ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.1733.2002.1
sp. zn. 26 Cdo 1733/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce P. f. Č. r., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) J. S. a 2) S. S., zastoupeným advokátkou, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 13 C 83/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. dubna 2002, č. j. 57 Co 220/2002-50, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. dubna 2002, č. j. 57 Co 220/2002-50, změnil vyhovující rozsudek Okresního soudu v Opavě (soudu prvního stupně) ze dne 26. září 2001, č. j. 13 C 83/2001-27, tak, že zamítl žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu „bytu č. 1 v domě č. p. 301 v k. ú. H., o velikosti 4+1 s příslušenstvím“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“), a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.
Po doplnění dokazování v odvolacím řízení vzal odvolací soud z provedených důkazů mimo jiné za zjištěno, že předmětný dům je ve vlastnictví státu a ve správě žalobce (pronajímatele předmětného bytu), že žalovaní (společní nájemci bytu) předmětný byt užívali nejméně od roku 1987, a že řádně platí nájemné z bytu. Současně zjistil, že dům se nachází na samotě mimo zastavěnou část obce, že pronajímatel zajišťoval dodávku pitné vody do bytu z blízké studny, že otázka vlastnictví studny není vyjasněna, že od 13. prosince 1999 nejméně do druhé poloviny června 2000 (vyjma období od 15. ledna do 18. ledna 2000) nebyla do předmětného bytu voda dodávána, že přerušení dodávky vody bylo způsobeno v období od 13. prosince 1999 do 15. ledna 2000 odcizením čerpadla B. S. a od 18. ledna 2000 odcizením motoru čerpadla neznámým pachatelem, že v uvedeném období se žalobce přes opakované výzvy ze strany žalovaných o obnovení dodávky vody nepostaral, že dne 14. února 2000 jim pouze zapůjčil dva 50-ti litrové plastové barely, že dodávka vody byla obnovena až ve druhé polovině června roku 2000, a že podle protokolu o laboratorní zkoušce vyhovuje dodávaná voda požadavkům normy pitné vody pro hromadné zásobování. Nakonec vzal rovněž za zjištěno, že na přelomu měsíců května a června 2000 se žalovaní v důsledku přerušení dodávky vody z předmětného bytu odstěhovali, že od této doby v bytě nebydlí, že správními rozhodnutími z 3. července 2000 a z 28. srpna 2000 bylo uloženo vlastníku pozemků B. S. obnovit pokojný stav umožněním zprovoznění čerpadla, které odcizil, že uvedená rozhodnutí B. S. nehodlá akceptovat, a že nepřistoupil ani na uzavření dohody o zřízení věcného břemene ohledně vodárenského zařízení. Na základě skutkových zjištění, že na přelomu měsíců května a června 2000 se žalovaní v důsledku přerušení dodávky vody z předmětného bytu odstěhovali, a že od této doby v něm nebydlí, odvolací soud – shodně se soudem prvního stupně – dovodil, že žalovaní byt neužívají (§711 odst. 1 písm. h/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném v době dání výpovědi z nájmu bytu – dále jen „obč. zák.“). Na rozdíl od soudu prvního stupně, který usoudil, že po obnovení dodávky vody nemají žalovaní pro neužívání bytu vážné důvody (a že je proto naplněn výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. h/ obč. zák.), však odvolací soud dovodil, že zmíněný výpovědní důvod není naplněn, neboť i přes obnovení dodávky vody přetrvávají na straně žalovaných vážné důvody, pro něž předmětný byt neužívají. Podle názoru odvolacího soudu je tomu tak proto, že závisí-li „dodávka vody jako plnění, jehož poskytování je spojeno s užíváním bytu, na třetí osobě, která nehodlá respektovat uloženou povinnost, o čemž nemůže být vzhledem k jejímu prohlášení pochyb, přetrvává na straně žalobce neschopnost fakticky plnit povinnost zajistit žalovaným plný a nerušený výkon práva nájmu (ve smyslu §687 odst. 1 obč. zák.), a to i za situace, že v době výzvy žalobce k návratu žalovaných do předmětného bytu již měla být dodávka vody obnovena“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“). V dovolání – s přihlédnutím k jeho obsahu (§41 odst. 2 o.s.ř.) – uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., byť v něm, avšak bez jakékoliv obsahové konkretizace, zmínil rovněž dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. Prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu zpochybnil správnost právního závěru, že není naplněn výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. h/ obč. zák. (v podobě neužívání bytu bez vážných důvodů). Uvedl, že výpovědní důvod podle citovaného ustanovení je naplněn proto, že žalovaní „byt bez vážného důvodu neužívali po dobu delší jak půl roku poté, kdy dopisem ze dne 19.6.2000 byli žalobcem informováni o obnovení dodávky vody a opětovně žalobcem vyzváni k obnovení užívání bytu dopisem ze dne 19.12.2000“; jestliže i přes to užívání bytu neobnovili, neplní podle dovolatele povinnost vyplývající z ustanovení §689 obč. zák. Poté rovněž namítl, že „údajné obavy žalovaných … nemohou být důvodem pro neužívání bytu, neboť tyto obavy závisí na okolnostech v budoucnu neznámých“. Zastává také názor, že „pokud by v budoucnu opětovně byla přerušena dodávka vody z důvodů činnosti pana S., pak vyžadování splnění povinnosti zajistit dodávku vody na pronajímateli by zcela jednoznačně znamenalo vzájemně nerovně postavení smluvních stran a zvýhodnění nájemce na úkor pronajímatele jako vlastníka, a to za situace, kdy by po něm nebylo možno spravedlivě požadovat splnění takové povinnosti“. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 2 o.s.ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Existence uvedených vad nebyla tvrzena a z obsahu spisu tyto vady zjištěny nebyly.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
S přihlédnutím k právnímu posouzení věci odvolacím soudem a k obsahové konkretizaci uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. půjde v dovolacím řízení o posouzení správnosti právního závěru, že výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. h/ obč. zák. není naplněn. Především však bude zapotřebí vyřešit předběžnou právní otázku, tj. otázku, zda na základě zjištěného skutkového stavu věci lze usoudit, že pro neužívání bytu mají žalovaní vážné důvody, jak dovodil odvolací soud. Pro úplnost zbývá připomenout, že v dovolání nebyla zpochybněna správnost právního závěru, že žalovaní (společní nájemci) byt neužívají.
Podle §710 odst. 1 obč. zák. nájem bytu zanikne písemnou dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem nebo písemnou výpovědí. Pronajímatel přitom může vypovědět nájem bytu jen s přivolením soudu a z důvodů taxativně zákonem stanovených (§711 odst. 1 obč. zák. ).
Podle §711 odst. 1 písm. h/ obč. zák. může pronajímatel – s přivolením soudu – vypovědět nájem bytu, neužívá-li nájemce byt bez vážných důvodů a nebo ho bez závažných důvodů užívá jen občas.
Z ustanovení §711 odst. 1 písm. h/ obč. zák. vyplývá, že naplnění uvedeného výpovědního důvodu předpokládá, že nájemce byt neužívá buď vůbec nebo ho užívá jen občas, a že tento stav není odůvodněn, tj. že zde nejsou dány vážné (závažné) důvody, pro které nájemce přechodně neužívá (užívá občas) byt k účelu, k němuž je určen. Přitom soud posuzuje existenci výpovědního důvodu k okamžiku doručení výpovědi z nájmu bytu i v případě, že jde o výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. h/ obč. zák.; k tomuto okamžiku tedy posuzuje, zda na základě zjištěných skutečností je naplněn zákonný předpoklad uvedeného ustanovení – neexistence vážného (závažného) důvodu neužívání (občasného užívání) bytu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. července 2001, sp. zn. 20 Cdo 2937/99, uveřejněný pod č. 26 v sešitě č. 2 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura). O „neužívání (občasné užívání) bytu“ ve smyslu tohoto ustanovení jde tehdy, kdy byt je zcela nebo převážně opuštěn, tj. kdy není zcela nebo převážně nájemcem užíván k obvyklému způsobu bydlení. Vážnými (závažnými) důvody neužívání (občasného užívání) bytu jsou pouze takové okolnosti, které dočasně brání nájemci, aby byt užíval (aby ho užíval soustavně a nikoli pouze občas). Vážnost (závažnost) důvodů neužívání (občasného užívání) bytu musí být posuzována především z objektivního hlediska (srov. např. R 62/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu. Obecně (z objektivního hlediska) lze mít za to, že vážnými (závažnými) důvody, pro něž není byt nájemcem užíván (je nájemcem užíván jen občas), mohou být např. ústavní léčení, výkon základní vojenské služby či nepříznivý zdravotní stav nájemce bytu (členů jeho domácnosti). Vážným (závažným) důvodem neužívání (občasného užívání) bytu může být též výkon zaměstnání mimo obec, v níž se byt nachází. Je pak věcí posouzení konkrétního případu, zda vážné (závažné) důvody, pro něž není byt nájemcem užíván (je nájemcem užíván jen občas), jsou v té které věci dány, přičemž je nutno zohlednit nejen zájmy nájemce, ale též oprávněné zájmy pronajímatele (vlastníka), zejména jeho zájem na řádném využití bytu. Přitom podle ustálené soudní praxe musí vždy jít o stav přechodného neužívání (občasného užívání) bytu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. října 1996, sp. zn. 2 Cdon 252/96, ze dne 12. srpna 1998, sp. zn. 2 Cdon 1287/97, ze dne 27. října 1999, sp. zn. 26 Cdo 457/98); je tedy třeba, aby okolnosti daného případu nasvědčovaly tomu, že byt nájemce neužívá (užívá jen občas) pouze dočasně. Na takovýto stav lze usuzovat nejen z toho, po jak dlouhou dobu nájemce byt neužívá (užívá jen občas); významné mohou být i další okolnosti svědčící o tom, že jde o dočasné neužívání (občasné užívání) bytu (např. to, zda a jaká činí nájemce reálná opatření k tomu, aby se po odpadnutí překážky, pro níž byt neužívá /užívá jen občas/, do bytu vrátil a užíval jej). V řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu podle §711 odst. 1 písm. h/ obč. zák. tedy pro závěr o nedůvodnosti žaloby nepostačí existence vážných (závažných) důvodů pro neužívání (občasné užívání) bytu; musí být prokázána dočasnost takového stavu.
Součástí zjištěného skutkového stavu, z něhož odvolací soud vycházel při posuzování otázky vážnosti důvodů neužívání bytu žalovanými, byla též skutková zjištění, že pronajímatel zajišťoval dodávku pitné vody do bytu z blízké studny, že otázka vlastnictví studny není vyjasněna, že od 13. prosince 1999 nejméně do druhé poloviny června 2000 (vyjma období od 15. ledna do 18. ledna 2000) nebyla do předmětného bytu voda dodávána, že přerušení dodávky vody bylo způsobeno v období od 13. prosince 1999 do 15. ledna 2000 odcizením čerpadla B. S. a od 18. ledna 2000 odcizením motoru čerpadla neznámým pachatelem, že v uvedeném období se žalobce přes opakované výzvy ze strany žalovaných o obnovení dodávky vody nepostaral, že dne 14. února 2000 jim pouze zapůjčil dva 50-ti litrové plastové barely, že dodávka vody byla obnovena až ve druhé polovině června roku 2000, že správními rozhodnutími z 3. července 2000 a z 28. srpna 2000 bylo uloženo vlastníku pozemků B. S. obnovit pokojný stav umožněním zprovoznění čerpadla, které odcizil, že uvedená rozhodnutí B. S. nehodlá akceptovat, a že nepřistoupil ani na uzavření dohody o zřízení věcného břemene ohledně vodárenského zařízení; současně bylo zjištěno, že přes všechny uvedené okolnosti žalovaní řádně platí nájemné z předmětného bytu. Z uvedených skutkových zjištění mimo jiné jednoznačně vyplývá, že v době, kterou je zapotřebí sledovat (v době doručení výpovědi z nájmu bytu), je – na rozdíl od předchozího období – dodávka vody (plnění, jehož poskytování je spojeno s užíváním bytu) závislá na vůli třetí osoby (B. S.). Je rovněž nepochybné, že B. S. nehodlá respektovat uloženou povinnost, týkající se dodávky vody do předmětného bytu. Žalovaným proto nelze důvodně vytýkat, že se za této situace nehodlají přestěhovat zpět do předmětného bytu (a opustit tak byt, který v současné době užívají); jinak řečeno, že předmětný byt od května či června roku 2000 neužívají. Mají totiž, jak správně uzavřel odvolací soud, pro neužívání bytu vážné důvody, neboť situace týkající se dodávky vody do bytu by se vzhledem k učiněným skutkovým zjištěním mohla kdykoli opakovat, nebude-li zajištěn jiný zdroj vody. Lze rovněž souhlasit s odvolacím soudem v tom, že na straně žalobce i nadále přetrvává neschopnost plnit povinnosti, které pro něj vyplývají z ustanovení §687 odst. 1 obč. zák., tj. zajistit žalovaným plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu. S přihlédnutím k řečenému lze pokládat za této situace za právně bezvýznamný zájem pronajímatele na řádném využití bytu; pronajímatel totiž sám neužívání bytu způsobil tím, že nebyl schopen postarat se o dodávku vody do bytu. Právní závěr, že není naplněn výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. h/ obč. zák., proto obstojí. Lze uzavřít, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nebyl použit opodstatněně.
Z vyložených důvodů vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. a jeho obsahové konkretizace správný ve smyslu §243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. Dovolací soud proto dovolání podle téhož ustanovení bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce nebyl v tomto řízení úspěšný a procesně úspěšným žalovaným žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti žalobci právo, v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. března 2003
JUDr. Miroslav Ferák, v.r.
předseda senátu