ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.1862.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 1862/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce Tenisového klubu KONSTRUKTIVA, občanského sdružení , se sídlem v Praze 4, Mezi sklady 107/3, identifikační číslo 63834014, zastoupeného JUDr. Ladislavem Kratochvílem, advokátem se sídlem ve Veselí nad Moravou, Rybníček 80, proti žalované FUTURE PRODUCT DESIGN akciová společnost, se sídlem v Praze 2, Polská 36, identifikační číslo 00553646, zastoupené JUDr. Jiřím Marvanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 31/710, o zaplacení částky 84.647,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 6/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2009, č. j. 51 Co 404/2009-65, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 16. 12. 2009, č. j. 51 Co 404/2009-65, potvrdil rozsudek pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 2 (soud prvního stupně) ze dne 29. 5. 2009, č. j. 21 C 6/2009-44, kterým uložil žalované zaplatit částku 84.647,25 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) dospěl k závěru, že byly splněny předpoklady (§114b a §153a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“) pro vydání rozsudku pro uznání; žalovaná totiž v odporu proti platebnímu rozkazu neuvedla žádné skutečnosti, z nichž vyplývá alespoň základ její obrany proti žalobě, takové skutečnosti neuvedla ani v doplnění vyjádření zaslaném po uplynutí třiceti denní lhůty k podání vyjádření.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná, zastoupená advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) včasné dovolání.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé (rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (které bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušeno), tedy pokud dovolací soud – vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v posouzení otázky, zda je možné vydat rozsudek pro uznání v případě, že řádně a včas podaný odpor proti platebnímu rozkazu obsahoval stručné odůvodnění – úplnou negaci žalobního nároku.
Tato otázka však zásadní právní význam napadeného rozsudku založit nemůže, neboť již byla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 32 Odo 34/2006 a ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4558/2008, uveřejněný pod č. 95/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), rozsudek odvolacího soudu se při jejím řešení od ustálené soudní praxe neodchýlil a navíc v souzené věci sice žalovaná podala včasný odpor proti platebnímu rozkazu, v něm však jen uvedla, že žalobní návrh „považuje za neoprávněný a proto nárok žalobce v plném rozsahu neuznává“, žádné (ani stručné) věcné odůvodnění neobsahoval.
Usnesení podle ustanovení §114b odst. 1 o. s. ř. je právním prostředkem přípravy jednání, kterou soud v občanském soudním řízení provádí se záměrem (srov. §114a odst. 1 o. s. ř.), aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. V případě, že žalovaný nárok zcela neuzná, musí jeho písemné vyjádření obsahovat též vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž staví svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě, popřípadě označení důkazů, jejichž provedení navrhuje k prokázání svých tvrzení. Svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě nemusí žalovaný rozvádět do všech podrobností a výslovně se vyjadřovat ke všem tvrzením žalobce; postačí, jestliže postaví proti tvrzením žalobce alespoň taková svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, z nichž vyplývá základ jeho obrany proti žalobě, tedy jestliže uvede přinejmenším takové skutečnosti, které, budou-li také prokázány, mohou vést k tomu, že bude (může) mít ve sporu alespoň částečný úspěch (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2520/2004).
Nesouhlas žalované vyjádřený v odporu proti platebnímu rozkazu, aniž by zároveň obsahoval jakákoliv její tvrzení o skutkových okolnostech, na nichž staví svoji obranu proti nároku žalobce, není splněním povinnosti stanovené soudem v usnesení podle §114b o. s. ř. Z dikce §114b odst. 1 o. s. ř. je zřejmé, že je rozdíl mezi vyjádřením nesouhlasu se žalobou a obsahem vyjádření k žalobě vyžadovaným podle tohoto ustanovení. Proto jen samotná okolnost, že ze stanoviska žalované bylo zřejmé, že s žalobou nesouhlasí, nemohla zabránit zákonné fikci uznání nároku uplatněného žalobou, o níž byla žalovaná řádně poučena v usnesení podle §114b o. s. ř. z 30. 1. 2009, č. j. 21 C 6/2009-23.
Důvodné nejsou ani námitky dovolatelky, že „soudy nemohou provést takový výklad vyjádření účastníka řízení, který z něho jednoznačně nevyplývá“ a že „pokud o obsahu vyjádření existují pochybnosti, je úkolem soudu, aby je odstranil“ a její odkaz na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 544/05 z 14. 10. 2006. Jak již bylo uvedeno, v dané věci odpor žalované neobsahoval – kromě vysloveného nesouhlasu – žádné vyjádření ke konkrétním okolnostem sporu, a proto o jeho obsahu nemohly ani existovat žádné „pochybnosti“; žádná tvrzení o rozhodujících okolnostech ostatně neobsahovalo ani doplnění vyjádření podané až po uplynutí lhůty dané v usnesení podle §114b o. s. ř. (tedy v době, kdy již nastala fikce uznání žalobního nároku).
Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo proti žalované.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. března 2012
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu