ECLI:CZ:NS:2007:26.CDO.1747.2007.1
sp. zn. 26 Cdo 1747/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce J. L., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému J. Š., zastoupenému advokátkou, o zaplacení 10.800,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 9 C 24/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2006, č. j. 62 Co 306/2006-58, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. 1. 2006, č. j. 9 C 24/2005-42, výrokem pod bodem I. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 10.800,- Kč spolu s poplatkem z prodlení z částky 2.700,- Kč za období od 6. 4. 2003 do 5. 5. 2003 a poplatkem z prodlení z částky 10.800,- Kč za období od 6. 5. 2003 do zaplacení, přičemž částka 10.800,- Kč představovala rozdíl mezi tzv. regulovaným a obvyklým nájemným. Současně výrokem pod bodem II. rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 13. 10. 2006, č. j. 62 Co 306/2006-58, výrokem pod bodem I. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Současně výrokem pod bodem II. rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Předesílá, že mu odvolací soud poskytl nesprávné poučení o nepřípustnosti dovolání. Jako dovolací důvod uplatňuje vadu řízení (§241 a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), jejíž naplnění spatřuje v neposkytnutí hmotněprávního poučení o projednávaném nároku. Poukazuje na závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 28. února 2006, sp. zn. Pl 20/05, uveřejněném pod č. 252/2006 Sb., že se ve sporech tohoto druhu (o zvýšení nájemného) musí dostat účastníkům od obecného soudu poučení nad rámec poučovací povinnosti stanovené v §5 o. s. ř. Zároveň dovozuje, že výklad procesněprávního předpisu týkající se rozsahu poučovací povinnosti soudu ve sporech o obvyklé nájemné, naplňuje i dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení (§241a odst. 2 písm. b/) a představuje právní otázku zásadního významu (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.). Navrhl, aby byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.). Poté se zabýval otázkou přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem).
Podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci napadl dovolatel rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé ohledně částky 10.800,- Kč (s příslušenstvím, k němuž se při úvaze o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. ve smyslu §237 odst. 2 písm. a) věty za středníkem o. s. ř. nepřihlíží); dovolání tedy směřuje proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč (nešlo o věc obchodní) a jeho přípustnost proto nelze opřít o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. to výslovně vylučuje.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř. odmítl (pro nepřípustnost).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalovanému nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. května 2007
JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v. r.
předsedkyně senátu