedeným otázkám pak dodává, že zákon neukládá nájemci povinnost předat byt protokolárně, nestanovuje ani žádné další podmínky pro protokol, ani neukládá pronajímateli a nájemci vzájemnou součinnost pro jeho pořízení. Dále uvádí, že neexistuje jednotný právní názor na uvedenou problematiku, a to i s ohledem na rozdílnou rozhodovací činnost odvolacího soudu (viz rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 68 Co 46/2009-164, v němž byl vysloven názor, že jestliže nájemce po skončení nájemního vztahu předal pronajímateli klíče, nelze klást k jeho tíži, že pronajímatel poté prostory fakticky nepřevzal). Zároveň poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 1992/2001, z něhož vyplývá, že žaloba pronajímatele na vyklizení nemůže být úspěšná, jestliže nájemce do jeho vlastnického práva neoprávněně nezasahuje (byt neužívá a nemá v něm žádné věci). Vytýká odvolacímu soudu (soudu prvního stupně), že se nezabýval tím, zda v době podání žaloby byl byt již fakticky vyklizen či nikoliv a řešil pouze problém řádného předání bytu (přestože mezi účastníky bylo nesporné, že byt neužívá od srpna 2007 a že z něj rovněž odstranil všechny své věci). Poukazuje na to, že žalobci vrátil klíče od bytu poštovní zásilkou ze dne 28. 8. 2007 s tím, že v dopise uvedl, že tímto zároveň předává i byt; pro předání klíčů touto cestou se rozhodl z důvodu svého zdravotního stavu, který mu neumožnil předání klíčů žalobci osobně. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s napadeným rozhodnutím s tím, že žalovaný mu klíče od bytu nikdy nepředal, ani nezaslal poštovní zásilkou.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10 o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se zabýval otázkou jeho přípustnosti.
Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, nejde tedy o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.; dovolání tak může být přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží.
Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.
Dovolatelem formulované otázky zásadního právního významu přípustnost dovolání podle §237odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezakládají, neboť na jejich posouzení napadené rozhodnutí nespočívá (to platí i ohledně otázky ad 1/, od níž se odvíjí otázky ad 2/ - 4/).
Napadené rozhodnutí je založeno především na závěru, že žaloba v dané věci je důvodná, neboť byt nebyl po skončení nájemního vztahu vyklizen, nedošlo-li k jeho předání (odevzdání) pronajímateli (žalobci), přičemž dovolatel tento závěr zpochybnil.
Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, podle něhož vyklizení bytu v sobě zahrnuje i jeho odevzdání ( např. předáním klíčů) – srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 27, str. 329 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1984, dále např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 30. 6. 2003, sp.zn. 26 Cdo 916/2001, z 26. 4. 2006, sp.zn. 26 Cdo 2716/2005, z 15.12. 2009, sp.zn. 26 Cdo 4903/2008, z 25/5 2010, sp.zn. 26 Cdo 2037/2008, a z 26. 10. 2010, sp.zn. 26 Cdo 3025/2008.
S uvedeným právním názorem se dovolací soud ztotožňuje i v projednávané věci; v poměrech této věci z nich pak vyplývá, že je-li ve vyklizení obsaženo i odevzdání, pak pronajatý byt nebyl vyklizen ani v případě, kdy nebyl pronajímateli rovněž odevzdán ( např. předáním klíčů).
Zákon nestanoví žádnou obligatorní formu, jak se toto odevzdání (předání) bytu pronajímateli má uskutečnit. Je proto vždy na vůli obou smluvních stran, zda k tomu dojde fakticky, třeba předáním klíčů (jak bylo příkladmo uvedeno výše) nebo zda strany o tom sepíší samostatný protokol.
V projednávané věci vycházel odvolací soud ze skutkového závěru (jež nelze zpochybnit v případě dovolání, jehož přípustnost je zvažována podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), že žalovaný klíče od bytu po skončení nájmu žalobci nepředal (resp. že nebylo prokázáno, že by se nacházely v poštovní zásilce z 28. 8. 2007, jak tvrdí žalovaný). Součástí skutkových zjištění odvolacího soudu bylo též zjištění, že žalovaný reagoval na Výpověď dopisem ze dne 17. 9. 2007 tak, že je neplatná, neboť byt neužívá z důvodů své hospitalizace a že v bytě plánuje generální opravu.
Za tohoto stavu nelze učinit závěr, že žalovaný byt po skončení nájmu žalobci odevzdal (předal) a že mu tak umožnil faktickou (i právní) dispozici s ním. Naopak žalovaný se ještě po doručení Výpovědi choval jako nájemce bytu, a to bez ohledu na to, že - jak tvrdil - od bytu odevzdal klíče.
I když dovolací soud nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že k předání (odevzdání) bytu musí dojít „protokolárně“, odpovídá jeho právní závěr o důvodnosti žaloby ustálené judikatuře.
Odkaz dovolatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2003, sp.zn. 25 Cdo 1992/2001, je nepřípadný, neboť se týkal skutkově a tím i právně jiné situace (šlo o otázku vyklizení osobou, jíž k bytu nesvědčilo právo nájmu).
Je tedy zřejmé, že dovolání žalovaného směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 2 věty první a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovaného k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s ustanovením §10 odst. 3, §15 ve spojení s ustanovením §14 odst. 1, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný
podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 11. srpna 2011
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu