ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.181.2005.1
sp. zn. 26 Cdo 181/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně městské části P., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) J. N., 2) I. N., zastoupeným advokátem, o povolení obnovy řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 115/2003, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2004, č.j. 62 Co 138/2004-76, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.200,- Kč k rukám jejího zástupce advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 30. ledna 2003, č.j. 6 C 115/2003-37, zamítl žalobu s návrhem, aby byla povolena obnova řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 81/2000, a rozhodl o nákladech řízení. Žalovaní se domáhali povolení obnovy řízení podle §228 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a svůj návrh opřeli o tvrzení, že až nyní mohli předložit listinu „Záznam z jednání ze dne 1. 3. 2000“ a dopis s datem 11. 2. 1999, které pro ně mohou přivodit příznivější rozhodnutí v řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, neboť prokazují žalobcem popíranou existenci dohody o splátkách na dlužném nájemném a její plnění. Protože soud prvního stupně ze spisu zn. 6 C 81/2000 zjistil, že při jednání dne 20. 12. 2000, u něhož byl přítomen tehdejší právní zástupce žalovaných JUDr. Ch., byly obě citované listiny přečteny k důkazu, nebyl dán žalovanými uplatněný důvod pro povolení obnovy řízení.
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 30. června 2004, č.j. 62 Co 138/2004-76, napadené usnesení ve výroku o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení potvrdil, v části o nákladech řízení změnil tak, že jejich náhradu žalobkyni přiznal, a dále rozhodl i o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že důvod pro obnovu řízení v dané věci není dán, neboť označené listiny byly v průběhu řízení vedeného pod sp.zn. 6 C 81/2000 k důkazu přečteny.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadli žalovaní dovoláním, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 236/04, podle kterého je dovolání proti potvrzujícímu usnesení o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení přípustné ze zákona. Žalovaní uplatňují jako dovolací důvod vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle dovolatelů se soudy obou stupňů vůbec nezabývaly dalšími tvrzeními a důkazy ohledně povolení splátek na dlužné nájemné (dopis starosty žalobkyně ze dne 25. 5. 2000 a dopis společnosti O., spol. s r.o., zajišťující správu domu) uvedenými v doplnění žaloby ze dne 10. října 2003, které rovněž odůvodňují povolení obnovy řízení. Takové procesní pochybení soudů zakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, které nenapravil ani soud odvolací, jenž na místo toho, aby vydal kasační rozhodnutí, rozhodl ve věci meritorně. Další namítané vady řízení spočívají podle dovolatelů v tom, že soudy po určitou dobu řízení nejednaly s dovolateli osobně, přestože jim bylo známo, že již nejsou právně zastoupeni, ani se nezabývaly opakovaně vznášenou žádostí dovolatelů o ustanovení zástupce podle §30 odst. 2 o.s.ř. a konečně jim byla odňata i možnost jednat před odvolacím soudem dne 30. 6. 2004, i když o odročení tohoto jednání z důvodu dlouhodobé nemoci v předstihu 12 dnů zažádali. Závěrem dovolatelé brojí i proti výroku o nákladech řízení, o kterém bylo podle nich rozhodnuto v rozporu s §150 o.s.ř., neboť právě jejich sociální situace představuje důvod hodný zvláštního zřetele, pro který soud výjimečně nemusí náhradu nákladů přiznat, obzvláště byli-li osvobozeni od soudních poplatků. Ze všech uvedených důvodů dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí.
Žalobkyně ve vyjádření uvádí, že názor o přípustnosti dovolání ze zákona v případě řízení žaloby o obnovu řízení je mylný. V daném případě je totiž předpokladem přípustnosti dovolání závěr Nejvyššího soudu o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, přičemž podle žalobkyně jde v projednávané věci spíše o otázku hodnocení skutkových okolností. Proto žalobkyně navrhuje, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto. Navíc i kdyby se jednalo o důkazy, které nemohly být bez zavinění žalovaných v původním řízení použity, nemohly by pro ně přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, protože není rozhodující, zda potřebný počet měsíců dluhu na nájemném zakládající příslušný výpovědní důvod trval ke dni podání výpovědi z nájmu bytu, neboť rozhoduje skutečnost, že nejpozději k tomuto okamžiku tento výpovědní důvod existoval. Namítané vady řízení nemohou mít podle žalobkyně za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, protože se nejedná o meritorní řízení, nýbrž o následné řízení o obnovu původního řízení. Pokud by Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným, navrhuje jej žalobkyně zamítnout.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) posoudil dovolání podle §240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 a §241a odst. 1 o.s.ř. a shledal, že dovolaní bylo podáno oprávněnými osobami, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelé jsou zastoupeni advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jestliže napadeným rozhodnutím je usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, je dovolání ve smyslu §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238 odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. nepřipadá v úvahu, neboť usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh na obnovu řízení, nepředcházelo dřívější - odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu, lze o přípustnosti dovolání uvažovat jen z pohledu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s §238 odst. 1 písm. a/, odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. §237 odst. 3 ve spojení s §238 odst. 2 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tudíž výlučně důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., prostřednictvím kterého je možno namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není jím naopak důvod, jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), či důvod, kterým je možno vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.). Ani z odůvodnění usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 236/04, na něž poukazují dovolatelé, nevyplývá, že by dovolání ve věcech obnovy řízení bylo přípustné vždy, bez ohledu na omezení stanovené v §238 odst. 2 o.s.ř.
Dovolací soud se tedy s ohledem na zákonnou úpravu přípustnosti dovolání a ustálenou soudní praxi (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1332/2004 nebo ze dne 19. 4. 2005, sp. zn. 26 Cdo 265/2005) nemohl zabývat uplatněnými dovolacími námitkami. Obsahově se totiž jedná o námitky tzv. jiných vad řízení (nepřezkoumatelnost rozhodnutí, procesní pochybení ohledně právního zastoupení žalovaných), a k takovým vadám, mohly-li mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), jakož i k další namítané vadě řízení uvedené v §229 odst. 3 o.s.ř. (odnětí možnosti jednat před soudem), dovolací soud přihlíží (i z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věty druhé), nikoli v případě, kdy je jeho přípustnost teprve zvažována. Z uvedeného vyplývá, že vady řízení, i kdyby byly uplatněny oprávněně, nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání.
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku – tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího (jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím) - viz k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, č.j. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod poř. č. 88.
Se zřetelem k uvedenému dovolací soud dovolání žalovaných jako nepřípustné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalované k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.125,- Kč (§2 odst. 1, §10 odst. 1 a 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 20. října 2005
JUDr. Robert W a l t r , v.r.
předseda senátu