ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.2024.2002.1
sp. zn. 26 Cdo 2024/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce J. R., zastoupeného advokátem, proti žalované R. L., zastoupené advokátem, o 12.800,- Kč a smluvní pokutu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 29 C 71/96, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2002, č. j. 51 Co 54/2002-125, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.685.-Kč, k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 10. 12. 2001, č. j. 29 C 71/96-110 (poté, co jeho zamítavý rozsudek ze dne 7. 12. 1999, č. j. 29 C 71/96-54, byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2000, č. j. 29 Co 319/2000-74, a jeho vyhovující rozsudek ze dne 31. 5. 2001, č. j. 29 C 71/96-92, byl k odvolání žalované zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2001, č. j. 21 Co 418/01-104), uložil žalované zaplatit žalobci částku 12.800,- Kč a smluvní pokutu za období od 6. 1. 1996 do 5. 4. 1996 ve výši 19.410,- Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku; dále rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 4. 2002, č. j. 51 Co 54/2002-125, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla dne 13. 6. 1995 uzavřena platná smlouva o nájmu movitých věcí (dále „předmětná nájemní smlouva“), a že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12.800.- Kč, představující dlužné nájemné, jakož i požadovanou smluvní pokutu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a poukazuje na důvody, pro které je předmětná nájemní smlouva neplatná. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém dovolacím vyjádření obsáhle vyvracel dovolací námitky žalované a navrhl, aby dovolání bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto, nebo aby bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. však není podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.
V dané věci žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti zaplatit částku 12.800,- Kč (dlužné nájemné) a smluvní pokutu ve výši 19. 410.-Kč. Přípustnost dovolání je nutno – vzhledem k tomu, že jde o dva samostatné nároky s odlišným skutkovým základem – posuzovat ohledně každého zvláště (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2000, pod pořadovým číslem 9). Protože ani jeden z uvedených samostatných nároků nepřesahuje částku 20. 000.- Kč, je přípustnost dovolání vzhledem k ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. vyloučena.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se zabýval věcí z hlediska uplatněných dovolacích námitek.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalovanou k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.610.-Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky 49/2001 Sb.), a z paušální částky náhrad ve výši 75,- Kč (§13 odst 1 a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 235/1997; celková výše náhrady nákladů dovolacího řízení, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci tedy činí 1.685.-Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 19. března 2003
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v.r.
předsedkyně senátu