ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.1957.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 1957/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně ZD Bílovec agro a. s. , se sídlem v Bílovci, Sokolovská 1086/11, IČO 29289831, zastoupené Mgr. Petrem Maršálkem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Stará Cesta 676, proti žalované HON a. s. , se sídlem v Praze 6, Srbská 347/2, IČO 47682523, zastoupené Mgr. Tomášem Střílkou, advokátem se sídlem v Opavě, Veleslavínova 240/8, o 2.375.102,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 164/2013, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2013, č. j. 51 Co 508/2013-54, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 13. 8. 20013 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 2.375.102,- Kč s příslušenstvím jako dlužného nájemného za pronájem tam specifikovaných zemědělských staveb v k. ú. V. A. za období od června 2012 do června 2013. Žalobu odůvodnila mimo jiné tím, že žalovaná jako nájemkyně užívala předmětné nemovitosti na základě smlouvy o nájmu ze dne 17. 9. 2008 ve znění dodatku č. 1 ze dne 17. 12. 2010, uzavřené se společností SUGAL spol. s r. o. jako pronajímatelkou, jejíž právní nástupkyní se žalobkyně stala podle smluv o prodeji podniku ze dne 15. 4. 2013 a 26. 4. 2013.
Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že dne 17. 9. 2008 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností SUGAL spol. s r.o. smlouvu nájemní a zároveň i smlouvu o smlouvě budoucí kupní, podle níž se měla za předem dohodnutých podmínek stát vlastníkem pronajatých nemovitostí. Po uzavření těchto smluv provedla se souhlasem pronajímatelky společnosti SUGAL spol. s r.o. rekonstrukci zemědělské stavby bez čp./če. na pozemku parc. č. 297/1 v k. ú. V. A., na jejíž náklady vynaložila celkem částku 13.742.977,46 Kč. Bez daně z přidané hodnoty, která byla žalované jako plátci této daně vrácena, pak náklady činily 11.628.714,95 Kč. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2010, č. j. KSOS 36 INS 4962/2010-A-44, bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka SUGAL spol. s r. o., usnesením téhož soudu ze dne 8. 8. 2012, č. j. KSOS 36 INS 4962/2010-B-166, byla zamítnuta reorganizace dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Žalovaná v rámci insolvenčního řízení přihlásila pohledávku ve výši 13.742.977,46 Kč jako náhradu nákladů na zhodnocení majetkové podstaty. Při přezkumném jednání dne 19. 11. 2010 nebyla pohledávka přezkoumána s odůvodněním, že jde ve smyslu §169 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvečního zákona) o pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Protože insolvenční správce prohlásil tuto uplatněnou pohledávku za spornou, podala žalovaná dne 22. 8. 2013 u Obvodního soudu pro Prahu 1 proti němu žalobu, jíž se ve smyslu §203 insolvečního zákona domáhá zaplacení částky 11.628.714,95 Kč jako pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou podle §169 odst. 1 písm. f) insolvenčního zákona. Věc je vedena pod sp. zn. 30 C 221/2013 a o žalobě nebylo dosud rozhodnuto. Dále dodala, že na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 15. 4. 2013 a 26. 4. 2013 se žalobkyně stala vlastníkem pronajatých nemovitostí, vstoupila do práv a povinností pronajímatelky a přešla na ni i pohledávka ve výši 1.824.551,- Kč z titulu dlužného nájemného za období od června 2012 do března 2013. Dluh na nájemném se do června 2013 zvýšil o 550.551,- Kč a celkem činí 2.375.102,- Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně od nájemní smlouvy ze dne 17. 9. 2008 ke dni 23. 7. 2013 odstoupila, vznikl žalované ve smyslu §667 odst. 1 zákona č. 40/1960 Sb. občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), nárok na zaplacení toho, oč se zvýšila hodnota pronajaté nemovitosti. Žalovaná odhadla výši tohoto nároku na 10.000.000,- Kč a dopisem ze dne 1. 8. 2013 jej započetla proti pohledávce žalobkyně z titulu dlužného nájemného. Protože žalobkyně započtení odmítla a svůj nárok na zaplacení dlužného nájemného uplatnila v tomto řízení, navrhla žalovaná přerušení tohoto řízení podle §109 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 221/2013 s odůvodněním, že rozhodnutí v této věci závisí na posouzení předběžné otázky, zda pohledávka použitá k započtení je pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou ve smyslu §169 odst. 1 písm. f) insolvenčního zákona a je ji povinen zaplatit inslovenční správce z majetkové podstaty úpadce, což soud v tomto řízení není oprávněn řešit.
Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 15. 10. 2013, č. j. 10 C 164/2013-45, přerušil řízení podle §109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 221/2013 o žalobě žalované proti insolvenčnímu správci úpadce SUGAL spol. s r. o. o zaplacení částky, kterou žalovaná započetla v tomto řízení proti pohledávce žalobkyně.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 17. 12. 2013, č. j. 51 Co 508/2013-54, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nepřerušuje. Dovodil, že ustanovení §109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. se týká situace, kdy rozhodnutí závisí na řešení předběžné otázky, kterou soud není oprávněn řešit v tomto řízení (např. zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, a kdo jej spáchal, jakož i otázky osobního stavu), o takovou situaci se však v souzené věci nejedná.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a uplatňuje v něm dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí v této věci záleží na rozhodnutí o předběžné otázce, zda pohledávka použitá k započtení je pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou úpadce (původní pronajímatelky) ve smyslu §169 odst. 1 písm. f) insolvenčního zákona a je ji povinen zaplatit insolveční správce z podstaty, nebo se jedná o pohledávku, která vznikla ke dni skončení nájmu ve smyslu §667 odst. 1 obč. zák. a je ji povinna zaplatit žalobkyně. Protože soud prvního stupně v této věci není oprávněn řešit, zda pohledávka použitá k započtení je pohledávkou za majetkovou podstatou ve smyslu §169 odst. 1 písm. f) insolvenčního zákona, neboť „jde o statusovou otázku řešenou v rámci insolvenčního řízení“, je to důvodem pro přerušení tohoto řízení podle §109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Navrhla, aby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že potvrdí usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo řízení přerušeno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal a rozhodl o ní podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 – srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“). Zjistil, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Dovolání je podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí
na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolací soud se dosud nezabýval otázkou, zda zahájené řízení o žalobě podle §203 insolvečního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2013, kterou se účastník domáhá zaplacení částky proti insolvečnímu správci jako pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou ve smyslu §169 odst. 1 písm. f) insolvenčního zákona, je podle §109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. důvodem pro přerušení řízení, ve kterém byla tato pohledávka použita k započtení.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Podle §109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. soud řízení přeruší, jestliže rozhodnutí závisí na otázce, kterou není v tomto řízení oprávněn řešit.
V ustanovení §109 odst. 1 jsou pod písmeny a) až d) vyjmenovány případy, kdy soud musí přerušit řízení, jestliže se v řízení vyskytla otázka, která dočasně brání jeho pokračování. Otázkami, které jako předběžné (§135 odst. 1 o. s. ř.) soud nesmí podle §109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. sám řešit, jsou jednak otázky, kdy úprava rozhodování soudu o určitém právním vztahu obsahově vylučuje možnost řešit rozhodující otázky v jiném řízení (např. neplatnost rozvázání pracovního poměru, nezákonnost stávky a jiné). Dalším případem pak jsou otázky, kdy povinnost soudu řízení přerušit vyplývá přímo ze zákona (srov. např. §67 zákona č. 527/1990 Sb. ve znění účinném do 9. 5. 2000). Žaloba na zaplacení pohledávky podaná proti insolvenčnímu správci podle §203 insolvečního zákona ve znění účinném do31. 12. 2013 s odůvodněním, že jde o pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou ve smyslu §169 odst. 1 písm. f) insolvenčního zákona, otázku, kterou by si soud sám nemohl posoudit, nepředstavuje a důvod přerušení podle §109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není dán.
Lze tak uzavřít, že usnesení odvolacího soudu je z pohledu uplatněného dovolacího důvodu správné, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) – proto dovolání jako nedůvodné zamítl (§243d písm. a/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, protože rozhodnutím o dovolání řízení ve věci nekončí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. září 2014
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu