ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.1651.2023.1
sp. zn. 26 Cdo 1651/2023-83
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobce S.V.J. XY , zastoupeného Mgr. Jakubem Horkým, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 695/24, proti žalovanému R. S. , zastoupenému Mgr. Milanem Vaňkátem, advokátem se sídlem v Praze 5, Plaská 623/5, o 41 649 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 68 C 174/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2022, č. j. 11 Co 251/2022-56, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 8. 4. 2022, č. j. 68 C 174/2021-47, odmítl žalobu ze dne 30. 4. 2021 doplněnou „o podání ze dne 31. 1. 2022“ a zavázal žalobce zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 11 180,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto unesení k rukám jeho zástupce.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 2. 8. 2022, č. j. 11 Co 251/2022-56, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil ve znění, že se „odmítá žaloba ze dne 30. 4. 2021 doplněná podáním ze dne 1. 2. 2022“, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Žalobce napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není přípustné.
Přípustnost dovolání je upravena v ustanovení §237 o. s. ř., avšak podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci žalobce napadl dovoláním usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby, kterou se žalobce domáhal zaplacení „částky 41 649 Kč s příslušenstvím“ z titulu „nedoplatku plynoucího z vyúčtování služeb za rok 2017“, a pro případ, že pohledávka ve výši 41 469 Kč „neexistuje“, žalobce „in eventum“ požadoval úhradu „příspěvků na správu domu, na náklady vlastní činnosti a zálohy na služby“ ve výši 4 637 Kč měsíčně za období od ledna do prosince 2017, tj. 55 644 Kč, po „zohlednění“ částky 20 000 Kč, tedy ve výši 35 644 Kč „včetně úroků z prodlení“.
Vzhledem k tomu, že primárním i eventuálním petitem – jak je zřejmé z obsahu podání žalobce – byl uplatněn nárok nepřevyšující 50 000 Kč [jen pro úplnost dovolací soud uvádí, že soudní praxe připouští uplatnění práv se samostatným skutkovým základem i formou tzv. eventuálního petitu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2883/2006, uveřejněný pod číslem 98/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)], je přípustnost dovolání ustanovením §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyloučena.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 10. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu