ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1974.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 1974/2018-233
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně RESIDOMO, s. r. o. , se sídlem v Ostravě, Gregorova 2582/3, IČO 05253268, zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem v Ostravě, Čs. legií 1719/5, proti žalovanému A. W. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Tomášem Petrů, advokátem se sídlem v Ostravě, Poděbradova 909/41, o zaplacení 33.558 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 114 C 584/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. března 2018, č. j. 11 Co 35/2018-209, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 6. 3. 2018, č. j. 11 Co 35/2018-209, potvrdil výrok rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově (soud prvního stupně) ze dne 15. 11. 2017, č. j. 114 C 584/2016-147, kterým žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 33.558 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (představující náhradu za užívání bytu bez právního důvodu), změnil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Podle §238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč představujícím úhradu za užívání bytu bez právního důvodu, nejednalo se tak (podle právního posouzení odvolacího soudu) o vztah ze smlouvy, tím méně ze smlouvy spotřebitelské. I kdyby však žalovaný užíval byt jako nájemce (jak tvrdí) a předmětem sporu by tak byla úhrada nájemného, nejednalo by se o vztah ze spotřebitelské smlouvy [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 5709/2016, ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3560/2013, ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3009/2015, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5858/2016 (ústavní stížnosti podané proti těmto rozhodnutím odmítl Ústavní soud usneseními ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. IV. ÚS 1744/14, ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. IV. ÚS 928/16, ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. III. ÚS 862/17)].
Protože se nejedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní vztah, Nejvyšší soud dovolání žalovaného jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 věty první (ve spojení s §243f odst. 3) o. s. ř. odmítl.
Dovolatel sice napadl dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak výroky, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výroky akcesorické. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění ani údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), navíc dovolání proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 3. 2019
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu