Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.06.2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.1590.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.1590.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 1590/2014 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce M. R. , zastoupeného Mgr. Bc. Lubošem Klimentem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní 600/21, proti žalovanému Zemědělskému družstvu Velký Beranov , se sídlem ve Velkém Beranově 6, IČO: 00137235, zastoupenému JUDr. Ing. Zdeňkem Hrabou, advokátem se sídlem v Říčanech, Kamlerova 795/9, o zaplacení částky 396.675,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 5 C 130/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 16. ledna 2014, č. j. 54 Co 420/2013-518, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.277,- Kč k rukám JUDr. Ing. Zdeňka Hraby, advokáta se sídlem v Říčanech, Kamlerova 795/9, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Žalobce se po částečném zpětvzetí (viz č. l. 469 až 471 a 474) změněné žaloby (viz č. l. 74 až 75 a 110) domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 396.675,- Kč s příslušenstvím (v podobě úroků z prodlení). Z toho částku 197.590,- Kč, tj. částku, která se stala předmětem odvolacího a posléze i tohoto dovolacího řízení, požadoval z titulu pohledávky své babičky M. R., zemřelé dne 22. června 2005, (dále též jen „pohledávka původně náležející M. R.“) na vypořádání jejího podílu na nespotřebované restituční rezervě vytvořené žalovaným družstvem v rámci jeho transformace podle zákona č. 42/1992 Sb. Aktivní věcnou legitimaci k uplatnění uvedené pohledávky odůvodnil tvrzením, že jeho babička mu ji převedla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. března 1993 (dále jen „Postupní smlouva“), resp. že ji nabyl později děděním na základě usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 30. května 2006, č. j. 31 D 628/2005-52, o schválení dohody jejích dědiců o vypořádání dědictví. Okresní soud v Jihlavě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. února 2013, č. j. 5 C 130/2006-477, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 199.085,- Kč (výrok I.) a zamítl žalobu ohledně zaplacení (zbývající) částky 197.590,- Kč a tam uvedených úroků z prodlení (zamítavý výrok II.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu a o povinnosti žalobce k zaplacení nedoplatku na soudním poplatku (výroky III. až VI.). K odvolání žalobce proti zamítavému výroku II. rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. ledna 2014, č. j. 54 Co 420/2013-518, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích II. až VI. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Na zjištěném skutkovém základě mimo jiné dovodil, že ve sporu o zaplacení částky 197.590,- Kč s příslušenstvím nebyl žalobce aktivně věcně legitimován (samostatně). Podle jeho názoru tak tomu bylo především proto, že Postupní smlouva je pro neurčitost absolutně neplatná podle §37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jenobč. zák.“), neboť v ní schází „jakékoliv vymezení právních důvodů postupovaných pohledávek“ (v této souvislosti odkázal zejména na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. června 2007, sp. zn. 32 Odo 1433/2006, uveřejněný pod č. 27/2008 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Aktivní věcná legitimace však u něj absentuje také z toho důvodu, že uvedená pohledávka nebyla projednána v dědickém řízení po zůstavitelce a potažmo ani zahrnuta do dědické dohody jejích dědiců (schválené usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 30. května 2006, č. j. 31 D 628/2005-52), takže ji žalobce nemůže – před případným dodatečným projednáním dědictví – uplatňovat v daném řízení samostatně, nýbrž jen společně s ostatními dědici zůstavitelky tak, aby se rozhodnutí o této pohledávce vztahovalo na všechny z nich. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, k němuž se žalovaný prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o. s. ř.“), neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat a které dovolatel včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o. s. ř.). Předně dovolatel v dovolání uplatnil nezpůsobilý dovolací důvod, jehož prostřednictvím se pokusil zpochybnit správnost (úplnost) zjištěného skutkového stavu rozhodného pro posouzení otázky neplatnosti Postupní smlouvy podle §37 odst. 1 obč. zák. Vzhledem k obsahu spisu však nelze ani přehlédnout, že okolnosti, které dovolatel považoval za rozhodné pro odlišné posouzení uvedené otázky, zjevně čerpal z listiny, jíž připojil až k dovolání a na níž navíc byla zaznamenána smlouva o postoupení pohledávek alespoň zčásti jiného obsahu, než který se podává z Postupní smlouvy provedené k důkazu v řízení před soudy nižších stupňů (k tomu srov. obsah listin na č. l. 79, resp. 88, a na č. l. 535 spisu; viz rovněž protokoly o jednání na č. l. 112 – 113 a 509 – 510 spisu). Z tohoto úhlu pohledu tak zároveň uplatnil tzv. skutkové (důkazní) novoty; v dovolacím řízení však platí zákaz skutkových novot (§241a odst. 6 o. s. ř.). Nad rámec uvedeného dovolací soud již jen pro úplnost dodává, že – vycházeje ze zjištěného skutkového stavu – je závěr odvolacího soudu o neplatnosti Postupní smlouvy pro její neurčitost (§37 odst. 1 obč. zák.) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. června 2007, sp. zn. 32 Odo 1433/2006, uveřejněný pod č. 27/2008 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, tj. rozhodnutí, na které odkázal odvolací soud), od níž není důvod se odchýlit. K dovolacímu přezkumu byla dále předložena otázka, zda „je k žalobě o plnění z nevyčerpané restituční rezervy, z níž mělo být plněno právnímu předchůdci žalobce jako oprávněné osobě, aktivně legitimován žalobce, který je jediným dědicem svého právního předchůdce, avšak pohledávka z nevyčerpané restituční rezervy nebyla zahrnuta do dědického řízení z důvodu tehdejší nezjistitelnosti její výše“ . Předně je zapotřebí zdůraznit, že na vyřešení takto postavené otázky napadené rozhodnutí nezávisí (nespočívá). Nespočívá-li napadené rozhodnutí na řešení takto nastolené otázky, pak z toho nepřímo vyplývá, že ve vztahu k této otázce dovolatel nemohl náležitě specifikovat (a ani nespecifikoval), v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.). V této souvislosti nelze opomenout, že může-li být dovolání přípustné (jako v této věci) jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání (splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné). Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li provedeno označením (volbou) několika (více) v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání pro jednu (konkrétní) právní otázku, jak to učinil dovolatel konstatováním (nadto zcela obecným), že napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, respektive která v rozhodování dovolacího soudu nebyla uspokojivě vyřešena, eventuálně má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“ . Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně dne 25. června 2014 JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/25/2014
Spisová značka:26 Cdo 1590/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.1590.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Neplatnost právního úkonu
Právní úkony
Transformace družstev
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§37 odst. 1 obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost sp. zn. I. ÚS 2967/14
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19